Hezkou neděli, tak se tady schází zvolna rodina k nedělnímu obědu, všichni jsme doma a tak se řeší různé věci. Dnes nám přednesla sestřenice své plány, teda, spíš příběh, který zatím nemá konec. Je vynikající profesionálka ve svém oboru, je na volné noze a má klienty, kteří jí zadávají tolik práce, že vlastně pořád pracuje: formou home office. Slušně si vydělá a platí si i vysokou školu/kombinované studium. Tenhle způsob práce jí vyhovuje, je nezávislá, může cestovat a přitom stále pracovat a vydělávat. Teď ji oslovili z jedné z největších společností u nás, takový mamut ve svém oboru a nabídli jí rovnou pracovní místo. Bez výběrového řízení, do kterého je jinak dost problém se vůbec probojovat, natož jím projít. Podmínky nabídli velmi slušné, přímý nadřízený se jeví taky jako sympaťák. Je to skoro takový malý zázrak. Přišlo to jako z čistého nebe. No a sestřenice teď řeší obrovské dilema. Zhruba tolik peněz je schopná si vydělat i na volné noze. Tady by musela chodit od pondělí do pátku do kanceláře – i když s flexibilní pracovní dobou podle svých potřeb, co se týká začátku a konce. To sice na jednu stranu znamená začátek obrovské kariéry, ale na druhou stranu omezení její svobody. Normální smrtelník by po tom asi sáhnul všemi deseti, ale ona je trošku v jiné situaci. Překonala už dost závažnou nemoc a bylo jí řečeno, že se může kdykoliv vrátit. Je to hrozné to říct, ale ve svém mladém věku netuší, kolik má času. Může dožít život do devadesáti, ale třeba má před sebou i posledních deset let. Tak mi říkala, že ten vyměřený čas nechce strávit v kanceláři, ale chce ještě hodně věcí zažít, hodně míst vidět. Nechce prostě vůbec ztrácet čas. Na letošek si plánovala spoustu aktivit. Na druhou stranu, pokud by bylo vše OK, tak má práci, o které se jiným zdá. A asi by vydělávala ve větší pohodě, než z domova, za méně práce stejné množství peněz ( možná i více ) a hlavně získá i zaplacené pojistné zaměstnavatelem. A možná i takovou určitou stabilizaci jejích dosud bohémských životních návyků. Možná i dobrý kolektiv, přátele ze stejné branže… Já nevím, co jí mám říct, přeji jí to nejlepší. Co byste jí poradili vy? Víc hlav víc ví a určitě máte více životních zkušeností…
Upravil/a: surikata001
Zajímavá 0 před 2868 dny |
Sledovat
Nahlásit
|
V takovéto situaci nemůže nikdo jiný radit. Musí se rozhodnout sama.Nikdo z nás nezná všechna pro a proti. Zajímalo by mne spíše co studuje. Pokud je vynikajicí profesorka musí mít vysokou školu už dávno za sebou. Studuje ještě další obor?
0
před 2867 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
Je to velka zivotni sance, ale pokud nevi jak dlouho tu jeste bude a prekonala tezkou nemoc, nechce byt nekde v kancelari a chce si uzivat, jeji nynejsi prace ji vyhovuke at zustane u te kterou ted dela. Pokud by ale ta nabidnuta prace sla treba jen na mesix vyzkouset, aby vedela co ji ceka, at zkusi a uvidi. Samozrejme my v tomto ohledu moc radit nemuzeme. R. PS mam anglickou klavesnici, nehledte na diakritiku
0
před 2867 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
Jestli Vaše sestřenice váhá, má podle mne chuť to zkusit,
možná se jen obává, že by mohla být zklamaná.
Já bych doporučila to zkusit. V pracovní smlouvě lze sjednat
tříměsíční
zkušební dobu, s vedoucími pracovníky až šestiměsíční. Během těch
tří
(šesti) měsíců si sestřenice může vyzkoušet, co by ta práce
obnášela.
Pokud jí nebude vyhovovat, může v průběhu zkušební doby
pracovní poměr kdykoliv zrušit → klidně ze dne na den.
Třeba zjistí, že jí práce v příjemném kolektivu vyhovuje.
Možná zjistí, že měla pravdu, že je její Homeoffice lepší.
V tom případě se může vrátit. Myslím, že by byla škoda,
kdyby si někdy později vyčítala, že to alespoň nezkusila.
0
před 2867 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
U otázky nebylo diskutováno.
Nový příspěvek