Avatar uživatele
lensu

Jak mám léčit svůj počínající syndrom vyhoření, když nemám žádné přátele, kteří by mě podpořili?

Začínám na sobě pociťovat známky syndromu vyhoření. Zároveň ale mám práci, která mě baví, problém není v samotné práci, ale v tom, že se jako kolektiv střídáme. Když se sejde dobrý kolektiv, kde je zábava a všichni jsou v pohodě, je to parádní a nechce mi z práce domů, ale když jsem zrovna ve skupině protivných starých ženských, které si na mě chladí žáhu a mají blbé poznámky, někdo mi vynadá za něco, za co jsem nemohla, jenom proto, že jsem tam nejmladší, tak si to všechno hrozně beru a nemám doma ani v okolí nikoho s kým bych si mohla promluvit a svěřit se, že mě někdo naštval, nebo mi ublížil. Nemám nikoho komu bych se mohla vykecat. Ještě před pár měsíci to tak nebylo a byla jsem v pohodě. Když se stalo něco nepříjemného, pobavila jsem se o tom s přáteli a můj pracovní život pokračoval v pohodě dál. Ale teď už se s těmi přáteli nemůžu vidět, tudíž mi nezbývá než to držet v sobě a z toho mám právě ty příznaky syndromu vyhoření a v práci už mě to tolik nebaví, jako dřív a jsem víc unavená a smutná. Už se nedokážu odreagovat a zrelaxovat pomocí běžných věcí, které mě dřív zabavily a dělaly mi radost, jako čtení, filmy, nebo procházky. Je to jako bych i když odpočívám, si nedokázala odpočinout.

V různých příručkách se píše, že kontakt s přáteli pomáhá jako prevence i léčba syndromu vyhoření, můj problém je to že žádné přátele nemám. Co jiného mi to může nahradit? Potřebovala bych ideálně nějaké rychlé a efektivní řešení, které nestojí moc peněz (napadlo mě, že bych začala chodit na box, nebo na masáže, abych se odreagovala a zrelaxovala, jenže na to nemám peníze).

Dodatek pro rýpaly: 1) nejsem zvědavá na to, abyste mi psali, že je můj text moc dlouhý a že to popisuju zbytečně rozvláčně, pokud vám vadí číst dlouhé texty, tak to prostě přeskočte a nečtěte

2) nejsem zvědavá na to, aby mi někdo psal, že jsem asociál a ať si najdu přátele, jistě najít si opravdové přátele, kterým bych mohla důvěřovat a mohla se svěřit by bylo řešení, jenže to chce čas a mně zajímá nějaká metoda na teď

3) nedoporučujte mi psychology, nemám na to peníze

4) nedoporučujte mi ani změnu práce, protože já svou práci mám hodně ráda a dalo mi mnoho úsilí a času, mít ji a nechci odejít, nebylo by to pro mě řešení, protože blbí a nepříjemní lidé jsou všude, kvůli tomu nemá smysl odcházet, jinde by to bylo beztak i horší.

Vím, že je těžké odpovědět na mou otázku, možná to můžete pojmout i tak, že vynecháte ten syndrom vyhoření a zaměříte se na to, jak si má introvertní člověk, který nemá žádné přátele, partnera ani rodinu, pomoct, když si potřebuje s někým popovídat a je osamělý. Jo vím, že tohle je spíš problém, důchodců, no já to tak mám a to jsem mladá.

Děkuji všem slušným lidem za Váš názor, cením si toho, že jste si udělali čas si tohle přečíst.

Zajímavá 1Pro koho je otázka zajímavá? zjentek před 1971 dny Sledovat Nahlásit



Nejlepší odpověď
Avatar uživatele
nyjono

Ujasni si, co vlastně chceš.
Ptáš se tady laiků, ale chceš slyšet (číst), jen to, co se ti líbí.
Na psychologa peníze nemáš.
Tak to prostě budeš asi muset vydržet při knížkách a filmech nebo netu a procházkách v přírodě.

0 Nominace Nahlásit

Další odpovědi
Avatar uživatele
aliendrone

Ačkoliv nejsem lékař, tak kupodivu tuto „chorobu“ (kterou nazýváš „syndrom vyhoření“) znám dokonce i z vlastní zkušenosti. V mládí jsem jí trpěl v různých podobách.

