Jak přesně se volilo za komunistů?

Odpoveď byla označena jako užitečná

Volby byly jednodušší. Lístky domů nechodily – bylo to zbytečné. Asi jako teď jsi přišel do volební místnosti, stejně jako dnes jsi se prokázal OP a stejně jako dnes jsi dostal kandidátku (pozor rozdíl – jednu!!). Tu jsi vzal a vhodil do urny. Jít třebas formálně za plentu, bylo horší než nepřijít vůbec, každý viděl že tam na rozdíl od ostatních jdeš.
Takže volba nespočívala ve výběru z mnoha možností, ale jen v možnosti ANO (implicitní) nebo NE (volitelné, v praxi těžce uskutečnitelné).

Jak se volilo NE ? V podstatě jednoduše – kandidátka se škrtnula. Jenomže to každý viděl, protože plenta byla v místnosti jen formálně. Občas byla umístěná tak že by se za ni ani jít nedalo.

Upravil/a: Arne1

Existovaly tzv. agitační místnosti, odkud nám bylo dlouho dopředu pomocí tisku a rozhlasu zdůrazňováno, že máme čest dát svůj hlas jednotné kandidátce Národní fronty. Někde se dokonce chodilo volit kolektivně. Přehled o volebních aktivitách měli nejen na pracovištích, ale hlavně na uličních výborech. Plenta k event. zásahu do volebního lístku bývala na nejzazším bodě volební místnosti a soudruzi měli rádi nejen evidenci o účasti, ale i o kverulantech, kteří za ni při volebním aktu jen zavadili. Obvody, kde neměly téměř stoprocentní účast, byly automaticky považovány za místa oportunismu a vedoucí představitelé tamější lidosprávy voláni k odpovědnosti. Aby celý ten volební cirkus nic nerušilo, existoval přísný zákaz prodeje alkoholu. Obrovskou výhodou bylo, že nás volební výsledky nikdy nezaskočily.

Upravil/a: quentos

Pro ty, co to nezažili: 🙂
https://www.y­outube.com/wat­ch?v=Ok3hKiqRiBs

… nebylo na nich co zkazit, akorát my jsme byli zvědavý, co je za plentou … a to jsme neměli dělat …

Ono se defakto vůbec nevolilo. Jen se dával souhlas s diktaturou. Bylo to divadlo pro okolní svět, aby to pro ty hloupější či případné příznivce vypadalo jako demokratické. Volit znamená vybírat a to komunisté logicky nemohli připustit, neboť by to byly pro ně zároveň volby poslední, které by vyhrály. Jejich idea a hesla byla až fanaticky mírně řečeno ujetá.

„Jak přesně se volilo za komunistů?“ No velmi přesně, vycházelo jim to na setinky procenta.

Volilo se radostně, občas i manifestačně.

Voľby boli osobné, preukazoval ste sa dokladom totožnosti OP, kto chcel išiel za plentu, (mnohí hlasovali verejne, demonštratívne s dôverou v politickú spoľahlivosť a odbornú znalosť súdruhov navrhovateľov kandidátnej listiny) a tam označil „spoločnú kandidátku národného frontu“ a uvedomelo vhodil obálku so svojim hlasom do urny. To všetko za predpokladu, že ste neboli zbavený volebného práva, alebo pracovne zaneprázdnený mimo republiky.
Voľby boli dobrovoľné, ale tí ktorí nešli voliť, mali čierny bod v politickej spoľahlivosti, čo sa napríklad mohlo prejaviť pri žiadosti o devízový prísľub na zahraničnú dovolenku. Opäť naši občania podporili rodnú stranu! Hurá!

Doplnenie k odpovedi Klaprotha „…vysázeny byly první tři číslice výsledku, tj. 99,9 a na čtvrtou se vždy netrpělivě čekalo…“ to až voliči, ako úderníci Stachanovci prekročia plánovaných 100% o ďalšie desiatky %? Nenutkalo vás vytlačiť: "Plán účasti vo voľbách splnený na 125%?

Upravil/a: led

Volby byly daleko napínavější než dnes. V práci (dělal jsem v tiskárně) jsme si sázeli na výsledek. Výsledky se zveřejňovaly ve středu, před středeční uzávěrkou to bylo vždy napínavé, vysázeny byly první tři číslice výsledku, tj. 99,9 a na čtvrtou se vždy netrpělivě čekalo. Ale tyhle povolební směny nebyly moc dobré, normálně pracovník ČÚTI a šérfedaktor schválili poslední obtah a odešli, nechali tam jenom vedoucího vydání. Při tisku výsledků voleb byli v tiskárně až do dokončení distribuce a prudili.