Odpoveď byla označena jako užitečná

Neuvedl, jste, zda jde o české nebo světové drama. Ale určitě si i vyberete z vloženého odkazu.

http://www.czechlit­.cz/studie/ces­ke-drama-noveho-tisicileti/

České drama 21. století,
Petr Zelenka. Vystudoval scenáristiku a dramaturgii na FAMU. Jeho režijním debutem byl hudební pseudodokument Visací zámek 1982–2007 (1993). Za film Rok ďábla (2002) získal Křišťálový glóbus na MFF v Karlových Varech a šest Českých lvů, další snímek Knoflíkáři (1997) vynesl mj. čtyři České lvy a cenu Tiger na MFF v Rotterdamu.

Za svůj dramatický debut Příběhy obyčejného šílenství získal Cenu Alfréda Radoka za nejlepší hru a okamžitě se zařadil mezi nejvýznamnější české dramatiky. Tutéž cenu získal i za hry Teremin (2005), Očištění (2007, oceněno 2010) a Ohrožené druhy(2011).

Příběhy obyčejného šílenství napsal přímo pro soubor pražského Dejvického divadla, kde měla hra v roce 2001 premiéru, navíc v autorově režii.

Karel Steigerwald. Studoval dramaturgii na FAMU. Od osmdesátých let spolupracoval s Činoherním studiem v Ústí nad Labem, v té době vznikly jeho hry Dobové tance (1980), Foxtrot (1982), Neapolská choroba (1984), nejvýznamnější dramata osmdesátých let vůbec. Dramatu se začal znovu věnovat po delší odmlce v polovině prvního desetiletí nového tisíciletí.
Jeho hra Horáková x Gottwald (2006) je jakýmsi kabaretním pásmem z posledních dnů doktorky Horákové
Steigerwald se k historické tematice vrátil ještě hrou Políbila Dubčeka (2008) a nejnověji též dramatem Má vzdálená vlast (2011), v němž se nechal inspirovat životním osudem politické vězeňkyně Dagmar Šimkové. V tomto textu mísí tři prostorové a časové roviny – někdejšího věznění v padesátých letech

Nie sme na tom až tak zle.
Každý rok je napísaných niekoľko divadelných hier.
Niektoré sa hodia rovno do koša, niektoré sa dostanú na stôl riaditeľov divadiel a niektoré sa aj odohrajú.
Problém je ale v tom, že sa vyberajú hlavne osvedčené hry od známych autorov (najlepšie viac než 100 rokov mrtvých, tí si nepýtajú tantiemy), než súčasných, málo známých a hlavne nepretláčaných nejakými sponzormi či už ekonomickými, alebo politickými.
A divák si vyberá tiež práve tie osvedčené mená, než ísť na lotériu „o čom to bude, určite to bude nuda, kto to napísal“,hlavne ak to nerežíroval nejaký mediálne známy režisér.