Před zebrou jsem se zastavil a rozhlédl jsem se. Žádné auto nejelo. Tak jsem šel normální chůzí přes přechod. Provoz jsem moc nevnímal, když už jsem byl na zebře. Pak jel celkem rychle cyklista a řekl: „Pozor. Uhni.“. Naštěstí k nárazu nedošlo.
Cyklista se jmenoval David. David si myslel, že jsem se choval jako kdybych měl špunty v uších nebo sluchátka. Zkrátka jsem ho nezaregistroval.
Spáchal jsem přestupek? Neměl bych se Davidovi omluvit?
Zajímavá 0 před 848 dny |
Sledovat
Nahlásit
|
Cyklista David je nevychované cyklohovado, který si kolem kompenzuje, že nemá auto a to tím, že absolutně nedbá žádných ustanovení zák. 361/2000 Sb.
Takové potkávám denně, jízda po chodníku v rychlosti 40+km/hod, jízda na červenou, vynucení/nedání přednosti v jízdě, ohrožení jiného účastníka sil. provozu, jízda vožralej,…
Ale my je budeme podporovat, dělat pro ně cyklopruhy, i když stejně
jezdí po chodníku nebo silnici. Já volám za zpřísnění trestů pro
cyklisty a většího vymáhání jejich přestupků…
Někteří jejich úmyslné páchání přestupků trestají ostřikovači.
Porušil § 5 odst.2 písm. f), čímž se dopustil přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 6. a je možné uložit příkaz na místě dle § 125c odst. 7 písm. c) do 2500,– Kč. Ve správním řízení dle § 125c odst. 5 písm. f) pokuta od 2500,– do 5000,– Kč. 🙂
Upravil/a: Mravenec
0 Nominace Nahlásit |
Jízdní kolo je povoz (vozidlo), jezdec na jízdním kole chauffeur (řidič); Case of Law Taylor vs Goodwin, 1879.
Zároveň, každá osoba je povinna řídit povoz tak, aby se nepohyboval zuřivě, a tak, aby neohrozila život nebo zdraví jakékoli osoby, a tak, aby z řízení povozu nepovstávalo jakékoli nebezpečí na jakékoli silnici (Metropolitan Police Act 1839, Section 54, Art. 5).
Podle ustanovení čl.7 odst.1 Úmluvy o silničním provozu uživatelé silnice se zdrží jakéhokoli chování, které by mohlo ohrozit provoz nebo mu bránit, ohrozit osoby nebo způsobit škodu na veřejném nebo soukromém majetku.
Podle ustanovení čl.7 odst.3 Úmluvy o silničním provozu (Vídeň 1968) řidiči musí projevovat mimořádnou opatrnost ve vztahu k nejzranitelnějším uživatelům silnice, jako jsou chodci, cyklisté, a zejména děti, starší osoby a tělesně postižené osoby.
Podle ustanovení č.13 odst.1 Úmluvy o silničním provozu (Vídeň 1968) každý řidič vozidla musí za všech okolností ovládat své vozidlo tak, aby byl schopen věnovat náležitou péči a pozornost řízení a byl za všech okolností schopen provádět všechny potřené maneouvry. Při přizpůsobování rychlosti jízdy svého vozidla musí stále věnovat pozornost okolnostem, zejména terrainu, stavu silnice, stavu a nákladu svého vozidla, povětrnostním podmínkám a hustotě provozu tak, aby mohl zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou dohlédne a krátce před jakoukoliv předvídatelnou překážkou. Je povinen zpomalit a případně zastavit, kdykoliv to situace vyžaduje, zejména za snížené viditelnosti.
Podle ustanovení čl.21 odst.1 Úmluvy o silničním provozu (Vídeň 1968) každý řidič se musí chovat tak, aby neohrozil chodce.
Podle ustanovení § 5 odst.2 lit.f) silničního zákona řidič nesmí ohrozit nebo omezit chodce, který přechází pozemní komunikaci po přechodu pro chodce nebo který zjevně hodlá přecházet pozemní komunikaci po přechodu pro chodce, v případě potřeby je řidič povinen i zastavit vozidlo před přechodem pro chodce; tyto povinnosti se nevztahují na řidiče tramwaye.
