Doporučíte nějakou knihu, která se zabývá životní vyprázdněností uvnitř společenské smetánky?

Neznám. To jste vymyslel sám takovou formulaci? Já myslím, že taková “vyprázdněnost” není doménou pouze lidí uvnitř společenské smetánky. U ní je to, stejně jako u jiných zástupců různých komunit i ostatních tzv obyčejných lidí, jen zastávkou na životní cestě, kdy dosáhnou svého cíle a vybijí energie, nabaží se. Pak zjistí, že jim chybí to a tamto. Člověk potřebuje pořád něčeho dosahovat, k něčemu směřovat. K čemu? K tomu, co NEMÁM. Ano, lidi chtějí to, co nemají a když to dostanou, tak začíná celé kolečko nanovo. A furt nás něco sere, bez ohledu na aktuální stav. Pořád se zaměřuješ na to, co nemáš. Žiješ v představách. Buď žiješ v budoucnu a neustále sníš o pěkné budoucnosti, žiješ ji, anebo žiješ minulostí, po které se ti buď stýská, nebo tě sere. A neuvědomuješ si, že ti utíká mezi prsty přítomnost, soustřeďuješ se na to, co nemáš, místo toho abys věnoval pozornost tomu, co máš a radoval se z toho. Tož tak

Upravil/a: df

Možná tohle: https://cs.m.wi­kipedia.org/wi­ki/Otec_Goriot
zdroj: Wikipedie

Např. Anna Karenina či Vojna a mír

Definuj pojem „životní vyprázdněnost“, to není psychologický, ba ani sociologický, odborný termín.

Definuj pojem „společenská smetánka“: jakkoli se to může, laicky a a prima vista, jevit jako něco naprosto jasného, opak je reálnou pravdou: míníš tím společenské postavení? To ale ne vždy korrelovalo s finanční situací, a už opravdu málo kdy korreluje s reálnou společenskou potřebou a důležitostí, kterou by, ta nebo ta, společenská třída měla mít.

Příkladem mohou být svatí parasiti, vysoké duchovenstvo: co do znalostí byli vzděláni, arciť z toho společnost neměla vůbec nic. Jejich životní styl opravu peněžní prostředky nepostrádal ani zdaleka, ale jejich skutečná společenská užitečnost nebyla rovna ani nule, byla mínus něco (je a bude mínus něco!), akorát parasitují na lidské slabosti.

Dalším příkladem může být bourgeoisie (zejména prvé poloviny) 19. století: často byla stejně bohatá, ne-li bohatší, než šlechta, jejich společenské postavení ale zdaleka společenského postavení šlechty nedosahovalo – pokud se nebavíme o republikách, kterých bylo v 19. století pomálu.

Ve společenských vědách nejsou konstanty, nemůžeš očekávat, že něco bude určeno exaktně, s konečnou platností a nesporně. Tak to prostě není a přistupovat k společenským jevům skrze kartesiánské myšlení, technokraticky, je nesmyslné, a pro mne, potom, ztráta času se k tomu věcně vyjadřovat.