Jak bezpečná je cesta nočním vlakem? Je třeba dodržovat nějaká opatření?

Košice mě čekají příští týden. Tentokrát už jsem si stihl zaregistrovat lůžko. Dík za tip 😁

quentos: A nechceš si s sebou vzít, do toho vlaku, Dona Rokio? 😈

Nejsem si jist, jestli by to pomohlo na 100%, ale jist jsem sobě tím, že by si to každý sedminásobně rozmyslel, než by k němu přistoupil blíže! 😎👌😂

Já jsem několikrát, na Excelsioru – dokud jezdil, projel linii Cheb – Košice, nebo Těšín – Cheb, Těšín – Plzeň, na jakýmsi rychlíku jsem jel i spacím vozem Těšín – České Budějovice (přes Brno, Jihlavu, Jindřichův Hradec).

Cheb Těšín, v nějaký outerý, ve středu, a v zimě, prostě: v dopravním sedle, se dalo projet i 1. třídou „na sezení“. Ta obsazenost vozu byla minimální, zaredikoval jsi se v oddílu a jel. Nevýhodou bylo, že Tě 3–4× za noc vzbudil průvodčí, protože „dobrý den, změna průvodčích, předložte jízdenky, prosím!“ Musel jsi se opravdu něčím zaredikovat, ten vestavěný zámek na čtyřhran fakt nestačí, no a pokaždé odredikovávat, když přišel průvodčí. Ale dalo se.

Mnohem lepší si bylo koupit lehátko do oddílu pro čtyři. Doplata Kč 200.00? Tak nějak. Chtělo to ale JLV, Wagon Slovakia Košice fakt nebrat: křupan v servisu, větší špína, špatný servis. Zabral jsem horní lehátko proti směru jízdy (ono se to v Bohumíně, Přerově, v Praze a Ústí měnilo, takže sis moc nevybral; prostě: horní lehátko), při mý délce a velikosti je to lehátko dostatečně prostorný na to, abych se tam narval i se všemi krámy (ale já cestuju hodně nalehko! V podstatě když mám batůžek, tak jedu hodně daleko!). Dal jsem dva sta, v Cieszynie mne čekal stevard, já mu vrazil jízdenky, on mi prodal pívo, uvedl mne do oddílu, ve kterém jsem byl v 99% sám (říkám: sedlo). Jsem si tam vylezl (já nepotřebuju ani ten žebřík! 👌😅😎), vypil pívo, svlekl se, a někde mezi Svinovem a Přerovem usnul. V Praze ten Excelsior stál něco přes hodinu, to jsem se vždycky vzbudil a šel na cigáro. Pak jsem zase usnul a vzbudil se někde za Carovými Vary. Ale to už by mne stejně přišel vzbudit – měl jsem to objednáno. Uvařil mi čaj, já si vypil čaj, donesl mu Leintuchy, sedl se, díval se z okna, a za chvíli byl Cheb (nebo naopak, princip stejný).

Ale, třeba, v pátek bych tak nejel, to máš špičku, byli bychom 2–4 v oddílu, a ani ne, ani nemám strach, ale stačí, že bude chrápat, jak když dřevorubec řeže, nebo smrdět, jak kanálník po šichtě. 🤷‍♀️

Nicméně osobně mi přijde couchette, až teda na to, že to lehátko je tvrdší, a že v tom není tma, a až takový klid, pohodlnější a tak nějak i pocitově bezpečnější, než lůžkový oddíl. Nebo takhle: mít Single je mít Single, máš to svý kupé. Ale sdílet s cizími lidmi bych to prostě nesdílel, to couchette jsem i sdílel.

Však jsem jel s holkama v couchette až do Baru. A úplně v pohodě! Srbský průvodce hlásil, že pívo, káva, limo, čaj je 🤷‍♀️, couchette starý, francouzský „1. třídy“ (Francouzi to tak maj: jak je to pro čtyři, je to 1. třída, ale taky tomu odpovídal intérieur, prostě jak naše starý A), z Prahy jsme vyjeli dva (baba byla jakási rozpačitá, asi si neráčila uvědomit, že lehátka, oproti lůžkám, nejsou rozlišena podle pohlaví!), v Preßburgu přibyly dvě Sloveny do Beogradu, a s nima bylo fakt veselo! 😎 No: v Beogradu se na, jakémsi, vagoně nezdál koloťukovi podvozek, postupně se na to přišel podívat konduktor, direktor pojazdu, Maschinenführer, načalnik vahzalu, draga druga Dragana, sekretářka načalnika vahzalu, jiný koloťuk, tři psy a kocour, a nakonec kolektivně rozhodli, že vagon dál nepojede. Po cca dvou hodinách zpoždění, z čehož 1:40 trvalo rokování, pití kávy, kouření, poklepávání kola a kolektivní rozhodování, jestli vagon pojede, nebo ne a 20 minut odpojení a přešíbování vlaku, jsme vyjeli směr Bar. Babu z Prahy mohlo jebnout! 😂 Ale jiný problém nebyl. 😎😃