Jak na něco přestat myslet a zbavit potlačené vzpomínky/myšlenky?

Zkus začít myslet na svoji gramatiku.

Začít dělat něco pořádného, a smysluplného a myšlenky se změní.

Tak jsem si to letecky přečetl, a zdá se mi, že mícháš jablka s hruškami. Toto je návod, jak si přestat nadávat. Ale i tak je to zjednodušené. Popsaný přiklad s idiotem dává smysl. Člověk občas něco pokazí, ale nedovedu si představit, že by to nějak šlo zapracovat do příkladu třeba na tu dietu. Chtít zhubnout, sežrat koblihu a pak si místo výčitek a nadávek říci něco ve smyslu- to neva, budu pěkně kulaťoučký… Je nesmysl. Někomu ublížit, třeba i slovně a pak si říci co? No tak jsem to přehnal, ale zasloužil si to. Já to sice také zjednoušuji, ale je velký rozdíl zpozitivnit si nějakou myšlenku a nebo vzpomínku. To jsou dvě věci. Mi se také přihodila taková nemilá věc, že mě někdo napadl. Půl roku to nešlo z hlavy a omílá se ta situace dokolečka dokola, přemýšlíte nad tím, jak by to dopadlo, kdyby se řeklo nebo udělalo něco jinak, ale to nejde. Snad jen s odstupem času si myslím, že jsem to měl přijmout třeba jako karmu a říci, stalo se, dostal jsem se z toho, děkuji, jdu dál. Je to skoro 40 let, co jsem přišlápnul babičce kuře, které umřelo a já z toho měl takové výčitky, že ten silný dojem ve mě zůstal. Jsou prostě věci, které si poneseme sebou dál a chce to opravdu jen čas. Z něčeho se člověk ani nevypovídá ani nevyzpovídá. A pokud chceš konkrétní radu/postoj musíš napsat konkrétní událost. Třeba do sz. Držím palce. Jinak dobrá kniha je Miluj svůj život. Když už nic, tak se parádně u ni vybrečíš a třeba to ze sebe dostaneš.

Upravil/a: pucipuci