Nepoužívá se žádný povel na volno, ale pouze volno. Volno znamená, že pes si může dělat co chce a jít si kam chce. V prve řadě je třeba zvládnout přivolání. V pěti měsících by to měl pes už umět. Pořiď si dlouhé 10–12m dlouhé vodítko. Psovi dám povel volno a následně ho přivolám. Pokud pes ihned nereaguje, prudce škubnu vodítkem a psa pokud nejde, přitáhnu až k sobě včetně posazení. Až toto zvládá bez problémů dám mi povel volno a nechám ho i s dlouhým vodítkem odejít o kousek dal. Přivolám. Pokud nejde, tak dlouhé vodítko zachytím dříve než psa a opět strhnu. Chce to důslednost a pravidelně cvičit. Doporučuji použít při tomto nácviku stahovací obojek, aby pes okamžitě cítil, že musí.

Pět měsíců je málo, je to štěně a chce si hrát. Taky mít v kapse nějaký pamlsky, to na ně platí.
Můj pes má tři roky a jedině na vodítku, ve městě.
U babčiny po lese jdeme bez vodítka, on jde přede mnou a já za ním.

Ale stačí, když spadne šiška, a je v tahu, i když na písknutí se vrátí, někdy. 🙂

Doma mě taky poslouchá. 🙂 Jinak chodit na cvičák, základy tam odkoukal i ten můj babula.

Upravil/a: annas

Bohužel, ale opět (dnes už podruhé) musím opravit kolegu Drapa.
Prostě kecá :D
Není pravda, že při použítí stahovacího obojku pes musí.
Já teda kolikrát musím a to žádný obojek nemám.
:DDDD
http://www.do­brevtipy.cz/kres­lene/curajici_chla­pecek.jpg

Mal som nemeckého špica. Od istého veku, 1 rok sme nepoužívali žiadny obojok, ani sťahovací. Dali sme mu postroj a používali vodítko s navijákom. Má to dlžku zhruba 5 – 6 m. Problém nám robilo nie to , že by utiekol, toho som sa nebál, ale problémom bolo, keď sme stretli cudzích psov, to už potom bol veľký rachot, vedeli sa dobre nahlas poštekať. Na ľudí neútočil , ani nepohrýzol. Ale po 3 rokoch bol vymiškovaný, tak sučky ho veľmi nelákali. Naviják som nosil len ako pohotovosť, keby nás kontrolovali mest. policajti. Ináč závisí na každom psovi akú má povahu, nedá sa to zovšeobecňovať.

Upravil/a: isteron2

Mám fenku obyčejného křížence a poslechne mně na slovo.Bydlíme ve velkém městě a na volno se mnou chodí po parku i po méně rušných ulicích.A celý můj výcvik probíhal tím stylem že žádný nebyl.Pouze láska a později částečně vzájemné respektování.Když už náhodou neposlechne nebo jí to dlouho trvá ,pouze zvýším hlas.Nejhorší trest pro ni je,když jí řeknu že mne naštvala a nebudu s ní mluvit.Okamžitě leží na zádech a vehementně se omlouvá.A pak je dlouho klid.Žádné povely jí nedávám,ale normálně na ni mluvím a ona rozumí.Podotýkám že jsem ji nikdy neuhodil.Mé ruky se nesmí bát.Ta ji hladí.Pouze když hárá,tak musí být na vodítku,ale to je o něčem jiném.Takže si myslím že láska a hezký vzájemný vztah udělá víc než drezůra.Ale to je můj názor a ostatní se s ním samozřejmě nemusí ztotožnit.Mirek