Jak řešíte situace, kdy se musíte učit něco, co vás absolutně nebaví a nezajímá?

Já jsem se učil na spousty zkoušek, které neměly nejmenší praktický význam. Ale myslím, že v každém předmětu je něco zajímavého. Jakmile člověk má v sobě kousek zvídavosti, tak se naučí cokoliv. Copak tebe ani trošku nezajímá jak se výtvarná kultura v historii vyvíjela? Já jsem se při učení na zkoušku vždycky o ten předmět zajímal a vždycky jsem se něco aspoň trochu zajímavého dozvěděl.
Nejhorší zkouška, co jsem absolvoval, byla manažerská informatika. Vůbec jsem nevěděl, oč v tom předmětu kráčí. Trojku (na VŠ nejhorší možnou známku) jsem dostal jen za pouhý svůj šarm, pomocí kterého se mi povedlo zkoušejícího přesvědčit, že o předmětu mám přeci jen nějaké ponětí. To je podle mě nejhorší, co se studentovi může stát, že se vůbec do toho předmětu nedostane.
Ale myslím, že dějiny výtvarné kultury zas až takový babylón nebudou. 🙂

Neříkej , že se to musíš učit? Děláš nějakou školu, nebo pracuješ a potřebuješ danou věc , protože to někdo rozhodl. Vyber si, buď to nastuduješ, nebo půjdeš pryč. A musíš se přesvědčit, tedy sama sebe přesvědčit, že je to pro tebe důležité, že to je zajímavé, inspirativní atd. Něco tě bavilo a to ses naučila, tak tady postupuj stejně.

Zkoušku z dějin výtvarné kultury bych bral všemi deseti místo toho co mě potkalo, když se nás socialistický režim snažil „vychovávat“ (viz popis dole).

No člověk se musí překonat, také jsem se učil věci které jsem přímo nenáviděl, například ruštinu, dnes jsem rád že ji umím, pak jsem se učil třeba psaní na stroji a hle u PC se to docela hodí.

klumprt:
Souhlasím v podstatě se vším, ovšem musel jsem se učit (na technické škole) předměty jako „Dějiny mezinárodního dělnického hnutí“, „Vědecký komunismus“, „Marxisticko-leninská filosofie“, „Politická ekonomie“ a opravdu se mi na těchto předmětech nepodařilo najít nic zajímavého, žádné zalíbení, nikdy jsem to nepotřeboval, přitom to byly velmi časově náročné předměty a velmi „nebezpečné“ – dosti často právě na těchto lahůdkách studium končilo. Takže mohou existovat disciplíny, na kterých není možné najít nic hezkého.

Keď, treba, tak treba
a svoju nechuť, odpor, v takomto prípade v sebe zapriem.

Nevzpomínám si, že bych se někdy musela učit něco,
co by mne absolutně nebavilo a nezajímalo mne to.
Jak píše Klumprt → na všem je něco zajímavého, jen
se to musíš naučit vidět.

Připomeň si, proč sis vybrala tuhle školu, zkus se zamyslet,
proč se v ní učíte právě tento předmět. Najdi si něco, k čemu
by se ti mohl hodit – „pohraj si“ s ním a uvidíš, že to půjde.

Všechno se mi může jednou hodit. 🙂

Já už t onaštěstí řešit nemusím – leda do toho honit vlastní děti. Samozřejmě, že jsem takovou situaci ale zažila. Ano, párkrát jsem to zkusila, se neučit, ale pochopitelně to nedopadlo dobře. Takže nezbývalo než se to alespoň nabiflovat, abych byla schopná z daného předmětu dostat alespoň nějakého solidního výsledku.