Jak jste nakloněni službám psychologa?

Já s tím nemám absolutně problém. Blázni chodí k psychiatrům, ne k psychologům. Každý se v životě dostane do situace, kterou těžko psychicky nese a bohužel v posledních letech je těch situací stále více. Spousta lidí to pak řeší nějak po svém (alkohol, antidepresiva apod.), přitom by jim úplně stačilo s někým to rozebrat. Někdy stačí psycholog amatér – matka, kamarád apod., někdy je dobré navštívit odborníka. Když mě bolí noha, jdu k doktorovi, když mě bolí „srdce“, jdu k psychologovi, přijde mi to logické a správné. U psychologa jsem párkrát byl, naposled včera 🙂, neřeším sice až tak sebe, ale i tak je to fakt dobrá pomoc. Člověk získá jiný úhel pohledu na problém atd.
Jako benefit mi to přijde zvláštní, trochu to na mě dělá dojem, že je to „výpotek“ oddělení péče o lidské zdroje, které už neví, co by vymyslelo. 🙂 Každopádně valná většina psychologů má smlouvy s pojišťovnami, čili konzultace jsou zdarma a tedy v práci raději jiný benefit. Nehledě na to, že tento benefit nemusím potřebovat a přeci tam nepůjdu jen tak, abych ho vyčerpal.

Už jsem si docela zvykla na to, když ke mně někdo přijde poprvé, řekne: Nemyslete si, že jsem nějakej blázen…
Máš pravdu v tom, že se lidé k psychologovi často bojí jít z toho důvodu, že si ho zaměňují s psychiatrem – a ty mají jó za takové, kteří je buď rovnou strčí do šaškárny nebo jsou sami blázni.
Záležitosti kolem lidské duše jsou velmi intimní. Lidé – a zejména Češi – hodně rádi „machrují“ a na psychology se dívají spatra, protože nějaké rady přece oni vůbec nepotřebují. Berou to jako svoje osobní selhání. Navíc od nějakého „chytráka“ a za prachy! A pak také – mnozí apriori nesnášejí autority.
Přitom ti samí lidé mají často problém se otevřít svému partnerovi, který je mnohdy nepozná celý život a na druhou stranu o sobě vybalí cokoli šarlatánce, která mele bláboly ve věšteckých „pořadech“ v televizi. Nebo na internetu.
Z chirurga také strach nemají – jen z bolesti, ale ne z „odhalení“. On ten skalpel vypadá tak nějak důvěryhodněji než propiska… Přitom zlomená noha je často nebolí tak moc (ani někdy nemá takové následky) jako zlomené srdce.
Každý z nás se někdy potřebuje vykecat. Je fajn, když má člověk kolem sebe fungující rodinu, přátele, známé – toho, komu může věřit a o kom ví, že ho opravdu zajímá. Ale někdy může mít opravdu takové trápení – často nečekané, s jakým se stydí přiznat právě svým nejbližším, že i malé „popostrčení“ od nezaujaté osoby mu může hodně pomoci.

Zatím jsme si se všemi problémy poradila sama…ale až na ně někdy nebudu stačit, určitě využiju raději rad odborníka, než rady „jedna paní povídala“…a pokud by mi tohle nabídl zaměstnavatel, nevím…docela by záleželo na tom, jestli to nedělá taky trochu proto, aby věděl, jak jsou na tom jeho zaměstnanci po psychické stránce a případně toho nezneužil…

Myslím, že lidi se stydí, že mají potřebu tyto a podobné služby vyhledat.
Ale neuvědomují si, že pokud svůj problém neřeší nebo nezvládají, jen se bude zvětšovat.
Myslím, že každý se může vlivem různých okolností do potíží dostat a jakákoliv pomoc je dobrá a potřebná. Vždyť za to mnozí ani nemohou, že řeší souběh mnoha potíží najednou a pomoc není k zahození.

Spousta lidí by asi potřebovala psychologa, přinejmenším v některých životních situacích – mohl by (dobrý) pomoci, je škoda, že se na něj stydí obrátit. Tam může pomoci jen okolí, aby zapracovalo na změně náhledu a třeba člověka k psychologovi doprovodilo.
Já osobně jsem zatím nebyla v situaci, že bych ho potřebovala a proto zatím zájem o jeho služby nemám a nevyužila bych v této chvíli ani obecné debaty s psychologem, pokud by to zaměstnavatel nabídl.

