Jak byste definovali autoritu se kterou nelze diskutovat?

Autorita, se kterou nediskutuji, je manželka.

No, mám za to, že nelze diskutovat s nadřazenou autoritou, pokud ta o diskuzi nestojí, nebo s autoritou absolutní. Také nejde diskutovat o blbostech v rámci pevně stanovených pravidel. To je pouhá ztráta času.

Myslím, že zde pan Paull Tillich mluví o křesťanském Bohu.
Doplňuji:
Myslím že autor vzhledem k tomu, že je protestantský teolog myslel, že touhu po pravdě dokáže umlčet pouze autorita se kterou nelze diskutovat (Bůh), protože ta autorita má odpověď pevně danou, nemůžeme Boha přesvědčovat o svojí pravdě.

Upravil/a: Melkor

Ještě jsem se nesetkal s autoritou, s kterou nelze diskutovat. Se všemi šlo, nicméně ony o to nestály.

Chvíli jsem se zamýšleš nad tím, co autor citace tímto mínil, došel jsem k tomu, že jak píše děda louda, člověk, kdo nestojí o diskusi a má jen vlastní pravdu a ještě ji nutí ostatním je zaslepenec s nulovou váhou. Tudíž i odpovědi mají váhu nulovou.

Autorita se kterou nelze diskutovat je pouhopouhý blbec.
Odborník ale dokáže i na jednoduchou laickou a přesnou otázkou odpovědět natolik přesnou a vyčerpávající odpovědí, že další otázka ani není nutná.
Proto ano, zažil jsem již dostatek fundovaných, vyčerpávajících odpovědí a byl jsem spokojen. Ne, že by mne odpověď přestala zajímat, byl jsem spokojen, protože jsem něco nového! Nespokojenost bývá jen tehdy, když odpovídá zmíněný blbec. Ten jen cosi složitě řekne (spíš naplácá), ale neodpoví na podstatu, viz naše politiky 🙂
Doplňuji:
Edit: ..protože jsem se dozvěděl něco nového!..

Upravil/a: www

Mno… Ono také dost záleží na tom, jestli to skutečně autorita je nebo si to sama o sobě myslí. Každý z nás má jiný intelekt, zkušenosti, touhu po poznání apod. Proto má jistě každý i jiné „požadavky“ na tu „svou“ autoritu".
Někdo podléhá sám svému velikáštví jen proto, že si třeba nenaplnění svého života kompenzuje buzerací jiných na malé internetové poradně, zatímco v reálu by jeho názor nikoho nezajímal a on by se ani neuměl prosadit – dost obvyklé. Anonymita svědčí pompéznosti a jisté pokrytecké formě sebeobdivu, který je vlastně jednou s forem psychopatie… Protože ten, který může být obdivován někým – řekněme hloupějším – ztroskotá, sotva něco podobného zkusí jinde. U chytřejšího…
Odpovědět se jednoznačně na tuto zajímavou otázku nedá, neboť je v podstatě příliš konkrétní a z filozofického hlediska naopak tak obsáhlá, že by se to muselo brát jeden od druhého. Musíš si stanovit svůj vlastní „žebříček“ důležitosti a nepřebírat obecné autority nebo autority druhých.
Btw – ptáš se též na to, jak poznat, jestli to neděláš sama. Odpověď je jednoduchá. Když se na to ptáš, obvykle to děláš:-)

Zaslepenec.

Podle mě je to jen jiný výklad lidové moudrosti: „Maminka, blázni a šéf mají vždycky pravdu…“

Já se s tím setkávám každý den.Náš vedoucí je opravdu ocas s kterým nelze diskutovat ani s podloženým důkazem.