Jak přivést syna zpět na víru?

Filip84: Proč si myslíte, že institucionali­zované náboženství je nesmyslné? Jaké jsou Vaše důkazy?

Úplně jednoduše:

celý evropský koncept náboženství stojí na Bybelu, respektive, abych byl přesný, na psané Thóře jako na primárním pramenu, od kterého se odvíjí všecko ostatní: psaná Thóra je dogma, z kterého pramení autorita proroků a spisů (tzn. celého Tanachu) a ústní Thóry.

Autorství psané Thóry je připisováno Mojšemu, který měl žít v letech 1393 – 1273 před kř. letopočtem. Vznik monotheistické thesis může souviset s panováním Amenhotepa IV. (1353 – 1336 před kř. letopočtem), který provedl radikální, monotheisující, reformu egyptského kultu. Konec konců, v Thóře je bůh Israelitů také, nejprve, „El (אל)“, tedy, pouze bůh, pak je „El Eljon (אל עליון)“, tj. nejvyšší bůh, potom „El Šadaj (אל שדי)“, tedy bůh všemohoucí.

Pro toto to však není nijak podstatné. Dokonce není podstatné ani to, že nemůžeme prokázat, že Mojše žil, nemůžeme prokázat, jestliže žil, kdy žil. Podstatná je psychologická profilace původního (karaitského) judaismu a boha Israelitů: bůh je žárlivý, mstivý, trestající, neodpouštějící. Vyvolil si Mojšeho pokolení, ti jsou ti „vyvolení“ (jistě, ideální vise a nosná myšlenka pro zotročený národ!), a když nebudou dělat to a to (jíst vepřové, souložit s příbuznými …) a budou dělat to a to (omývat se, přinášet oběti, platit daně …), bůh je ochrání a pomůže jim.

Všecky příkazy Israelitům v Thóře mají logický smysl v té době a místě: vepřové maso „nerady“ semitské národy obecně. Kombinace masa a mléka (nebudeš koupati kozelce v mléce máteře jeho), v tom hicu, s dřevěným nádobím atp., problematická. Období nečistoty ženské po menstruaci, nebo vylučování malomocných, prostě hygienické (na tu dobu vyspělé!) požadavky. To samé trestání, snaha o zavedení principu nullum crimen nulla poena sine praevie lege poenali, na svou dobu vyspělý, pokrokový, právní řád. Povinnost přinášet bohu oběti souvisí s psychologickým naladěním (materialistickým) tehdejšího člověka, měly to tak všecky národy, co známe, nikdo se nemodlil, existovaly i obětiny lidské.

Křesťanství je ještě větší paskvil: opět, nevíme, jestli Ješua ben Joseph žil, je to ale vysoce pravděpodobné, ovšem ne kvůli kanonickým evangeliím, spíše kvůli evangeliím apokryfním, římským pramenům a Talmudu.

Ješua ben Joseph Talmudu byl pověšen v předvečer Pesachu, protože vykonával čarodějnictví a sváděl Israelity k odpadu od víry (Sanhedrin 43a : 20).

Mnohem rozsáhlejší biografii Ješuy nám předkládá Toledot Yeshu. Toledot Yeshu není jakkoli kanonickým textem Israelitů, jeho authenticita je poněkud sporná, proto jej, spíše, chápejme jako podpůrný pramen, ovšem všecko zapadá: Ješua byl nemanželským synem Miriam s římským vojákem Panderou (to zmiňuje i Celsus, filosof 2. století), „zázraky“, které Ješua páchal, z nichž některé jsou zapsány v kanonických evangeliích, připisuje Ješuově znalosti egyptské magie a / nebo שם המפורש. A tak by šlo pokračovat.

Samozřejmě těch zdrojů je mnohem více, jsou to i apokryfní evangelia, explicite bych zmínil Tomášovo evangelium dětství, Mariino evangelium, gnostické, zmiňující Marii z Magdaly jako „družku“ Ješuy (= manželku, že), no a, opět gnostické, Evangelium pravdy.

Protože vysledovat vznik křesťanství, nebo vysledovat to, kdo započal náboženské války mezi křesťany a pohany, a na čí straně byla jaká míra viny, je s ohledem na tu skutečnost, že se trinitářská, státotvorná, odnož křesťanství stala státním kultem, nemožné.

