Jak pochopit rozdíl mezi zločinem a privatizací podle tehdy platných zákonů?

Je to zcela jednoduché: Co není zakázané, je povolené.
Když si tuneldědek přál rychlý vznik střední třídy, za tím účelem bylo do určité doby tzv. zhasnuto. Kdo byl u koryta, ten hodoval!

Je to jen zbytečné plácání do vody, které stejně nic nepřinese.

Trestat někoho je možné jen na základě soudu, který vyjde z platného zákona, nikoliv na základě usnesení poslanecké sněmovny. Sněmovna 6.6.2019 schválila usnesení, které říká:

1. Sněmovna konstatuje, že v letech 1992 až 2005 došlo při privatizaci majetku státu k velké řadě excesů, chyb i zločinů, které způsobily ČR a jejím občanům škody na majetku v řádech stovek miliard korun a které vlády ČR dosud nedořešily a jejich následky neodstranily.
2. Sněmovna žádá vládu ČR zpracovat a navrhnout účinnou změnu trestně právních předpisů tak, aby bylo možné takové zločiny způsobené při privatizaci dále stíhat a potrestat, aby nedošlo k jejich promlčení včetně posouzení, zda nedošlo v určitém období k situaci, kdy promlčecí doba ani nemohla běžet.

K bodu 1) – platí, co jsem napsal výše – o porušení zákona může rozhodnout jen soud, ze strany poslanců jde jen o proklamaci
K bodu 2) – „dodatečné stíhání“ je v rozporu s principem „podle platného práva“. Změna promlčení je teoreticky možná, používá se třeba u zločinů proti lidskosti. Fakticky je problém třeba konflikt s amestií prezidenta Klause.

Shrnutí za mně:

1. poslanecká aktivita je jen formání a nebude ani nemůže mít žádný efekt
2. nemá smysl hodnotit „období“ nebo „privatizaci“, ale pouze konkrétní činy konkrétních lidí vč. toho, jestli byly protiprávní a pokud ano, proč nedošlo k jejich potrestání.

I podle tehdy platných zákonů byly krádeže a podvody trestné. Kdo se ale odváží soudit Havla, Klause, knížete a mnoho dalších vlivných?