Co jsou to přízvučné a nepřízvučné slabiky (v italštině)? Jak je poznat?

Pokud „chápete přízvuk (že je na 2. slabice od konce)“, tak se to trochu vylučuje s nechápáním (ne)přízvučných slabik. Přízvučná slabika je přece právě ta, na niž je přízvuk kladen (italsky sice neumím, ale tato definice je ve všech jazycích stejná).
„Určit“ je lze zřídkakdy, člověk si musí pamatovat pravidlo (jako to, které uvádíte – že jde vždy o druhou slabiku od konce; pro srovnání – v češtině je zase slovní přízvuk zpravidla na lichých slabikách, přičemž hlavní přízvuk bývá na té první).
Slovní přízvuk je laicky řečeno důraz – přízvučnou slabiku mluvčí oproti ostatním slabikám zdůrazní (v italštině je toto hodně markantní – když se zaposloucháte do mluvené italštiny, některé slabiky Italové skutečně přímo vyrážejí. A to je právě onen slovní přízvuk).

Upravil/a: quentos

Pravidelný přízvuk je v italštině na druhé slabice od konce, ten není ani nemusí být značený. Nepravidelný na poslední slabice je psaný, označený čárkou – metrò, libertà, perché. Nepravidelný jinde (třetí, čtvrtá …) slabika bývá v některých učebnicích značený podržením nebo se prostě musí naučit jako výjimka z pravidla.

Italsky neumím ani slovo, ale naposlouchané to mám docela dobře. Takže poslouchat, poslouchat, poslouchat.