Podle ustanovení § 2 lit.d) silničního zákona řidič je účastník provozu na pozemních komunikacích, který řídí motorové nebo nemotorové vozidlo anebo tramvaj; řidičem je i jezdec na zvířeti,
Zvykovým právem i judikaturou je dána větší odpovědnost toho, kdo má silostroj, a pak toho, kdo řídí povoz. Jinými slovy, řidič silostroje téměř vždy odpovídá za vznik nehodového děje s povozem či zvířetem, a za nehodový děj s chodci, řidič povozu za nehodový děj s chodcem. Výjimkou jsou excessy, které řidiči nemohli předvídat, jako náhlé vběhnutí dítěte z křoví pod kola silostroje, náhlé vybočení chodce z jízdní dráhy na cyklostezce, i když jede jízdní kolo proti němu, takže naň patří, etc. etc. Tohle vyplývá z judikatury Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu, vypsat jí zde by bylo poněkud obsáhlé a postrádalo by to immanentní sensus: prostě, závěr je takový.
Řidič má uloženu povinnost pohybovat se přechodu tak, aby byl s to zastavit vozidlo (zvíře) tak, aby chodce ani neomezil.
Řidič je povinen se přizpůsobit všem okolstojíčnostem, ježto vidí, a nad to všem, které může důvodně praesumovat. Řidič je in bonae fidei, tedy předpokládá, že ostatní dodrží platné právo, ovšem in bonae fidei je, jen a pouze, do okamžiku, než vidí, že jiný účastník silničního provozu platné právo nedodržuje, nebo ze všech okolností lze právem usuzovat na to, že ho nedodrží: například, pokud mi má dát protivný povoz, vlevo odbočující, právo na jízdu, v příčině zásady přímého směru, avšak on mi v jízdní dráhu vjíždí, já jsem povinen použít výstražný signál, a je-li toho nevyhnutelně třeba k zabránění vzniku nehodového děje, i náhle snížit rychlost jízdy nebo zastavit vozidlo: protože to vidím a jsem tomu povinen přizpůsobit své chování.
Stejně tak, jestliže se k přechodu přibližuje chodec, který, podle mého subjektivního posouzení, může být dementní, hluchý, se sluchátky, ožralý etc. etc., musím tomu přizpůsobit rychlost a způsob své jízdy, případně i zastavit vozidlo.
Nenapadá mne, proto, čím bys se mohl dopustit přestupku Ty.
https://swarb.co.uk/taylor-v-goodwin-qbd-1879/
https://www.legislation.gov.uk/ukpga/Vict/2-3/47/section/54
https://www.zakonyprolidi.cz/ms/2013-83
https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-361
Upravil/a: Filip84
0 Nominace Nahlásit |
Cyklista nemá na přechodu pro chodce vůbec co dělat: má sesednout s kola a jít po zebře pěšky. Nebo má jet po silnici a nepředstírat, že je chodec.
0 Nominace Nahlásit |
Cyklista může jet rychlostí 50 km/hod. Při reakčním čase 1 s ujede bez brzdění 14 m a k zastavení bude potřebovat dalších zhruba 40 m. Z toho vyplývá, že vstupovat před cyklistu blíž, než nějakých 55 m, je nebezpečné. Z hlediska přestupku by bylo potřeba vědět, jak byl daleko, když jsi vstoupil do vozovky.
0 Nominace Nahlásit |
I jezdec na zebře musí dodržovat platné zákony, v tomto případě mělo vozidlo (kolo) jedoucí po silnici asi přednost. Ty jsi na zebru neměl lézt, nýbrž ji pěkně za uzdu převést, navíc nemůžeš spoléhat na zvíře, že ví kam jde. Nebo ještě lépe, neměls na cizí věci vůbec šahat, pak by se ti nestalo co popisuješ.
Měl by ses omluvit nejen Davidovi, ale i majiteli zebry.
P.S. Jak se holka jmenovala, nebo to byl kluk?
Upravil/a: Kazatel
0
před 848 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
Občas je (negativně) kritisováno, že náš právní řád zvlášť oslovuje chodce, a zvlášť řidiče. To pramení spíše z hlubokého nepochopení konstrukce legislativních aktů a toho, jak právo funguje, než že by to bylo něco mimořádného, ne tak nějaký problém. Ona i Úmluva o silničním provozu (Vídeň 1968) oslovuje, v tomto, zvlášť řidiče, a zvlášť chodce.
