Jak říct tátovi který dost kouří cigarety aby přestal úplně s kouřením nebo kouřil méně?

To je jeho zdraví, jeho prachy, jeho závislost, jeho život, jeho rozhodnutí, jeho chuť, jeho cigáro a jeho trávení volného času.

Vážně myslíš, že tě jako syna, poslechne? Člověka nezmeníš.

Opět neřešitelný, on jako spolumajitel má také svá práva. Pokud nemáte něco právně ujednáno, nelze vymáhat. Jedině se od něj nechat vyplatit, přenechat mu nemovitost a jít do vlastní. Zcela jistě máš svůj pokoj, který si jako nekuřácký můžeš vymezit, zavřeš dveře, nebo tak, ne?

Upravil/a: Mravenec

Zase děláš montéra raditele a chceš spasit svět klackem? Máš málo svých starostí? Je zajímavé, že vždycky ti, co to mají v hlavě nejvíc 🤪 si myslí, že jsou – ausgerechnet oni – povolání opravovat svět. Washeißt!

Chlap, který chce spasit svět klackem, zaslouží klackem po hlavě. 🙄

Když Ti to vadí: odstěhuj se.

Je to jeho věc. On si dobrovolně sám ničí svoje zdraví.

Pokud dům/byt není tvůj, tak to nijak neovlivníš.

Jako všechno ostatní v životě člověka a jeho společnosti, tak i tuhle situaci bude možné ovlivnit/změnit pouze vydíráním. A to znamená- DANÝMI PRAVIDLY!!! Říkej tomu třeba rules, kodex… jak chceš, ale… MUSÍTE JE DOMA MÍT ZAVEDENÝ! 🤨

Řekni tatínkovi: „Tati prosím tě, mohli bychom si promluvit?“ Uvař mu kávu, nebo čaj, sedněte si ke stolu a popros ho o to, jestli by mohl kouřit méně, že ti to nedělá dobře. 😄

Na rovinu a popravdě:
„Tati, jeden můj známý Pepa má kamaráda Tomáše, který 15 let kouřil jak fabrika. Pak mu řekli doktoři: pane Tomáši, máte ukázkově ucpané cévy, hrozí vám amputace končetiny. Tomáš samozřejmě nechtěl přijít o nohu, tak ze dne na den s kouřením přestal. Trpěl abstinečními příznaky jako prase, ale vydržel to. Ty přece nechceš, aby ti dokroři řekli, že ti musí ufiknout nohu, ne?“

Zdroj: https://olomou­c.rozhlas.cz/kou­rit-nekourit-sokovat-ucpane-cevy-embolie-a-brutalni-pouceni-v-medicine-7959433

Vtipné, že si někteří myslí, že se ostatní nedají ovlivnit, změnit nebo „převychovat“. To neslyšeli o psychologii, o vůdcovství a vzoru (idolu, autoritě, respektu/úctě, vděčnosti/záva­zání), motivaci, manipulaci, sugesci, persvazi a celkově rérorickém umění, o upřímném hovoru („promluvě do duši“) založeném na empatii + pochopení + volení těch správných slov, o výhodné (a například i vzájemně výhodné) dohodě, o správném načasování, o potřebách/nut­nosti, prospěšnosti, podpoře blízkých, působení blízkých/koletktivu na jedince, se kterými je pravidelně v kontaktu, o správném přístupu (tak jako k dětem – tak i k dospělým, naučit se s nimi jednat, vzhledem k jejich věku, mentalitě, povaze, osobnosti), atd., atd.