Víme však, že to byl jen jedna z XX – XXX frakcí křesťanství, na hony vzdálená např. gnosticismu, nebo arianismus. Jinými slovy, že byli křesťané, kteří považovali Ješuu za člověka, proroka, ale člověka a jiní, kteří nevěřili v trinitářské dogma. jistě jich bylo mnohem, mnohem více, ale prokázat to není možné.

Samozřejmě, za kanonická evangelia byla vybrána ta, která zapadají do předem ustanoveného rámce: jsou beletristická, hovoří v podobenstvích, jsou jednoznačně produktem helénského a římského myšlení (Israelité se takto nikdy nevyjadřovali).

Celý ten konstrukt stojí, opět, na bipolárním pojetí světa: tady být dobrý – bůh, církev, biskup, kněz, tady být špatný – Satan, démoni, kacýři, čarodějové, pohani. Budeš dodržovat toto a toto, budeš ok. Nebudeš dodržovat toto a toto, budeš potrestaný! S ohledem na submisivitu, malost a vyzývání k apatii se spíše jeví, že celý tento konstrukt byl, původně, míněn pro relativně krátké časové období, že ti lidé skutečně věřili, že Ješua byl mesiáš, že byl synem božím, a že jak slíbil, tak bude, totiž, že se znovu vrátí, a že to bude relativně brzy, proto nic moc nemá smysl, když bude „konec světa“, že. Však takové konstrukty se vyskytují v historii pořád. 🙂

My dnes, majíce jakési psychologické poznatky, víme, že vzbuzovat, pořád dokolečka dokola, v lidech pocit viny a osobní nedostatečnosti, nepatřičnosti, není nic, co by společnosti prospívalo. A v křesťanství to není problém, protože například křesťanská sexuální morálka je nesplnitelná, je to úplně fiktivní theorie, která nikdy a nikde nebyla dodržována. Stejně tak thesis, že nehřešit nelze. To, logicky, musí vést k tomu, že jedinec hledá a hledá, nimrá se v sobě, jenom aby našel. A kde je vůle, je i cesta, takže, kdo hledá najde. Akorát mu z toho bude, časem, hrabat, že.

Všecka institucionali­sovaná náboženství jsou podle jednoho mustru. Odpovídá to nastavení lidské psychiky, totiž, že cca 60% (v Německu cca 80%, a v Japonsku ještě více) lidí nemá potřebnou osobní integritu, tedy, hledají tzv. referenční skupinu. Institucionali­sované náboženství, se svým politickým přesahem, je ideální referenční skupinou, která je s to zaplnit veškeré „díry“ v osobní integritě. Jestli je to islám, to nebo ono křesťanství, nebo třeba hinduismus, všecky přináší ucelený rámec příkazů, zákazů a pokynů, podle kterých má fungovat jedinec i společnost.

Samozřejmě, ono to nějak fungovat bude, proč by to nemělo nějak fungovat, ovšem protože jde o konstrukt umělý, nikoli přirozený, tak to bude fungovat reálně, a bude to reálně fungovat tak dlouho, dokud to bude mít potřebnou legitimitu ve společnosti. A je dokonale nepodstatné, jestli tu legitimitu vyvolá davová psychosa, nebo strach. Ovšem protože je to z 99% strach, a protože strach není spolehlivým prostředkem k udržení moci (o to spolehlivějším je při jejím dosahování!), je to celé do času. 🙂

https://www.se­faria.org/tex­ts
http://jewishchris­tianlit.com/To­pics/JewishJe­sus/toledoth.html
https://www.moh­rsiebeck.com/u­ploads/tx_sgpu­blisher/produk­te/leseproben/97831615­34812.pdf
https://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/%C5%A0em_ha-mefora%C5%A1
https://magazin­.gnosis.cz/pdf/E­vangelium_Mari­e_Magdalske.pdf
https://magazin­.gnosis.cz/pdf/To­masovo_evange­lium.pdf
http://www.fy­sis.cz/filoso­fiecz/texty/kra­to/evang.pdf

Navíc si myslím, že Vy nemáte otevřenou hlavu, že jste zásadně proti náboženství, nevím proč, jestli Vám někdo něco v minulosti udělal nebo nevím.

Nechápu, co je na tom k nepochopení: narodil jsem se jako věřící? Nenarodil. Kdyby to bylo pro život potřebné, tak bych to nějak sám „vycítil“, něco by mi v tom životě chybělo, ne? Není, je to pouze a jen lidský konstrukt, to je celý příběh.