Avatar uživatele
Kepler

Jak chápete výrok, že „svoboda je poznaná nutnost“?

Autorem je Spinoza, citovali jej Marx a mnoho dalších. Jak můžu být svobodný, když jsem omezen nějakou nutností?

Zajímavá 6Pro koho je otázka zajímavá? Odpovědi.cz, annas, paul1, marci1, anonym, Zvidatel před 1661 dny Sledovat Nahlásit



Nejlepší odpověď
Avatar uživatele
annas

Spinoza mluvil o svobodě v rámci etiky. v tom smyslu, že rozum by měl převládat nad emocemi či afekty.

Svoboda je poznaná nutnost , tedy svobodné myšlení , které není něčím zatížené, je poznaná nutnost , tedy její předpklad , a vedou ke správnému rozhodnutí.

Svoboda není vždy možností volby. Jestliže člověk má „zatemněnou mysl“, převládne ho vášeň, nenávist, tak se může dostat na scestí – fanatismus, seklty – člověk je tak manipulovaný.

Takže tento člověk nemůže být svobodný, protože , co je v daném okamžiku opravdu potřebné, ale nemožné, neuskutečnitelné, protože nepřemýšlel.. Emoce, falešná víra nahradily rozum

Takovýto člověk není svobodný, protože nepoznal,, že existují určitá omezení, která jsou nutná. Když je pozná, teprve tehdy může být svobodný.

Vnitřní svoboda x vnější. Přece se nemohu pohybovat tam, kde chci, nebo dělat to, co chci. Třeba něco musím dělat, ale nesmím – platí v různých obastech, tudíž „nutím“ své svědomí

Je z pohledu svobody lepší, co nesmím, nebo co musím

Lidské vztahy jsou založené na nutnosti, když daná pravidla přijmu, tedy je uznám, nejednám v afektu stanu se svobodným, .rozum velí, že pravidla jsou nutná a jejich překročení nese často důsledky atd.

Je možné, že Spinozova slova zněla jinak, upravil je Marx, ale to je už něco jiného.

„Svoboda neruší nutnost, nýbrž ji předpokládá.“ – Baruch Spinoza
https://azcita­ty.cz/karl-marx/21062/
--

Doplňuji
Spinoza rozlišuje fyzickou a dichopvní svopbodu.

"Svoboda a nutnost se přitom u Spinozy nevylučují, mohou působit stejným směrem – například jestliže se člověk rozhodne k nějakému činu v souladu s nutností své vlastní povahy, jedná svobodně.

Svoboda však nemůže pocházet pouze z tělesné aktivity – je potřeba zapojit i mysl. Svobodu tedy člověk může nalézt v duchovní oblasti – stačí používat mysl a rozum náležitým způsobem. Překonáme-li vášně – a to tím, že afekty, jež nám přinášejí aktivitu potlačíme afekty, během nichž jsme pasivní (Spinoza se totiž domnívá, že nahlédne-li mysl nutnost všech věcí, může afekty zdolat nebo jim alespoň odoláva – máme nakročeno ke svobodě. A jelikož vítězství nad vášněmi dosáhneme tou měrou, v jaké si vytváříme rozlišené ideje, pak je třeba používat racionální myšlení. "

https://dspace­.cuni.cz/bitstre­am/handle/20.500­.11956/30958/BPTX_2008_2­_11240_0_247501_0_71236­.pdf?sequence=1&i­sAllowed=y

Tudíž platí, že nejdůležitější pro to, aby si člověk uvědomil, že je svobodný, je, že myslí racionálně.

Upravil/a: annas

0 Nominace Nahlásit

Další odpovědi
Avatar uživatele
anonym

Marx ledaccos dezinpretoval, tady jsem opatrný. Pozastavím se u Spinozy. Je to hlubší myšlenka, to co mi dnes vnímáme jako svobodu, nemusí být tou svobodou, po které saháme. Svoboda, ta čistá, tkví v odprostit se od svého vjemu a v podstatě od sebe samého. Jenže naše mysl a emoce v tom často brání (možná náš naturel), kdy jednoduše nějaké hranice potřebujeme. Svobodu může představovat nějaká nadpřirozená konstanta, ke které se otáčíme, a proton si uvědomujeme tu nedokonalost.

0 Nominace Nahlásit


Avatar uživatele
Zvidatel

Omezen nutností? Naopak to chápu, že nás nutnost dovedla ke svobodě. Nebo spíše ke svobodnému myšlení.
Nebo že by svoboda měla být vnímána jako nutnost, bez které se nedá obejít?
Dalo by se to chápat tak, i tak.

Ke svobodě, neboli svobodnému smýšlení, se musí nějak dojít. Že by díky POZNÁNÍ byla svoboda nevyhnutelná/nutná. Jakože díky poznání/vzdělá­vání/uvědomění dojdeme ke svobodnému myšlení a je to nevyhnutelné. Tím, že se vzděláváme, neodvratně/nutně dojdeme ke svobodě.
Svoboda je poznání a s nabytým poznáním je ta svoboda nevyhnutelná.

„Svoboda je poznaná“ = je nabytá, došli jsme k ní, k tomuto přesvědčení, smýšlení.
Když vynecháme „poznaná“ tak nám zbyde jen „svoboda je nutnost.“ Nutnost možno nahradit za slovo nepostradatelnost. A k tomu jsme došli díky poznání.
Nebo se to „poznaná“ vztahuje spíše k nutnosti. Takže jsme poznali, že svoboda je nevyhnutelná a dovedla nás k tomu nějaká nutnost. Nakonec je třeba k ní nějaká dospět. Ať už jedinec nebo společnost.
Je nutné dojít ke svobodě. A to díky poznání.