Měnění vzorců chování na základě různého působení na lidi. Různé přímé i nepřímé přesvědčování nebo metody/procesy, které dokáží ovlivnit (včetně samotné mentality, charakteru, návyků, postojů, názorů).
Na základě tvé vůle (bez vědomí/vůle toho druhého), na základě vůle čistě toho druhého, na základě společné vůle – kdy dojdete shody (po přesvědčení druhé osoby). Pokud člověk sám nechce, nemůžeš ho nutit – to se často říká a je to pravda (i když nekalými praktikami bys ho stejně mohl změnit/ovlivnit, kdybys chtěl a on by si to ani neuvědomil). Jenže můžeš zařídit, aby chtěl (i zatvrzelé nebo jednodušší jedince). To je ta změna postoje/přístupu na základě nějakého působení na toho člověka. Samotné logické argumenty (nebo které se nekomu/jedné straně zdají jako logické) většinou samy o sobě nikdy nestačí a nezapůsobí (taky protože lidi nefungují primárně na logice). Do hry musí vstoupit větší síly a faktory jako láska, důvěra, přátelství, pochopení, souznění, respekt, uznání, vděk, potřeby (vlastní prospěch/zisk)… aj. popřípadě sblížení se s tím člověkem, změní postoje/vztahu vůči sobě navzájem a pak na něj působit – protože když máte jiný/hlubší vztah založený na výše zmíněných faktorech, pak teprve se dá líp působit na jedince… Takže je taky důležité, jak moc jste si blízcí, jaká je vaše komunikace atd).

Způsoby to mohou být čestné, nečestné, přátelské/prospěšné i škodící. Postatné je, že mohou být přátelské a nápomocné. A člověka (například blízkého) mohou změnit k lepšímu, ke zbavení zlozvyků, zlepšení zdraví, přístupu k životu atd… Je vcelku jednoduché být lhostejný vůči zlozvykům i závažným problémům vlastních blízkých (třeba i depresi, závislostem, atd). Lepší však je s tím něco dělat a pomoci.
Pokud ale ty nechceš (pomoci), nebo je ti jedno, že si někdo (tobě blízký) ničí své zdraví, můžeš se nad to povznést a nezasahovat do toho. Změnit vlastní přístup, nechat druhé ať dělají co chtějí – co je jejich vlatní zodpovědnost (to je tedy spíš otázka, jak moc ti na něm záleží a zda chceš otci pomoci nebo zda ti jen vadí ten zlozvyk… to druhé by mělo několik řešení, jiných, než změnění tvého otce. Změnění sebe sama, situace, bydliště atd.). A nedělat si s tím starosti.

Je taky důležíté, jaký je tvůj otec (charakterově, povahově), jaký jsi ty a jaký máte vztah (a vzájemný přístup a postoje vůči sobě). Na základě toho musíš postupovat a za/působit na něj. Popřípadě něco změnit, i na tom vzathu, včetně vnímání (jeden druhého, ale i toho zlozvyku, některých přístupů k něčemu). Může to být upřímný rozhovor od srdce, kde vyzvedneš to důležité (teď příjde na to jestli zvolíš víc emocionální nebo logický přístup) nebo třeba nějaká domluva/dohoda, že omezí kouření například, když… nevím, když místo toho dostane něco co ho baví, co má rád, co mu dáš, co budete dělat – nebo on sám. Něčo z čeho bude mít prospěch nebo v čem nebude sám. Nebo když něco omezíš i ty; nebo dostane za omezení kouření nějakou kompenzaci/náhradu – nejlíp zdravou, atd. První mu dát najevo že ti to vadí (třeba i kvůli němu), že to není zdravé, že bys byl rácd kdyby to omezil, že pomůžeš omezit jeho kouření…
Koho lidé obdivují, či respektují, váží si ho, toho poslechnou a budou ho třeba i následovat.
Podstatné taky je, co ho motivuje, ale co motivuje i tebe – a proč chceš aby přestal kouřit. Kvůli němu (a jeho zdraví) nebo jen kvůli sobě, že ti vadí ten kouř, smrad?
Nedá se udělat čistě jen jedna věc, z ničeho nic se naučit rétoriku, přesvědčování nebo změnit vlastní přístup („někteří“ nejsou zvyklí na otevřenost, emocionální a upřímné projevy, tak se nedá čekat, že hned změní tento přístup, EQ a že hned budou zdatní psychologové, vůdci, motivátoři aj.). Pokud tě to zajímá nebo s tím chceš něco dělat, zabrouzdej spíš do psychologie, a rozvíjej své schopnosti (jako vůdcovské, rétorické,..).

Každý problém má řešení. Jen je potřeba ho poznat (mít inforamce, znát funkce, příčiny) a pak vědět JAK. Specializuj se na řešení problémů (ve všech oblastech).

Upravil/a: Disraeli