Takže, na jedné straně, platné právo ukládá řidiči pohybovat se před přechodem takovou rychlostí, aby byl s to snížit rychlost jízdy, a v případě potřeby i zastavit vozidlo, jestliže to vyžaduje splnění jeho povinnosti: neomezit a neohrozit chodce jak na přechodu, tak ty, kteří jej zjevně hodlají použít.
Na druhé straně přikazuje chodci si před přechodem pro chodce objektivisovat situaci a nevstupovat na přechod, pokud by tím řidiče vozidla ohrozil, to jest, nesmí vstoupit bezprostředně před přijíždějící vozidlo, a zároveň musí dát přednost tramwayi.
No, existencialisticky myslící člověk s tím nemůže mít problém:
jako řidič ví a předpokládá, že chodci poblíž přechodu, většinou, budou chtít přechod použít, a zároveň předpokládá, že mohou být opilí, pomalí, dementní, hluší, etc. etc. Takže tomu přizpůsobí své chování, tedy, zvýší pozornost, přizpůsobí rychlost, etc.
Jako chodec ví a předpokládá, že řidiči jsou roztěkaní, blbí, staří, občas opilí, zfetovaní, čumí do placatého přístroje etc. etc., Takže, došed k přechodu, se rozhlédne, naváže oční kontakt, no a počká, až je z konání řidiče zjevně zřejmé, že o něm ví, a že mu dává přednost. A pak jde.
Ano, jenže lidé mají problém s běžnou kausalitou, ne tak nějakým myšlením holistickým, a už vůbec poněkud neoplývají schopností, možná ani ne tak empatie, to taky, ale hlavně schopnosti vnímat své okolí, brát status quo jako status quo (tj. nesnažit se změnit nezměnitelné) a skutečnosti se přizpůsobovat. Naopak, Wille zur Macht: snaží se okolí měnit k obrazu svému.
Já to dělám reálně tak, že jako chodec se k přechodu přibližuju a sleduju své okolí, ale jenom tak „na oko“, aby to moc nebylo vidět, ale přehled mám velmi dobrý. A jdu k tomu přechodu velmi, velmi pomalu, ale jdu, pořád, nezastavím se. Žádný řidič nejede nalepený na pravém okraji vozovky, takže já jdu, a šlápnu do toho přechodu. Jenom nohou, auto projede, a já se na další dívám „velice vřelým“ pohledem (protože jsem v přechodě, a oni mají, sakra, dávno stát!), a zase se pohnu o kousek dál. Nejpozději druhé auto zastaví. To jsem se naučil v Asii, tam můžeš stát u přechodu do smrti, provoz je tam ve dne v noci, nikoho to nezajímá, proč tam stojíš. Musíš jít, ale pomalu, aby se ti stačili vyhýbat. U nás to funguje stejně, akorát vyhýbání není potřeba. 🙂 Ale takových přechodů, s provozem, je u nás minimum, jinak mají semafory.
Jako řidič prostě předpokládám, že mi tam ten chodec vleze, na poslední chvíli, nerozhlédne se atp. Tomu přizpůsobím rychlost, navazuju oční kontakt. Pokud někdo stojí před přechodem a čumí do mně, tak já mu plynule snižuju rychlost jízdy až na nějakých cca 15 kmph. Menšina, ale naštěstí menšina se zvětšující, se rozejde, a já nemusím zastavit vozidlo, on přejde, já přidám a jedu dál. Většina stojí a čumí. Z nich většina stojí a čumí, a já, tou pomalou rychlostí přejedu přechod a jedu dál. Menšina se rozejde pár metru před autem, protože až tehdy jim dojde, že to auto opravdu nezpomaluje pro plaisir. Jinak, ať si tam stojí třeba do smrti, jejich právo.
Zajímavé je, že oni spíše projdou před zpomalujícím autem, než zpomalujícím jízdním kolem, to je taky taková anomálie („irracionalita v nás“, dobrá kniha, doporučuju), přitom nevím, jestli je lepší být poražen tunou, než metrákem, zhruba.