Problém je v tom, že nevím k čemu se vztahuje slovo „poznaná.“ Poznaná svoboda, nebo poznaná nutnost? Nejspíš se to vztahuje k té nutností protože je to až za slovesem „je.“ Co je svoboda? POZNANÁ NUTNOST. Nějaká poznaná nutnost nás dovedla ke smýšlení o svobodě. Tou nutností mohou být míněny nějaké okolností, první jsme museli ke svobodě dozrát skrze něco bez čeho, bychom jí nemohli dosáhnout. Příčina a důsledek. Zároveň je ale i ta svoboda poznaná, protože jsme ji poznali až skrze tu poznanou nutnost. Takže se vlastně „poznání“ vztahuje k obojímu. Poznali jsme nutnost, poznali jsme svobodu.

Možná je to krkolomně napsané, snad se v tom nebudeš až tak ztrácet. ;)

Upravil/a: Zvidatel

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
elkon

Nezabývám se zbytečnostmi a mám tak čistou hlavu.

0 Nominace Nahlásit


Diskuze k otázce
Avatar uživatele
Zvidatel

Možná by to šlo formulovat i takto: „Nutnost je poznaná svoboda.“ Tím by se to ovšem zevšeobecnilo, že jakákoli nutnost je poznaná svoboda a to je nesmyslné.
nebo
Svoboda je nutné poznání.
Záleží jak chápeme ten význam.

Možná je to, ale jak ty píšeš nesmyslné. Třeba je to záměrný oxymoron (nebo vlastně spíš paradox. Při oxymoronu by to musely být jen dvě protimluvná slova). Totiž, že ke svobodě jsme museli dojít skrze nějakou nutnost (omezenost). Nebo že svoboda je nutnost (ale i tak je v tom omezenost-nesvoboda).
Něco jako tvrzení „nejsou žádná fakta“ a říct o tom „a to je fakt. "
Pokud žádná fakta nejsou, tak tohle tvrzení je fakt. Jenže vylučuje, že žádná fakta neexistují.
Podobné jako "nikdy neříkej nikdy.“ (zřejmě kromě tohoto případů a tím si to protimluví).
Ale i když si to protimluví, tak je v tom jistá pravda. Pokud je svoboda nutná, tak je to jediná nutnost (jediná zbylá omezenost. Nutnost je totiž nejspíš v rozporu se svobodou, svobodným myšlením).
Pokud ale ten citát chápeme tak, že nás nutnost dohnala ke svobodnému smýšlení, tak to není protimluví. Protože nějaká nutnost nás k tomu dohnala, přiměla. Ne navzdory tomu, ale díky tomu. (Jak už jsem to zmínil v odpovědi. Příčina-nutnost a důsledek-svoboda).

před 1661 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
Kepler

Zvídatel: tedy když to maximálně zjednoduším, svobodu dostanu tak, že jistou nutnost přijmu, smířím se s ní a pak mi přestane být překážkou?

před 1661 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
annas

Ano. Je to vidět i na Odpovědích, sice zjednodušeně. Když někdo nahlásí otázku, i když se mně to nelíbí, respektuji rozhodnutí admina, protože zvážil, že je to nutné.

před 1660 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
Zvidatel

Nejspíš. :D
Ale fakt asi záleží, jak ten citát chápeme. Možná je to i vina překladu. Nebo to byl možná autorův záměr, vyslovovat se tak nejasně, nejednoznačně. Alespoň pro mě.
Třeba chtěl ať nad tím pořádně přemýšlíme a já nad tím přemýšlím už přes hodinu. Ti pěkně dík, jsi mi nasadil pěkného brouka do hlavy a já přemýšlím o nesmrtelnosti chrousta.

před 1661 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
Zvidatel

Jen si nemyslím, že je třeba každou nutnost chápat jako nějakou omezenost. Pokud se třeba vzdeláváme, tak nevyhnutelně dojdeme k poznání svobody. A to podle mě není omezené.
Nutnost lze ale chápat vícero způsoby.

Pokud si ale myslíme, že svoboda nutností je, tak to je i jistou omezeností.

Říká se: „Je v poutech, kdo věří, že je upoután; je osvobozen, kdo věří, že je osvobozen.“ Tady žádná nutnost není ani ta "nevyhnutelná nutnost/omezenost.

před 1661 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
annas

Nutnost je filosofická kategorie, protiklad nutnosti je nahodilost.

Stejně determinismus potvrzuje nutnost, is svobodu.

Už Platon tvrdil, že všechno má svou příčnu.

Poznáme-lil příčinu, můžeme určit i následky.

Takže i svoboda je spojená s rozumem, vůlí či afektem. Takže svobodu není možné svévolně překračovat.

Ale uvědomte si, že je rozdíl mezi vnitřní a vnější svobodou.

Ta vnější je omezená, u vnitřní musí si člověk uvědomit, že když pozná pravidla morálky, určté společnosti, že jsou nutná pro jej fungování, cítí se svobodný.

Přece i ve vězení j má člověk omezenou vnější svobodu, ta vnitřní mu zůstává, i když něco nesmí,. nebo musí udělat, aby obhájil svou vnitřní.

Je to velmi rozsáhlý problém.

před 1660 dny Odpovědět Nahlásit
Nový příspěvek