Setkali jste se někdy s někým, kdo neměl absolutně smysl pro humor?

Učitel matematiky na OA. Polovina žáků, které učil, měla z matematiky čtyřku. Nikdy jsem ho neviděl se usmát, neměl smysl pro humor a by to bručoun a suchar.

I přesto to byl ale slušný člověk a vhodně dodržoval pravidla etikety. Také dával přednost i výrazně mladším ženám a rovněž je i první zdravil.

Ve zkratce to byl džentlmen a suchar zároveň.

Vlastně ani ne… Znám pár lidí, kteří se prakticky nikdy neřechtají primitivnímu humoru ve stylu „bác na zem“, „dort do xichtu“ a verbálním ekvivalentům na podobné úrovni, kterými hýří ve svých Kameňácích třeba Zdeněk Troška. Rozhodně o nich ale nelze říci, že nemají smysl pro humor vůbec, prostě se smějí jinému druhu humoru – pustíte jim třeba Járu Cimrmana, nebo Jistě pane Premiére a spolehlivě smích vyloudíte. Je to spíš o druhu humoru a o tom, kdo je na jaký druh víc naladěn.

Upravil/a: anonym

Souhlasím s uživatelem Ge0rge → i podle mne jde spíše
o druh humoru. To, že někdo dává přednost jinému druhu
či typu humoru, neznamená, že nemá smysl pro humor.

Rokio, jestli jsi toho učitele nikdy neviděl se zasmát, neznamená
to, že nemá/neměl smysl pro humor.
Mohl jen dávat přednost jinému humoru než jeho žáci.

Kdysi se v Hovorech H někdo zeptal na humor pro kočku a na to,
jakému humoru dává přednost (byl míněn Horníček).

Horníček odpověděl ve smyslu, že je na majiteli kočky, aby vybral,
který humor pro ni je vhodný. (Rozumíš tomu, Rokio?)

O sobě řekl, že má rád humor zabalený do papírku jako bonbón.
(Mám ráda stejný.)

Ne všechno, čemu se většina lidí „prvoplánově“
směje, je humor. Dost často je to hloupost…