Jak řešit volnou výchovu dětí pokud dítě trvá na svém a rodič je v časové tísni?

I při volné výchově rodič může (a měl by) mít autoritu či respekt (což ovšem NENÍ strach)… Jedno, jak u starého dítětě.
Každopědně je blbost, aby při takové výchově rodič byl vždy a hlavně kamarád. Není nic špatného, když se s dítětem zachází přátelsky a mají mezi sebou takové přátelské, ‚rovnocennější‘ a důvěrné pouto. Avšak rodič by v první řadě měl být rodičem. A to pochopitelně obnáší i dělat věci, co se dítěti líbit nebudou a díky čemuž bude na rodiče naštvané. To už je tak nějak úkol rodičovství a výchovy.

Mentor a učeň taky můžou být kamarádi. Ale mentor především učí a vede žáka, jde mu příkladem, domlouvá, promlouvá, ale i nařizuje… A neříkám, že rodičovství je vyloženě vždy mentorování. Ale smysl /význam a proces učení zůstává tak nějak vždy stejný. Přestože přístupy i výúkové metody se mohou lišit (od autoritativnějších po volnější).

Avšak ani při tzv. volné výchově to není tak, že dítě rozmazlují do extrémů a rodič je v submisivním postavení, kde se všemu přizpůsobí dítěti a podvolí jeho rozmarům. To by pak nebyla žádná výchova, jenom ta volnost = chaos.

Upravil/a: Disraeli

Nelze použít fyzický trest 😉 to máme v zákoně. Samozřejmě je možné použít donucovací prostředky 😉
Samozřejmě nevím jak přesně ta komunikace mezi matkou a dítětem probíhala, ani nevím jak přesně to mají nastaveno v rodině. Samozřejmě můžu mít nějaké plány, na kterých budu trvat, a pak také nějaké plány, které mohu změnit s ohledem na přání dítěte. Nicméně dítě by mělo vědět kdy je možné se domluvit (a jak) a kdy zkrátka už na řeči není čas. Ale v tom věku se to právě učí.

Hele nakonec je to stejně na té matce a ty s tím nic neuděláš. Můžeš to kritizovat tady někde anonymně, ale ať tě ani nenapdane poučovat neznámou matku někde venku. I u známých můžeš nabídnout pomoc, můžeš nabídnout radu, ale to je tak asi všechno. Nemůžeš nic z toho vnucovat. Vůbec netušíš jak to mají nastavené a jestli třeba tam nemají nějaký další problém o kterém ty netušíš ani h…

To neni žádná volná výchova, ale spíše nevýchova. Matka si zadělává svým přístupem, na značné problémy v budoucnosti. Pokud tímto způsobem bude postupovat až do dospívání, tak už jí potom nepomůže vůbec nic.

Tak toto by nebylo na moje nervy…
Ale stačilo by čapnout děcko za ruku nebo do náruče a odvést nebo odnést domů, řev neřev. Však ono by ho to přešlo.
Jak jinak by se to dalo řešit? Prosbami?

To mi připomíná… před domem na mé ulici pravidelně parkuje žena a vozí s sebou psa, takové to malé plemeno, co se dá strčit do větší kapsy. Vodítko nemá. Žena otevře dveře spolujezdce a volá na psa a čeká, až pes laskavě očuchá všechny křáky a ploty, naposled se vyvalil na chodník, a panička si mohla hlasivky vyřvat. Pes ji měl evidentně na háku. Po dvaceti minutách se zvedl a k autu došel a naskočil. A to je pokaždé, když má s sebou psa.

Výchova dětí je značně individuální záležitost a to, co funguje pro jednoho rodiče nebo dítě, nemusí fungovat pro jiného. V případě, kdy rodič potřebuje jít domů a dítě nechce přestat hrát, mohou být následující tipy užitečné.

1. Předem nastavte očekávání: Když jdete na hřiště, můžete dítěti říci, že budete hrát například jednu hodinu, než budete muset jít domů. To mu pomůže připravit se na odchod.
2. Upozorněte je předem: Když se blíží čas k odchodu, dejte dětem 10 a 5 minutové varování. To jim dává trochu času na přípravu a uzavření hry.
3. Ukažte pochopení a empatii: Namísto toho, abyste byli frustrovaní nebo rozzlobení, ukažte dětem, že rozumíte, jak je pro ně těžké opustit hřiště. Můžete říci něco jako: „Rozumím, že si chceš ještě hrát s kamarádem, ale teď musíme jít domů. Můžeme se sem vrátit zítra.“
4. Přesměrujte je: Nabídněte jim jinou aktivitu, kterou mohou dělat doma, jako je kreslení nebo pečení.
5. Pokud žádná z výše uvedených metod nefunguje, může být nutné použít některé formy disciplíny, jako je odebrání oblíbené hračky na určitou dobu. Důležité je takové rozhodnutí důsledně prosazovat.

Fyzický trest by měl být vždy poslední řešení a měl by být používán jen výjimečně. Je důležité si uvědomit, že fyzický trest často vede ke zvýšené agresivitě a může být pro děti traumatizující.