Jak poznat, že je můj příběh chytlavý?

Dát ho přečíst přátelům. Ale těm opravdovým, máte-li – opravdový přítel dokáže říct pravdu do očí.
Učitel – proč ne, ale u něj hrozí odmítnutí z časových důvodů.
Kam poslat – existují literární soutěže, stačí zagooglit.

Nemusíš nic a nikam posílat. Učitel by ti maximálně mohl vytknout jen nějaké gramatické a stylistické chyby. Posílat svá dílka pár lidem nesou sebou rizika, některým by se to mohlo líbit, jiní tě ztrapní. Tak to pošli mně, mám malou spisovatelskou i novinářskou praxi. Každý názor jiného je důležitý.

Upravil/a: Kepler

Možností je hodně. Udělej kopie, a pošli přátelům, učiteli, do novin. A těm, co tě znají osobně v rámci objektivity zataj své autorství. Nebo veřejná knihovna pořádá takové akce, tak se domluv s nimi.

Tak na tyto účely se skvěle hodí portál http://www.piste-povidky.cz

Lidé si zde díla mohou vzájemně komentovat a pisatel vystupuje pod přezdívkou, tak že v pohodě. Je třeba ale připravit se i na to přijmout kritiku, i když uživatelé tam jsou na sebe většinou milí.

Chce-li někdo psát, měl by psát správně, používat vhodné obraty a pojmy.
Vyjdu-li z formulace této otázky (nic jiného nemám k dispozici), vychází mi,
že bude potřebný ještě hodně dlouhý „trénink“.

Ne/Čitelný může být rukopis, příběh by byl čtivý. Přívlastek „chytlavý“
se už zneužívá tak často, že by bylo rozumné se mu vyhnout.

Učitel je dobrý nápad, minimálně s jazykem budeš potřebovat poradit.
(Od věci by nebylo se s ním domluvit i o případné korektuře.)

Jestli není „pod tvou úroveň“ Alík.cz, můžeš se tam zaregistrovat
(chodí tam i někteří dospělí) a zkusit něco zveřejnit tam. Většinou
zareagují děti, ale při troše štěstí i někdo ze zmíněných dospělých.

Také můžeš zkusit oslovit redakce časopisů pro děti a mládež.

Další možnost (ale tam bys opravdu neměl podcenit kvalitní jazykovou
korekturu) je vydání vlastní knihy. Existují nakladatelství, kde lze všechno
vyřídit online a nevyjde to ani moc draho.