Rozlišujte prosím psychologa, psychiatra a psychoterapeuta – každý řeší něco jiného.

A ano, pokud má někdo problém, který spadá do kompetence odborníka, neměl by váhat a aspoň ho zkonzultovat, když už nic jiného.

Zájem bych neměl a od zaměstnavatele už tuplem ne.
Před pár lety měla i pražská hradní stráž také svého psychologa a jak to dopadlo…:-)

Psycholog nie je psychiater, aby sme sa nemýlili, viď na konci príspevku „vysvetlenie pojmov“

Psychologa niekedy dokáže nahradiť „bútľavá vrba“. Ale len niekedy. Nestačí len mlčky počúvať ale niekedy treba aj pomôcť radou, či vysvetelním problému. Takže hanbiť sa, či posmievať, preto, že človek chodí k psychológovi nie je hodné inteligentného človeka – od IQ20 hore. Aj bežné nezáväzné rozprávanie môže pomôcť človeku.

Vysvetlenie pojmov
"Psycholog nepředepisuje psychofarmaka na rozdíl od psychiatra, který má lékařské vzdělání, ale pomáhá psychologickými prostředky. V klinické praxi však psychologové a psychiatři často spolupracují. Psycholog se řadí mezi pracovníky pomáhajících profesí. Je vhodné odlišovat jeho působení na psychoterapii a psychologické poradenství. Psychoterapie si klade za cíl dosáhnout hlubších osobnostních změn a častěji ji tak absolvují lidé, jejichž chování či prožívání leží mimo normu (i když existuje i tzv. rozvojová psychoterapie nebo psychoterapie encounteru). V poradenství jde o pomoc člověku, jehož chování i prožívání je v normě, ale který je v současnosti v obtížné životní situaci (rodinná krize, pracovní stres apod.). Cílem nejsou osobnostní změny ani vyléčení, ale překonání a odstranění aktuálních potíží.

Psychologové vykonávají i řadu dalších povolání, můžeme se s nimi setkat například při poradenství v rané péči, pedagogicko-psychologickém poradenství (škola, volba povolání), firemním přijímacím řízení, manželském a partnerském poradenství, gerontopsychologii, v personalistice či marketingu, existují i obory jako psychologie dopravy a jiné.„
http://cs.wiki­pedia.org/wiki/Psycho­log
"Psychiatria je oblasť medicíny zaoberajúca sa rozpoznávaním, prevenciou a liečbou duševných porúch. Vývoj modernej psychiatrie ako vedy i lekárskej praxe má odrážať postupné odbúravanie priepasti medzi duševne chorým jedincom a jeho sociálnym prostredím. Práve preto je psychiatria nevyhnutne postavená na interdisciplinárnom prístupe, a to ako vo výskume a teórii, tak aj v praxi. Vďaka svojim sociálnym aspektom a závislosti na kultúrnom prostredí je psychiatria vedou, ktorá neustále prechádza množstvom významných premien, týkajúcich sa prístupu k diagnostike, taxomómii duševných porúch, liečbe i k pacientovi samotnému“
http://sk.wiki­pedia.org/wiki/Psychi­atria

Nechodím k žádným doktorům a tudíž ani k psychologovi.
Doplňuji:
Navíc jsem v životě neměla žádné starosti, ale jenom radosti. Mohl by třeba existovat psycholog přes radost, ale stejně bych k němu nechodila.

Upravil/a: anonym

kdyz si vybere clovek toho spravneho,urcite je prinosem.

Rozdíl mezi psychiatrem a psychologem je ten, že psychiatr může předepisovat léky, psycholog nikoliv. Jsme 100 let za opicema, stydíme se přiznat sobě i ostatním, že bychom si potřebovali promluvit s někým nezaujatým, kdo nám pomůže rozebrat nějaký pro nás neřešitelný problém. Atd. atd. Pro neznalé: k psychiatrovi nechodí blázni, chodí k němu lidé trpící depresemi, úzkostmi, neklidem, různými fóbiemi, maniodepresivními poruchami a ti všichni majíí k bláznům hodně daleko, naopak až moc si uvědomují krutou realitu. Ti blázni, jak říkáte, to jest pacienti trpící těžkými formami poruch chování (psychózy, těžcí schyzofrenici, lidé nebezpeční sobě nebo okolí atd.) leží většinou dlouhodobě v léčebnách.