Odpoveď byla označena jako užitečná

S tou slevou mi to připomnělo mou zkušenost o tom, že to v zimě klouže… vesnická silnička kroutící se mezi poli lemovaná statnými lipami… A v jedné zatáčce mi škodovka začala pod rukama kličkovat… Nejdřív jsem se snažil a říkal si „no tak, ať už se chytne…“ a po chvíli jsem si začal říkat: „no tak, ať už jsem v tý stoce… hlavně dřív než budem u té lípy“. A to, že jsem v té stoce skončil opravdu včas považuju za slevu.

Ano, za zkušenosti se musí platit, pak ovšem získáme výhody k nezaplacení. Proto jsme my důchodci tak bohatí 🙂. Když získáme negativní zkušenosti zaplatíme víc, ale i negativní zkušenost je taky zkušenost.. Pokud máme ten dar rozumně vše zvážit a ono se to vyplatí, tak v tom vidím tu slevu.

Ano, je to tak. Za vše musíme nějakým způsobem zaplatit. Ať už pílí, učením se, vytrvalostí, opakováním a někdy třeba jen časem. Někdy se získávají obtížně, jindy to je jde relativně snadno a to je právě ta sleva.

1. Myslím, že ne tak úplně. Nadneseně a v přeneseném slova smyslu to tak snad platí, ale realita je taková, že některé zkušenosti nezískáme bez jistých útrap.- Tyto věci patří k sobě a jdou spolu životem ruku v ruce.
2.Myslím že je to podobné jako v bodě1. Ono prožít a získat zkušenost, nejde vždy bez přemýšlení. Opět tyto věci patří k sobě.
3.Ano, v tomto má pravdu. Pokud se pokusíme předet zkušenost, poznatky a poznání dalším, je velká naděje že oni to opět předají dál a tak se některé věci stávají téměř nesmrtelnými.

Určitě souhlasím a pokusím se trochu přidat nějaké své úvahu. Uspěch je vykoupen bud moudrostí, zkušeností, protože chybami se člověk učí. Tím je myšleno to placení a slevy jsou vlastně naše zkušenosti.
Ale pozor, když se někdo bude řídit pouze radami druhých a nic se nenaučí, tak to také není dobré.

Asi se platí za vše. Malé děti sice mají zkušenost lásky od rodičů zdarma, ale později se od nich za to čeká, že budou pomáhat a plnit své povinnosti. Měly ale štěstí, protože se to očekává i od dětí z děcáku. Podobně v manželství, pokud někdo neplatí, vztah jde do kchélu. Ale někdo má větší štěstí a více radosti z partnera a dětí. Náboženství praví, že člověk je Bohem milován a čeká se od něj život k obrazu Božímu. A někdo má štěstí, je mu dáno víc inteligence, krásy, a dalších vstupních podmínek. V bibli se píše o hřivnách. Pokud člověk pouze užívá božích darů, nebo se i kvůli nim cítí lepší než druzí…? Snad se k tomu vztahuje i Ježíšovo: „Nepadne-li zrno do země a neodumře, nevydá užitku.“ Tedy se zdá, že placení funguje nejen v materiálních věcech.
1)samozřejmě to je pěkné. Ale i Job měl své limity.
2)pěkné. Jistě, nejoblíbenější cesta vlastní zkušenosti je bolestivá. Pak je možno zkusit používat rozum svůj, zkušenosti druhých a poslušnost k těm, kteří člověka milují.
3)O zkušenosti je žádoucí se dělit. Co jiného může člověk dávat. Lásku a zkušenosti. Ale matka Tereza měla zkušenost, že když se člověk snaží dát to nejlepší, odměnou je kopanec. Asi to měla s tím dalajlámou konzultovat.