Ono to ale, až tak, nepochopitelné není: nazývá se to tunelové vidění. Člověk, který neřídí, nebo sice má třeba řidičák, ale nejezdí pravidelně, tak má tunelové vidění. Už jsem to tady, několikrát, popisoval: hledí před sebe, na relativně krátkou vzdálenost, a podle toho ale jedná: zbrkle, pokud řídí, tak pomalu, nepředvídatelně, ukazatele směru zapíná na poslední chvíli, pokud mu na to vůbec zbude kapacita, etc. etc.
V autoškolách se to moc neučí, no a samozřejmě, v té autoškole není ani prostor tunelové vidění nějak odstranit, je to prostě krátká doba. Dobře se to dá illustrovat na řidičích autobusu, kteří si udělali rekvalifikaci z B na D. Oni s tou boudou jedou, jako s osobákem. Laik to ani nepozná, až na to, že to je jízda – brzda, jízda – brzda, ale já to vidím okamžitě. Někteří se srovnají, někteří skončí, arciť, to je tak kognitivně namáhavé a únavné, že to nejde dlouhodobě vydržet.
S tunelovým viděním musíte počítat u chodců a cyklistů VŽDY; jestliže nebude, je to příjemný „bonus“. Neočekávejte, že vám dá cyklista znamení o změně směru jízdy: dá-li, tak to lze většinou stěží subsumovat pod znamení o změně směru jízdy ve smyslu platného práva a postup řidiče lege artis, bude to hnáta někde poblíž těla, na pár sekund. Odhadujte, co udělá, podle způsobu jízdy: pokud znejistí, začne se ohlížet, kymácet, atp., tak to znamená: bude změna. To může být ledasco, může spadnout, může ho trefit šlak (to jsem zažil loni v létě, ženská jela, zakymácela se a jebla s sebou na trávník: šlak), může zastavit vozidlo (protože velká spousta cyklistů neumí vyřešit křižovatku!), ale většinou bude měnit směr jízdy.
Cyklisté, často ani ti, co sami jsou řidiči, mají málo kdy povědomí o potřebách řidičů motorových vozidel, je to dáno tím, že na jízdním kole má řidič násobně lepší přehled o svém okolí, jinak vnímá viditelnost a vzdálenosti: pohybuje se pomalu – průměrná rychlost jízdního kola je někde kolem 20 kmph (proto říkám: povoz, trochu rychlejší). Jízdní kolo, většinou, nemá zařízení pro nepřímý výhled, a i když má, není nikde řečeno, že je použitelné (neodpovídá schválenému typu), a už vůbec nemůžete předpokládat, že je seřízené, a že ho cyklista umí používat – může to být třeba vypůjčené kolo. Počítejte, že vám cyklista, v lepším případě, dá znamení na poslední chvíli, v horším vůbec.
U chodců nelze počítat s ničím. Jasně, u nás lidi docela často řídí kolo napití, ale chodec může být napitý, jistě, neměl by se motat, měl by být s to vyřešit situaci na přechodě, ale tím Schluß, více od něj čekat nejde. Docela hodně lidí, co chodí pěšky, po městě, různě, vůbec neřídí, ani to kolo, nebo ano: dvakrát za prázdniny. Prostě: do práce dojedou autobusem / dojdou pěšky, na vejlet s rodinou jedou vlakem. Když něco, auto má známý, tchán atp. Jistě, ubývá takových, ale pořád je jich docela dost, a hlavně ve městech, čím větší, a čím je dostupnější, pravidelnější a levnější veřejná doprava, tím jich je víc.
Hlada: Příčné zpomalení jízdního kola, které je vybaveno ráfkovými nebo kotoučovými brzdami, je na suché asfaltové vozovce 3.5 – 5.0 mps, pokud použije jeho chauffeur obě brzdy zároveň, tj. přední i zadní a brzdí přední brzdou na samém adhesním limitu předního kola. Při rychlosti 13.89 mps ÷ s (50 kmph), tak, jízdní kolo zastaví na vzdálenosti 2.78 – 3.97 m. K tomu nutno připočíst náběh brzdného účinku 0.2 – 0.4 s a reakční dobu řidiče mezi 0.4 – 1.5 s. Theoreticky tak jízdní kolo lze zastavit na vzdálenosti mezi:
2.78 + (13.89 × 0.2) + (13.89 × 0.4) = 11.11 m
až
3.97 + (13.89 × 0.4) + (13.89 × 1.5) = 30.36 m.
