Jak naučit štěně dojít si ven na toaletu?

Po každém vyčůrání v bytě,mu dát čichnout k loužičce se slovy FUJ a vynést ihned ven.

Prosímvás, do PŮL ROKU věku ho zbytečně trápíte, bohužel to budete muset přetrpět, nanejvýš při utířání louže mu domlouvat, ale spíše normálním, než naštvaným tónem. Dost pomáhá mluvit se psem, jako by Vám rozumněl (pomáhá to Vám i jemu).

Do půl roku věku to není schopné chápat a ani se to naučit.

Osobně nečekám na to, až štěně udělá loužičku doma, ale učím psa „čůrat na povel“, možná to zní divně, ale je to velmi praktické. Máte už asi trochu vysledované, že potřebuje ven cca každou hodinu, tři hodiny 4 hodiny, prostě podle plemene. Najděte si dva – tři dny, kdy budete moci být se štěnětem celý den. Připravte si odměnky – něco co má Váš pejsek rád a chce to – pamlsek, hračku. Rozmyslete si, jak povelu budete říkat – VENČÍME, LULU – prostě to záleží na Vás. Hrajte si se štěnětem pokud možno už od rána a sledujte, je-li to pejsek, začne hledat vhodné místečko, je li to fenka, točí se směrem k zádi a jakoby podřepává v zadních tlapkách. V tu chvíli jej popadnětě, řekněte ne, počkej a vyneste pejska ven (nevyvádět, vynést!) to je pro psa ponižující. Tam ho vypustíma a ve chvíli, kdy udělá loužičku jej ohromným stylem pochvílíme, odměníme a prostě z nás musí sálat obrovská radost. Když to zopakujeme několikrát, většině inteligentních psů stačí 2–3×, tak k tomu přidáme povel. Ten si štěně zafixuje s úkonem a jsme tam, kde jsme chtěli být. Pak ještě odbourat to, aby štěně si řeklo, ale díky tomu, že se štěně těší, že za loužičku venku dostane odměnu, doma jej za ni nepochválíme (ale ani nehubujeme – prostě necháme se smutným výrazem – jen tón hlasu psu stačí – to se nedělá). Pes je k tónu hlasu velmi citlivý. CO říkáme, je -li to více povelů je mu jedno, chytrý pes umí max. kolem 100 povelů, takže naše dlouhé rozprávění stejně vnímá jen jako tón. Přeji hodně úspěchů!
Doplňuji:
PS… Mám doma 5 týdnů stará štěňata a už učíme!

Upravil/a: Q

Dejte mu čas, vždyť je malý. Za každý vyčůrání venku ho velmi pochvalte. Dítě se ve 2 letech taky nepočůrává a za další půl rok může mít období, kdy se opět začne počůrávat.
Ono se to naučí, nebojte 🙂

Já měla fenečku z útulku asi půl roku starou a neměla jsem ještě zahradu. Zpočátku si doma párkrát čůrla, já ji trochu vynadala a za chvíli si už škrábla na dveře, že chce jít ven a už nikdy to doma neudělala. I když jsem se třeba zdržela venku.
Chce to trpělivost a porozumnění. Psi nejsou hlupáci a brzy poznají co mohou a co ne. A také dělají co páníčkovi na očích vidí.

My máme problém s kakáním , taky 3.měsíční štěně. Ráno po noci byla podlaha celá pokálená. Řeším to tak , že s ní chodim kařdé tři hodiny i v noci. A je po problému. Sama ví , že čůrat a kakat se má venku na trávě, ale dlouho nevydrží. Musí se to vydržet. V dospělosti dokáže vydržet dlouhé hodiny.

Ano, opravdu to chce trpělivost. Našeho Bennyho z útulku jsme si donesli domů jako dvouměsíční štěňátko a měsíc trvalo, než se to naučil. Když začal kňourat, tak jsme ho rychle čapli do ruky a honem s ním ven. Za to dostal pamlsek, pohlazení a pochvalu. Ovšem pak za cca 2 měsíce přestal kňourat a čůral doma. Tak jen jsme uklízeli a řekli, no fuj a to je vše. Namáčení tlamičky se fakt nedělá! Teďka je to už velký chlap a buď škrábe na dveře, nebo chodí u dveří :)