Tak v závěti obvykle zesnulý určuje, co bude s jeho majetkem a jak se co rozdělí. Může ale být v závěti třeba to, že nějaký člověk musí pozůstalým něco vyplatit, darovat a přitom se se zesnulým setkali jen před mnoha lety? Pokud ale je to podepsáno advokátem, tak by se to mělo uskutečnit. Na druhé straně, to nemůže hodit pod koberec. No a ten člověk, který má pozůstalým něco dát, jak se může bránit proti poslední vůli někoho. Je tu někdo právník? Prosím o vysvětlení? děkuji.
Zajímavá 0 před 677 dny |
Sledovat
Nahlásit
|
Poslední vůli lze napadnout podáním žaloby u soudu. A pokud ji podepíše advokát, je neplatná. K tomu jsou určeni notáři, je potřeba přítomnost 2 nezaujatých svědků.
3Kdo udělil odpovědi palec? Odpovědi.cz, Kelt, Filip84
před 677 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
Stačí hledat a číst, je zde vše: https://www.podnikatel.cz/zakony/novy-obcansky-zakonik/f4583683/
0 Nominace Nahlásit |
Já tomu, zase, moc nerozumím (nebude ouplněk / nov!? 😅), je to zase „toto je kružítko, ale nemám žádnou kočku“, leč, pokusím se.
„Tak v závěti … zesnulý určuje, co bude s jeho majetkem a jak se rozdělí.“
Zesnulý neurčuje nic, zesnulý je tuhý, jako žádný druhý a nemá subjektivitu, aby něco určoval. Ale ano, chápu – snad – jak to myslíš.
Ano, poslední vůlí se, obvykle řeší, co bude s majetkem po smrti zůstavitele (tak se nazývá ten budoucí umrlec, dokud ještě žije).
„Může … být v závěti … to, že nějaký člověk musí pozůstalým něco vyplatit, darovat a přitom se se zesnulým setkali před mnoha lety?“
Tomu příliš nerozumím.
Zůstavitel může poslední vůlí disponovat pouze svým majetkem, nemůže tedy zavazovat kohokoli „něco vyplatit pozůstalým“, a už určitě ne k darování věci. Nerozumím, jak s tím souvisí, jestli se setkali, a případně kdy.
„Pokud ale je to podepsáno advokátem, tak by se to mělo uskutečnit.“
Poslední vůle je jednostranný právní akt, chápeš to? Podepisuje jej, tedy, zůstavitel.
Samozřejmě, pokud nepořizuje poslední vůli Rokio I. Kauflandský, že jejím meritem je, že tři flašky lahve v pravém rohu pokojíčku nabývá do dědictví matka a dvě v pravém rohu otec (nebo tak něco a podobně, pouze illustrativní příklad, samozřejmě), tak lze výrazně doporučit sepsání poslední vůle formou zápisu u soudního notariuse, jak už Ti předepsala GM.
Soudní notarius je úřední osoba, no a správně sepsaný notářský zápis má povahu veřejné listiny. Můžeš, samozřejmě, nechat poslední vůli vypracovat advokátem, ale pak jí nebude podepisovat advokát, ale Ty a ten zápis bude stejně hodnotný, jako bys ho sepsal Ty sám. Půjde, tedy, o listinu soukromou.
Výhoda sepsání poslední vůle formou veřejné listiny je, že je nesporné, že to opravdu sepsal zůstavitel a obsah. Ale to je všecko, to, že je poslední vůle sepsána formou zápisu u soudního notariuse není důkazem její hmotné správnosti.
Jak Ti také už napsala GM, poslední vůli mohou dědicové zažalovat.
„Na druhé straně, to nemůže hodit pod koberec.“
Nevím, co tím chtěl básník říci.
„No a ten člověk, který má pozůstalým něco dát, jak se může bránit proti poslední vůli někoho.“
Zůstavitel může v poslední vůli disponovat pouze svým majetkem, to už jsme probírali.
První možností obrany je vzdát se dědictví.
Druhou možností obrany je žaloba k soudu.
Až bys byl konkrétní a popisný, mohl bych Ti dát konkrétní a popisné informace.
0 Nominace Nahlásit |
Ano, nový občanský zákoník umožňuje tzv. zřídit odkaz, kdy ve zkratce přikazuješ dědicům, aby dali část z dědictví (nebo dokonce ze svého majetku) něco někomu dalšímu (odkazovníkovi). Odkazovník tak může získat majetek, aniž by byl zatížený potenciálními dluhy zůstavitele.
Jak dědic, tak odkazovník, může dědictví (popř. odkaz) odmítnout.
0
před 677 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
Pokud je někdo součástí dědického řízení, má možnost dědictví
přijmout nebo odmítnout.
I s tím rizikem, že pro něj dědictví bude přínosem nebo nebude.
0
před 676 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
Účelem odkazu je primárně charita – lze „odkázat“ část majetku charitě, aniž by ta byla dědicem, na kterého by přešly dluhy zemřelého.
Filip84: to, co píšeš, jsou lži. Zůstavitel může podmínit dědictví, může zřídit odkaz – a v obou případech to může znamenat, že se dědic musí vzdát svého majetku. Když o tom nic nevíš, sklop oči a šoupej nohama.
Tak teď je mi Kelta až líto – ale samozřejmě se neumí zeptat. Kdyby se zeptal, např. může zůstavitel může klást podmínky a příkazy někomu jinému než dědici? nebo Co vše může být v dovětku závěti? tak by odpověď Filipa byla bezpochyby jiná …
Pepa: Ale on v tom dotazu neuvádí, že by měli něco potenciální dědicové z toho dědictví dávat někomu jinému, naopak, ptá se na to, jestli může zůstavitel zavázat někoho něco plnit dědicům: „Může ale být v závěti třeba to, že nějaký člověk musí pozůstalým něco vyplatit, darovat a přitom se se zesnulým setkali jen před mnoha lety?“, úplně něco jiného.
A na to „něco jiného“ odpověď dostal: zůstavitel nemůže poslední vůlí disponovat jiným, než svým, majetkem. 🤷♀️🤪
Filip84: jak už jsem dvakrát uvedl, lžeš, zůstavitel může dědictví podmínit tím, že se dědic vzdá svého majetku. NOZ uvádí jen několik málo situací, kdy to bude prohlášeno za naplatné (např. nejasnost nebo proti dobrým mravům), ale obecně to je naprosto v pořádku.