To je theoretická zábrzdná vzdálenost, tj. zábrzdná vzdálenost, jestliže chauffeur se plně koncentruje na řízení vozidla, vozovka je suchá, bez nějakých poruch, které by snižovaly adhesní koeficient (třeba roztečený asfalt, že), brzdy jízdního kola jsou v naprostém pořádku a správně seřízené a – to hlavně – chauffeur umí brzdit lege artis, přenést hmotnost na zadní část kola, etc. etc.
Žádné vozidlo se nepohybuje po ideální rovině, ale po křivce, která připomíná položenou číslici 8. Jízdní kolo má makrovlnu obecně největší, protože mikrovlnu zvětšuje šlapání do pedálů, takže, jízdní kolo se pohybuje po rovině, která se pohybuje do stran o 0.5 – 0.8 m, a to za předpokladu, že jeho chauffeur umí kolo správně ovládat.
Boční odstup spočítáme podle obecně uznávaného vzorce ys = K + (1.1 × v), kde ys je bezpečným bočním odstupem v cm, K je konstanta, theoretický boční odstup při rychlosti 0 kmph, kde K = 60, v rychlost vozidla. Tedy: při rychlosti 50 kmph:
ys = 60 + (1.1 × 50) = 60 + 55 = 115 cm = 1.15 m.
Tato vzdálenost by měla být zachována na obě strany jízdního kola, a u jízdního kola musíme připočíst šířku trajektorie jízdního kola, která je 0.5 – 0.8 m, jízdní kolo o šířce 0.6 m, jedoucí rychlostí 50 kmph, proto potřebuje korridor:
0.6 + 0.5 + (2 × 1.15) = 3.4 m
až
0.6 + 0.8 + (2 × 1.15) = 3.7 m.
Jenom dodám, že při míjení protivných vozidel se boční odstupy sčítají, takže mezi vozidly, která se míjejí shodnou rychlostí 50 kmph, by měl být boční rozestup 2.3 m.
Už z toho, jaksi, vyplývá, že řidič jízdního kola může jízdní kolo, lege artis, řídit rychlostí 50 kmph na výpadovce, kde je jízdní pruh široký 3.5 m, a to za předpokladu, že je jeho jízdní kolo úzké, a že ho umí dokonale ovládat.
A do toho, pak, vstupují kriteriony, jako je hustota provozu, rozhledové podmínky před přechodem pro chodce & jízda do vyjasněné situace, jakož i schopnost řidiče jízdního kola, v rychlosti 50 kmph, sledovat dostatečně provoz za sebou (což bez zařízení pro nepřímý výhled prakticky není možné), etc. etc.
Přesně kvůli takovým koninám lidí, kteří nechápou, že když něco dělají, mají to dělat sakra pořádně, a že mají žít tak, aby svým žitím neobtěžovali ostatní, vznikají další a další legislativní akty, další a další buserační omezení, redundantní legislativa, která je akorát pro zlost. Namísto, aby je „sejmuli“ za řízení bez náležité péče a opatrnosti, hotovo.
Hlada: Rokio uvedl, že se rozhlédl. Kdyby viděl pumpičkáře, určitě by na přechod nevstupoval.
Navíc chodec není cestovní počítač, aby měřil nějaké metry. Řidič je povinnen předvídat a před přechodem minimálně dbát zvýšené opatrnosti a viděl-li chodce, zastavit. Ne křičet UHNI VOLE. Výjimka je pouze v tom, že chodec nesmí vstoupit před bezprostředně jedoucí vozidlo, což pokud se rozhlédl a rozhodl přecházet, asi zhodnotil.
A brzdná dráha kola 40 metrů se mi moc nezdá. Osobní automobil má při 50km/hod reakční dobu rovněž 1 vteřinu (14 m) a brzdnou dráhu 14 m! Takže auto by mělo být na 30 metrech schopno zastavit. Kolo tuplem.
Aha, po silnici: tak ti měl dát přednost, jako ji dávají auta. Cyklista na silnici je úplně stejný účastník silničního provozu jako řidiči. Nemá důvod se na tebe povyšovat, jen protože má kolo.