Jak nebýt pověrčivá?

aspon pár vtipů:
>Povídají si dva policajti: „Ty, slyšel jsi, že letos bude Nový rok v pátek?“ Druhý na to: „No, jen aby to nebylo 13-tého.“
>Blondínka má u seba milenca. Odrazu počuje, že ide jej manžel. Milencovi preto hovorí: „Ide manžel! Rýchlo vyskoč z okna!“ „Čo si sa zbláznila? Však sme na trinástom poschodí!“ „Nebuď poverčivý a skáč!“
>Rozum by měl mít přednost před pověrou, někdy ale přece člověka zarazí, jak se to vše nakupí. Na Petrův stolec útočí kde kdo, nynější papež František to ale nemá jednoduché ani ve vlastních řadách. Má tu smůlu, že na Petrův stolec přišel v situaci, která zřejmě odpovídá jistému středověkému proroctví či vidění. Věci klidu nepřidá výjimečná situace, že předchozí papež nezemřel, ale odstoupil. A jako třešnička na dortu: třináctka hned třikrát – byl zvolen 13.3.2013 a součet čísel tohoto data je též 13. Zda je ale třináctka šťastná, nešťastná, nebo nic, není jasné. Nevýhodou třináctky je, že je hned za kompletní dvanáctkou. Každopádně to lidi zneklidňuje, třináctého se koná jen málo svateb.
>Apollo 13 odstartovalo 10. 4. 1970 ve 13.13 hod. 13. 4. pak explodovala část rakety. (Měli ale spoustu štěstí a vrátili se. Oproti tomu nejtragičtější Apollo 1 startovalo 27. 1. 1967)
>Atentát na papeže Jana Pavla II. Byl 13. 5., v den výročí Fatimského zjevení, která probíhala 13. dne v měsíci.
>Ruská zbraň pabědy (vítězství) 2. světové války raketomet „Kaťuša“ aneb „Stalinovy varhany“ měla označení BM 13.
>13. 7. 1943 Němci vyhladili obce Český Malín a Ukrajinský Malín na Volyni.
>V Janově zjevení (Apokalypse) jsou nejhorší časy popsány zrovna ve třinácté kapitole.
>I když nejsem moc pověrčivá, kartám přece jen věřím. Hlavně těm kreditním…
>Student na zkoušce zvedne žeton a s vyděšeným výrazem ho zase vrátí zpět. Učitel se diví, student vysvětluje, že je pověrčivý a že si vytáhl třináctku a to podle něj nosí smůlu. Učitel se rozzlobí, že tady pověrčivost neplatí, najde žeton s třináctkou a studenta vyzkouší – za jedna.
Po odchodu se ho ptají ostatní: „Tos uměl všechny otázky?”
On: „Ne, jen tu třináctku.”
>Proč všecky války končí tak nešťastně? Poněvadž vojáci vykračují levou nohou.
>„Proboha, vždyť jsi samá modřina! Co se ti stalo?
„Ale chtěl jsem si sáhnout pro štěstí na kominíka a on to byl černý šerif!”
>Potká se kovář Kladívko se svým kolegou z druhého konce města: „Tak co, jak si žiješ?”
„Ále, ani se neptej,” mávne rukou kolega kovář. „Manželka mi utekla s nějakým floutkem, kluka mi zavřeli, dcera se spustila s nějakou drogovou partou, zloději mi vykradli byt a včera jsem havaroval se svým autem na kluzké vozovce…”
„A co ve firmě – aspoň tam jsi spokojený?” snaží se pan Kladívko mluvit o něčem jiném. „Co vlastně děláš?” „Vyrábím podkovy pro štěstí…”
>Kočka dopadne vždy na nohy, chleba s máslem na namazanou stranu. Na kterou stranu dopadne kočka, které jsme na záda přivázali namazaný krajíc?
>Poučuje mazák voják nováčka v zákopu: „Když k tobě poletí granát, tak neutíkej. Střepy přinášejí štěstí.”