Naštěstí otec znal účinnou léčbu a vyléčil mne řekl bych že s úspěchem. Kdykoliv mne přepadly podobné příznaky (nechuť k práci, únava, smutek), tak mne mžikem rozveselil řemenem se stručným komenátřem (nikdy toho moc nenamluvil, on raději konal), řkouc cosi o „líných lemplech“, „rozmazlencích“ či „fňuknách“. A nadělil mi až nad hlavu práce, aby mě „přešly roupy“. :)

Upřímně – tato léčba se mi VŮBEC nelíbila, nicméně na její efektivitu si v žádném případě NEMOHU stěžovat. Vám by prospěl např. NUCENÝ pobyt v jednotce na likvidaci „zapomenutých“ protipěchotních min (stačilo by pár dní, dost možná i hodin!), abyste znovu našla ztracený životní entuziasmus a elán. Nebo něco podobného, každopádně s trochou snahy se „syndromu vyhoření“ či podobných moderních „nemocí“ lze dokonale (neříkám, že snadno!) zbavit. ;) :)

0 Nominace Nahlásit


Avatar uživatele
Frontinus

Tak především, skutečný syndrom vyhoření – a ten bys skutečně mohla mít, i když může to být i něco jiného, není něco, co jde vyřešit tábornicky. A už vůbec nepomůže nějaké násilné „pozitivní myšlení“. Syndrom vyhoření znamená, že necitlivé „dokopání k aktivitě a pozitivnímu myšlení“ problém spíše zhoršuje.

Skutečně bys měla ve vlastním zájmu buď změnit prostředí, nebo vyhledat odbornou pomoc. Nemáš na psychologa. Fajn. Jenže burn out je tvoje laická diagnóza, zrovna tak to může být forma deprese (major depressive disorder, ne nějaké „depka“) nebo řada dalších problémů. Takže ať už sama nebo přes svého praktického lékaře vyhledej ambulantního psychiatra a řeš to s ním. Psychiatr a případně i psychiatrem indikovaný psycholog/psycho­terapeut je hrazen ze zdravotního pojištění.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
anonym

Ano rozumím, je třeba se naučit jednu věc, posílat lidi za nevhodné poznámky a nefér jednání "do pr**** " … různými způsoby, většinou ale nějak chytře, aby ses vyhnula jakýmkoliv vulgaritám. A nakonec si z toho jednoduše nic nedělat a pustit to úplně z hlavy a soustředit se vždy na to co je pro tebe zrovna podstatné. Protože to ani nemá smysl se tím jakkoliv užírat, ublížíš tím jen sama sobě, jim ne.

Upravil/a: anonym

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
Edison

Nemělo smysl to ani číst. Najdi si nejbližšího psychologa.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
led

Podľa toho čo píšete v prvej časti, vášmu stavu hovorím „únava materiálu“, rovnako ako každý materiál podlieha zubu času, podliehate aj vy.Pre ochranu niekedy stačí len prelakovať fasádu, niekde musí prísť ku kompletnej rekonštrukcii.
Raz v hlbokých časoch socializmu, keď práca bola povinnosťou, som sa pýtala jedneho „meniča zamestnaní“ prečo v pravidelných intervaloch mení zamestnanie. Jeho odpoveď „Každý z nás potrebuje určitý čas na zapracovanie, potom sa práca stáva rutinou, ktorá prechádza do automatiky. K tomu treba púhych 10 rokov. Ak sa nechceš stať robotom bez myšlienok, musíš nájsť nový
cieľ, akoby naniesť ochranný náter, alebo zmeniť prostredie v ktorom ti hrozí korózia mysle a odísť inde. Pretože moja práca ma baví, každých 9 rokov zmením prostredie.“
Skúste sa zamyslieť nad jeho slovami.
Pocit „vyhorenia“ musíte v sebe prekonať. Zmeňte cieľ svojich myšlienok, ale nezaoberajte sa len svojim „nešťastím“, nie ste sama, Pozerajte okolo seba, kde by sa dalo pomôcť, pretože veľa ľudí je na tom horšie než vy. Zmeňte prostredie, ktoré vás ubíja. Tvrdíte (v b.4), že nechcete zmeniť prácu… ale raz sa musíte rozhodnúť, či ostanete ako ten dochrámaný nápis „provereno min net“ uprostred poľa s čakajúcimi nevybuchnutými mínami, alebo sa aktívne zapojíte do ich odstránenia. Tie míny to sú vaše negatívne myšlienky, Myslite na budúcnosť bez strachu, čo keď…

Z mojich osobných skúseností
5 viet, ako odstrániť symptom vyhorenia
1. veta „Myslite pozitívne“
2. veta „Myslite aktívne“
3. veta „Neseďte zo založenými rukami“
4. veta „Aktívne budujte svoj život“
5. veta „Človek nikdy nie je sám“

