Dopustí se při směně peněz na ulici přestupku pouze podvodník, nebo oba účastníci?

Filip84

Odpoveď byla označena jako užitečná

Pravděpodobně míříš na ty pouliční „směnárníky“ v obci Hlavní město Praha, oni, co vím, tak fungují zejména v městech Staré Město, Nové Město a Malá Strana. To, co tady napíšu, však platí universálně, pro kohokoli, kdo by chtěl druhému směnit valuty za koruny české.

Nejprve „směnárník“:

Podle ustanovení § 2 odst.1 lit.a) zákona o směnárenské činnosti směnárenským obchodem je obchod spočívající ve směně bankovek, mincí nebo šeků znějících na určitou měnu za bankovky, mince nebo šeky znějící na jinou měnu.

Podle ustanovení § 2 odst.3 zák.o smě­nárenské činnosti směnárenskou činností je soustavná činnost provozovaná vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku, která spočívá v provádění směnárenských obchodů.

Podle ustanovení § 3 lit.c) zák. o směnárenské činnosti provozovat směnárenskou činnost mohou pouze směnárníci.

Podle ustanovení § 4 zák. o směnárenské činnosti směnárník je ten, kdo je oprávněn provozovat směnárenskou činnost na základě povolení k činnosti směnárníka uděleného Českou národní bankou.

Podle ustanovení § 20 odst.1 lit.c) zák.o směnárenské činnosti fysická nebo právnická osoba se dopustí přestupku tím, že provozuje směnárenskou činnost, aniž je k tomu oprávněna.

Summa summarum: Jakoukoli směnu valut může provádět (inter alia, podle ustanovení § 3 zák.o směnárenské činnosti tak mohou činit i jiné taxativně vyjmenované osoby, např. banky) pouze směnárník a směnárník je ten, komu byla vydána příslušná koncese Českou národní bankou.

Jestliže proved směnu valut jiná osoba, než směnárník, za úplatu, bez úplaty, to je dokonale nepodstatné, tak takové konání vykazuje znaky přestupku proti zákonu o směnárenské činnosti ve smyslu a podle ustanovení § 20 odst.1 lit.c) zák. o směnárenské činnosti a takovému činci za to hrozí docela citelná sankce – pokuta až Kč 5,000,000.00 (§ 20 odst.2 lit.b) zák. o směnárenské činnosti).

Ano, ale tady se bavíme o směnárenské činnosti, tj. směny bankovek, či mincí, jedné platné měny za bankovky, či mince, druhé platné měny.

Otázkou je, jak posuzovat, jestliže „směnárník“ smění turistovi bankovky a mince platné měny za bankovky a mince neplatné měny. To, a priori, není zakázáno, protože jde, vlastně, o prodej sběratelské komodity. Není zakázáno obchodovat se sběratelskou komoditou, samozřejmě, pokud taková činnost nese zisk větší, než je tzv. nedanitelné minimum, no tak takový prodávající může být činec proti daňovým zákonům – může jít o správní dellikt, nebo i o čin soudně trestný, podle výše daňového úniku. Nezaplatit královské pokladně a církvi svaté daň a desátek je vždycky trestáno, i v případě nedbalosti, arciť třeba „jen“ jako přestupek.

Ano, ale tu se bavíme o tom, že osoba, která „kupuje“ běloruské ruble z druhé série, říšské marky, nebo – co já vím – československé koruny z doby před měnovou reformou, ví, že kupuje historickou měnu. To je, samozřejmě, potom zase věcí dokazování, že, co a jak bude tvrdit ten „směnárník“, nebo „prodejce“, a co bude tvrdit turista. Taky je tu jazyková bariéra, že, takový „směnárník“ se může, více či méně oučinně, bránit, že to turistovi řekl, ale že ten, skrze jazykovou bariéru, ho nesprávně pochopil, a on zase turistu. Není to jednoduchá záležitost!

Ale, pro toto, vezměme za prokázané, že turista nevěděl, že kupuje neplatnou měnu, a že „směnárník“ chtěl turistovi vyměnit platné devisy za neplatnou měnu.

Podle ustanovení § 209 odst.1 tr­.zákoníku kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci.

Podle ustanovení § 8 odst.1 lit.a) bodu 3. zák.o některých přestupcích fysická osoba se dopustí přestupku tím, že úmyslně způsobí škodu na cizím majetku podvodem; pokus přestupku je trestný.

