Jak často máte myšlenky na smrt?

Nikdy.

Dříve často ale dneska mně to trochu vzalo kvůli známé holce která se bude brzy vdávat. Samozřejmě že ne za mně.

Upravil/a: jirka F

Co tě nezabije, to tě posílí. Co ti vlastně schází?

Ja vubec. Proc bych ztracel cas premyslenim o smrti, stejnak mi ho tolik nezbyva. A ja bych se ani nedokazal utapet ve splinu. Ja bych si hned vzpomnel na to, co mohu snist a zlepsilo by mi to naladu.

Zřídka.

Tak uvažuje jen pako.

Nie. Odkedy som kmotre Smrti zarecitovala
Aj ty mor ho, kto kradmou rukou siahne na môj život,
pochopila, že mi jedno, či Smrtka je a či Škodná,
pošlem ju ja ta het do rozprávok a báji,
Nech sa s kosou, papľuha jedna,
nepletie živým pod nohy.

Myslím jej len dobre, veď si môže tou vyštrbenou kosou ublížiť…
nuž Tetka Smrť výtku moju pochopila
a Jak zbadá ma, hľa, už tam v diaľke kosu z pleca skladá, na zem kladie
hlboko sa klania Životu, čo sprevádza ma svetom šírym…

Jednoducho snažím sa na Tetku Smrť nemyslieť, nechávam jej voľnosť a keď sa občas stretneme, neprovokujem ju chuderu starú, prehodíme spolu slovko, dve,
len tak o živote pokecáme v chvíľkach mieru…
Toť nedávno sa mi sťažovala, jak toť neďaleko za Karpatmi, týrajú ju Rusi, Ukrajinci, Angláni i juesejáci a všetci len chcú od nej výkon v práci, znavená je veru, nedajú jej oddýchnuť. Vraj čo na to naše odbory a ministerstvo práce a oddychu? Hľadá azyl v českých zemiach a či prijmete ju, abo pošlete ta het ďalej na Západ?

Kto nemyslí na smrť, hazarduje so životom. Veď Život a Smrť sú nerozluční súrodenci v osude človeka.

Upravil/a: led

Nikdy. Vím že někdy přijde.
Nejsem „blbá“. Svůj život žiji. Odchody (smrt) blízkých jsou přirozenou součástí života.
Nelituji se, neužírám pitomostmi. Co nemohu ovlivnit, neřeším. Co si vyberu (cestu), to si „vyžeru“. Nikdo a nic mi nehází klacky pod nohy. Tam si je člověk hází sám. Pro stromy nevidí les.
Od té doby, kdy jsem utekla hrobníkovi z lopaty si života obzvlášť vážím. Užívám si ho. Drobných i velkých radostí, které mi dává. Ty zdravotní „nesnáze“, jsem si jako pohlavek (pozor něco děláš špatně, myslíš „špatně“!), vlastně způsobila sama.
Člověk se má zbavit pocitů křivd, viny, zloby. Nevyrábět si problémy, nevyžívat se v nich. To je též psychosomatický původ většiny lidských nemocí.

Záleží co předvedou zelené mozky v Rusku a na západě