Odpoveď byla označena jako užitečná
Dělalo se to,co bylo potřeba.
A můžeš se těšit, až bude rodičům ještě víc, budou také potřebovat
více pomoci.
Takže to je asi tak, že pomoc rodičům nekončí nikdy. Naopak
s přibývajícími roky přibývá i pomoci.
Prostě nejdřív se o tebe starali oni a postupně se situace obrací a
staráš se ty.
Je to zcela přirozené a ptát se jak moc pomáhat je dětinské.
Upravil/a: nyjono
1 NominaceKdo udělil odpovědi nominaci?jirka F Nahlásit |
Hm… ty musíš? Já jsem odjakživa myslel, že to je povinnost!
Upravil/a: quentos
0 Nominace Nahlásit |
Pomáhám svým rodičům zcela oddaně a s láskou. Je to samozřejmost! Starali se o mě, vychovali mě, živili, dali mi lásku. Od doby, co jsem na vlastních nohou, jsem brala za samozřejmé, že se role obrátily.
0 Nominace Nahlásit |
Celý život mi rodiče pomáhali a já jim. Vždy, úměrně k věku,
možnostem
a schopnostem (v mém dětském věku). S jejich ubývajícími silami
člověk
rád, podle potřeb přiloží, častěji a více ruku k dílu.
Z „musím“ je fajn si udělat „CHCI!“
Ve společné domácnosti se mezi děti dělí práce spravedlivě a střídá.
Případně se respektuje
obliba některých domácích prací a aktivit, šikovnost, talent (třeba při
vaření, výzdobě).
Každý kdo má ruce a nohy zdravé dělá, co je třeba. Některé ůklidové
činnosti se dělají pravidelně, systematicky. Jiné nárazově. Jednou se jde
s odpadky 1× týdně, jindy denně.
V domácnosti je jen zřídka někdy „volno.“ Je to práce stále se
opakující, na jednom konci skončíš, na druhém abys znovu začal.
Obsloužit sebe a udělat něco pro své nejbližší je samozřejmostí.
Drap | 1716 | |
marci1 | 1093 | |
annas | 763 | |
quentos | 744 | |
ivzez | 715 | |
zjentek | 714 | |
iceT | 689 | |
led | 620 | |
Kepler | 540 | |
hanulka11 | 535 |
Těhotenství |
Děti a rodičovství |
Partnerství, manželství |
Přátelé |
Ostatní rodina a vztahy |