Tady je věc jasná: skutek je trestný, a na to, zda-li „pouze“ jako správní dellikt, nebo jako přečin, má vliv pouze výše prokázané škody.

Teďka „turista“:

Ne, turista se ničeho nedopustí. Není zakázáno prodávat, nebo kupovat, devisy komukoli a od kohokoli.

Je to, poněkud, logické, protože není statek, který by příslušné trestní ustanovení, trestající toho, kdo prodává, nebo kupuje, devisy od nekoncesované osoby, mělo chránit.

Dřív tomu ale bylo jinak.

Za řízeného hospodářství byly valuty „tvrdou měnou“ a stát měl po nich „hlad“, proto byly, také, devisové přísliby, a na jakoukoli směnu jakýchkoli valut, de facto, státní monopol.

Statek byl chráněn, primárně, skutkovou podstatou trestného činu ohrožení devisového hospodářství ve smyslu a podle ustanovení § 146 tr.zákona.

Podle ustanovení § 146 odst.1 tr­.zákona kdo způsobí devisovému hospodářství větší škodu tím, že jedná proti předpisům o devisovém hospodářství, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta, nebo nápravným opatřením nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci.

Podle ustanovení § 14 lit.b) zák. o úkolech národních výborů při zajišťování socialistického pořádku přestupku ve finančním hospodářství se dopustí ten, kdo nesplní svou povinnost vyplývající z devisových předpisů.

„Pokud devizový tuzemec kupuje od cizinců valuty, jedná proti předpisům o dev. hospodářství. Pro výpočet dev. škody rozhodné pro posouzení, zda jde o přestupek ve fin. hosp. podle § 14 písm. b) zák. č. 60/1961 Sb. nebo o tr. čin ohrožení dev. hosp. podle § 146 tr. zák., je rozhodující, jak devizový tuzemec s nezákonně nabytými valutami naloží. Pokud devizový tuzemec koupil cizozemské peníze za kurzovní hodnotu a pak je rovněž za kurzovní hodnotu nabídl Státní bance nebo směnil na jiném příslušném místě, (§ 5 odst. 2 vyhl. č. 6/1963 Sb.) nejde o trestný čin. Jestliže devizový tuzemec zaplatil cizinci za cizozemské peníze částku převyšující kurzovní hodnotu a pak je nabídl Státní bance nebo je směnil u míst k tomu příslušných, je dev. škodou pouze rozdíl mezi peněž. částkou, kterou by získal cizinec při legální směně a mezi částkou, která byla cizinci za cizí valuty vyplacena. V posledně uvedeném smyslu je třeba posuzovat vznik devízové škody pri protipr. vývozu česk. peněz do ciziny a jePubl.směnu za valuty.“ Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR, sp. zn. 11To 12/65 z 30. června 1965, publikované pod č. 38/1965 sb. rozh. tr.

Summa summarum, jakákoli směna peněz mimo officiální „kanál“ byla illegální, a jakákoli illegální směna peněz byla trestná – ať už jako přestupek ve finančním hospodářství podle zákona o úkolech národních výborů při zajišťování socialistického pořádku, nebo jako tr.čin ohrožení devisového hospodářství podle tr.zákona.

Pro subsumpci skutku pod příslušnou dikci trestního ustanovení bylo relevantní, jaká škoda tím povstala Československé socialistické republice, to jest, jestli činec následně prodal, peníze takto směněné, oficiální cestou ČSSR, či-li nic.

Prodávající byl však vždy trestný pouze za přestupek ve finančním hospodářství, on, totiž, státu žádnou škodu nezpůsobil. Ale trestný byl.

Dnes není, není k tomu důvod.

https://www.za­konyprolidi.cz/cs/2013-277
https://www.za­konyprolidi.cz/cs/2016-251
https://www.za­konyprolidi.cz/cs/1961-140/zneni-19800424
https://www.za­konyprolidi.cz/cs/1961-60/zneni-19800101
https://sbirka­.nsoud.cz/sbir­ka/8655/

2Kdo udělil odpovědi palec? Pepa25, Mravenec před 647 dny

1 NominaceKdo udělil odpovědi nominaci?Mravenec Nahlásit

Rokio

Každopádně největší vina je na straně toho podvodníka, který okrade turistu.

1Kdo udělil odpovědi palec? Savier před 647 dny

0 Nominace Nahlásit