Existustuje příklad nesobeckeho činu?

Je třeba se podívat na činy egoistické a altruistické . Stručně – egoistické prospívají vlastní osobě, altruistické přinášejí prospěch osobě jiné.

Dá sel říct, že egoismus není zcela jednoznačný protiklad všech pohledů na altruismus.

U egoismu je určitě těžké určit, kde je hranice zdravého prosazování vlastních zájmů., získávání většího vlastního prospěchu než dávání druhým.l I k tomu může jedinec využít altruismus – třeba být oslavován, chválen, odměňován,..

Myslím si, že člověk se možná s předpokladem pro nesobecké jednání narodí, , upevňuje je výchovou, příklady. nesobectví se projevují se v morálním jednání, uplatňování spravedlnosti atd. Dosaďte si charitativní akce, pomoc při záplavách, sbírky … Ale domnívám se, že i když se lidé chovají nesobecky, motivy jsou ale vždy více či méně sobecké Těžko říct.

Ale i v moderní společnost se hovoří o uplatňování osobních zájmů, takže trocha egoismu je určitě v každém, ale je třeba , aby se stal i opravdovým altruistou.

Dobrá otázka. :) Když něco dělám pro dobro druhých, dělám to proto, že já chci dobro druhých, tedy prosazuji pouze svůj názor a tedy jsem sobecký. Nesobecký čin je takový, který nemá pro toho, kdo jej dělá, žádný zřejmý smysl.

v dnešní době je tolik intrik a manipulací, ž ejen těžko se rozeznává, jaký má ten člověk ve skutečnosti úmysl. Do hlavy nikomu nevidíme a občas by nás to asi překvapilo 🙂 Třeba když koukám na takzvaný hrdiny, kteří někomu pomáhají, ale nahrávají se a dávají to na youtube. To beru pouze jako zoufalé voláni o to se zviditelnit, ale furt aspon vidím to dobro i když si zvedaji ego. Ono vlastně každý čin je manipulující. Když mu pomůžu tak stoupnu v jeho žebříčku. Pak o mě bude smýšlet dobře a už z toho můžu těžit. Takže co je vlastně nesobecké, když v sobě máme dobro i zlo.

hluboká meditace ..ale zase je to o tom, o čem medituješ, takže tam taky není jistota lásky :o

Myslím, že je velmi těžké najít takový čin. Ostatně, řeklo by se, že takovým činem je dobrý skutek, ale dobrodinci takto činí zpravidla částečně pro svůj pocit užitečnosti a tak i tento čin je zčásti sobecký. Přemýšlím, jestli je nesobecké jít ráno po ulici a někomu popřát hezký den. Děláme to pro jeho hezký den, nebo proto, že si sami přejeme, aby nám byl popřán? Jsme sobci, nebo lidumilové? Těžko říct. Vždycky záleží na úhlu pohledu :)

Kdyby se to mělo brát do důsledků, tak asi žádný takový čin neexistuje.
Někomu pomůžete , ale počítáte s tím, že za to budete něco chtít, něco získáte, nebo něco takového. Převedu například starého člověka přes křižovatku. Mám zásluhu, pomohl jsem, on mi poděkoval atd. Někdo mne viděl a řekl si, že jsem udělal dobře, to mne může těšit, u toho člověka jsem třeba stoupl v ceně.
Někdo půjčí peníze, ale dává si úrok, kdyby si nedal, tak nebude mít prostředky.
Lékař zachrání člověka, protože je to jeho povinnost, kdyby nezachránil bude trestán. Takže vždycky je něco za něco. Ať je to dobrý pocit, nebo něco podobného.

Existuje.

Jen se vždy najde někdo, kdo ho za sobecký prohlásí.
Ona ani propagace nějakého vlastního milého činu ho nutně nečiní sobeckým.

Ale určitě se dá připsat alespoň nějaká hodnota tvrzení, že žijeme ve společnosti, která nesobecké činy nepřipouští.
(Což nepopírá jejich existenci.)
Doplňuji:
..... společnosti, která nesobecké činy nepřipouští.
⇒ což jde vidět i u zdejších odpovědí. :D

Upravil/a: Alice.