Upravil/a: led

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
Kryšpín

Zamilovat se do prachatého cizince a odstěhovat se do lepšího ráje

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
Lgee

Syndrom vyhoření se dá léčit chladnou vodou případně i ledem.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
zjentek

Nu a já si myslím, že ti chybí nějaký prvky- stopový prvky, vitaminy, minerály… To je nejspíš to celý. (;

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
Katherine123

Dobry den,podle toho,co jsem vycetla,muze byt problem prave v pratelich.Tech opravdovych a vernych neni v zivote mnoho a tezko se hledaji.Clovek se ale nemuze omezovat prouze na nejlepsi pratele,kor kdyz je nema.

Pisete,ze z prace nechcete,protoze jeden kolektiv je fajn a druhy je hrozny,zkuste se zamerit na ten dobry. Zkuste dobremu kolektivu navrhnout nejakou mimopracovni aktivitu,at uz blbe kafe v kavarne,ci pivo,nebo nejaky vylet,na hory,na kolo… Prave to mohou byt vasi pratele. A prave pres ne se daji navazovat dalsi vztahy.Kazdy z nich nekoho zna a ti znaji zase dalsi lidi atd. Nerikam,ze vasi kolegove budou prave temi nej prateli,ale treba pres ne potkate nekoho,kdo se ji/jim stane.

Na ten spatny kolektiv se vybodnete.Tam jsou reseni pouze dve. Bud je budete ignorovat,nebo najdete jinou praci.Zalezi,co z toho vam bude casem milejsi. Z vlastni zkusenosti jsou v tomto smeru nejhorsi ryze zenske kolektivy.To byste koukala,co se obcas o sobe dovite 😁

Dalsi alternarivou muze byt domaci mazlicek.

Jo a co se tyce vypovidani se o tom,co vas v praci nastvalo,to neni nic osobniho,to muzete vyklopit klidne primo tady,ci pani v trafice,nebo prodavacce konfekce 😉

Drzim pesti,aby bylo lepe.

0 Nominace Nahlásit


Diskuze k otázce
Avatar uživatele
anonym

Myslím že si prostě jen potřebuješ osvojit poznání, že v životě nemá smysl snažit se vždy vyjít s každým i za cenu toho že mu polezeš kam slunce nesvítí, resp. vyhovíš bez ohledu jak odporně se chová. Ono ti to pak svět ostře rozdělí na nejbližší přátele a rodinu a pak na ty na které vždy ráda hned zapomeneš se slovy „tak čau/nashledanou“ ale nakonec si tím rozhodně pomůžeš. Nebudeš si to tak brát, budeš neférové jednání mimo okruh svých nejbližších automaticky očekávat, budeš na něj připravena, nezaskočí tě…

před 1970 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
led

aliendrone, „NUCENÝ pobyt v jednotce na likvidaci "zapomenutých“ protipěchotních min" neposielajte hneď každého „vyhoreného“ na vašu planétu Exodus…

před 1970 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
aliendrone

Odpusťte prosím Vaše démonická Velkoleposti, ale asi už v důsledku stáří nějak měknu nebo co. Jenže jsem zkrátka nedokázal být tak tvrdý (spíš krutý), abych ji poslal přímo za Vámi. Navíc – není muž, takže je těžké vyvodit, jestli by to mělo stejné následky, jako u nich. ;) :D :D

Děkuji za upozornění, budu si tyto nemístné poklesky nadále lépe hlídat, aby se to neopakovalo, slibuji! ;) :)

před 1970 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
led

Inak nejlepší lekár pri pocite vyhorenia, pokiaľ to neprešlo do chorobného stavu, je práca. Tá normálna práca, ktorej musíte venovať všetky svoje fyzické a psychické sily, potom vám jednoducho neostáva čas a sily na plač a slzy (ak práve tie sú náplňou vašej práce). V práci žiadna (ľutostivá) úľava a spraviť všetko kvalitne a na termín. Toto mi naordinovali v práci a pomohlo. Nastúpila práca a rekonštrukcia bytu… duševne sa odosobniť od iných problémov a jednoducho nesadnúť si a „sebaľutovať“. Na to nepotrebujem žiadneho doktora. Ale ľudia sú rôzni a rôzne odolní psychickým nástrahám a potom naozaj musia vyhľadať pomoc kvalifikovaných MUDr „dušospytcov“.

před 1970 dny Odpovědět Nahlásit
Nový příspěvek