Jak se hledala práce za socialismu?Jak se tenkrát ukecával zaměstnavtel, aby Vás vzal, když byla povinnost pracovat?

tenkrát to vyplynulo tak nějak ze situace, jak jsem
se vyučila a dostudovala, podnik měl pro mě hned
práci v prodejně v Pardubicích jsem byla zaučená
prodavačka pak vyučená a v Praze už účetní prostě
byl vidět ten postup :)
a po z°°°°°ý revoluci následoval strmý pád :(

Michale, za socialismu jsem žádného šéfa nikdy nepotřebovala ukecávat. Když jsem se přestěhovala a nechtěla jsem dojíždět, tak jsem zvedla telefon, našla v telefonním seznamu číslo na personální oddělení nějakého podniku nebo organizace a zeptala se na možnost zaměstnání. Většinou jsem něco vhodného našla hned na první zavolání. Nikoho jsem nemusela přesvědčovat, že mne má zaměstnat.
Dohodli jsme se na personálním, potom s budoucím nadřízeným a dál už se nemuselo nic řešit.
Problémy s prací jsem zaznamenala až po nastolení „demokracie“, „tržního hospodářství“ a podobných výdobytků „sametové revoluce“. Ono to také souvisí se změnou Ústavy, ze které bylo vyloučeno jedno z nejdůležitější práv občana ČR, a to je právo na práci. Za socialismu jsme je měli všichni. Dokonce zde platilo, že kdo nepracoval, byl označen za příživníka, a příživnictví se trestalo odnětím svobody.
Logicky vzato je Tvá otázka nesmyslná, protože se nemusel nikdo ze zaměstnanců snažit šéfy ukecávat, když měl na práci ze zákona právo.

Kdo měl červenou legitimaci, dokonce nemusel ani nic umět a zaměstnání našel snadno 🙂

To nemá cenu vysvětlovat. Pusť si tohle:
http://www.csfd­.cz/film/8183-ja-to-tedy-beru-sefe/

Já ten popisovaný ráj viděl hodně jinak. Ano, na první pohled mělo být díky přísnému rozpisu státního plánu a procesům plánovitého řízení všechno perfektní. Až na nejnižší články organizační struktury byly naplánovány potřebné počty normohodin, pracovníků, mezd, zvýšení dojivosti krav i třeba to který lán bude kupř. 22. září orat traktorista soudruh Novák. Papír to unesl, ale praxe byla skoro vždy zcela jiná. Kolečka do sebe přestala zapadat, krávy hned na Nový rok dojivost nezvedly, továrny nedodaly plánované tuny toaletního papíru, dodávky strojů na export neměly potřebnou kvalitu nebo technicky zaostávaly, chyběli lidé ve výrobě, stavebnictví i zemědělství protože se neplnila plánovaná produktivita a technický rozvoj. Ve finále vše vyústilo ve fakt, že stát předstíral, že je dobře platí a lidé předstírali, že dobře pracují. Lemplové a cikáni si diktovali kde a za kolik budou pracovat a zbavit se jich bez souhlasu odborů a zejména strany bylo téměř nemožné. Povinně se uzavíraly socialistické závazky, chodilo na schůze a brigády při akcích „Zet“. Kdo vybočil z řady byl domovní důvěrnicí nebo uličním výborem označen za oportunistu a pacifikován celou škálou nástrojů od odmítnutí
devizových příslibů, udělování různých důtek až po omezení přístupu ke studiu dotyčnému jedinci i jeho dětí.
Naprosto souhlasím, že dnes není ani zdaleka všechno v pořádku a při pohledu na chování některých veřejných představitelů na mě padá flustrace a pocity marnosti, ovšem z výpadků paměti a z nostalgie některých jedinců se mně chce zvracet!
Doplňuji:
Pro mladé kolegy na stránkách ještě doplním, že např. v roce 1968 jsme měli HDP na hlavu o něco vyšší, než Rakousko a o dost proti Itálii. Do roku l988 jsme však díky normalizaci a důsledné spolupráce v rámci RVHP nabrali dvacetileté zpoždění. Zato jsme však měli prvního kosmonauta na světě kromě velmocí a patřili mezi přední výrobce tanků.

Upravil/a: dudu

Jak píše ocko, nebylo třeba ukecávat zaměstnavatele, spíše zaměstnavatel ukecával tebe, aby jsi v té fabrice (nebo jiné organizaci) zůstal.Snažili se dávat dělníkovi ihned nějaké výhody.
Já jsem se přestěhoval sem do nynější vesnice a ještě jsem neměl ani nastěhovaný nábytek a už za mnou přišel předseda zdejšího družstva jestli nechci nastoupit tam.Jelikož jsem byl od svým patnácti let odkojený fabrikou, tak jsem odmítl a šel do blízkého města, kde bylo 6 fabrik.V každé mě lákali k nim a jedna se předháněla před druhou, jaké výhody budu mít u nich.Jelikož jsem měl na baráku dluhy, šel jsem pracovat na šachtu, kde jsem IHNED dostal 8 tisíc náborového příspěvku a další výhody.
A v každém zaměstnání si lidi vážili, dostávali k různým životním jubilejím (50 a 60 let) různé dárky a peníze.Zrovna tak dávali i věrnostní příplatky (za 10,20 a více let v jedné fabrice), ale výše závisela na velikosti té fabriky.

Dobře. Dostal jsem práci i družstevní byt najednou. Družstevní podíl za mně zaplatil zaměstnavatel a zbytek jsem zplácel ve formě anuity cca 80 Kč za měsíc. Na druhé straně byli lidé kteří si to nezasloužili a parazitovali na takovém systému. Ti jsou dnes převážně bezdomovci !!!!

Tenkrát se práce nehledala. Práce si našla tebe. Pokud se nějaký personalista dozvěděl, že by jsi třeba mohl změnit zaměstnání, tak tě sám vyhledal a snažil se ti nabídnout lepší podmínky než byly v původním zaměstnání. Větší peníze, byty, rekreace, zkrácení vojenské služby a další. V učilištích a školách firmy sami nabízely volná místa.
Těší mne že už mně nemusí nikdo přemlouvat a můžu si hledat práci sám přes inzeráty, pracovní úřad a podobně. A svobodně se mohu rozhodnout, zda práci budu hledat dál a nebo na to rezignuji a budu i nadále bez práce.

Nemyslím si,že bylo nutno ukecávat.Velké podniky měly svá učiliště i učňovské dílny,tím si zajišťovaly požadované profese.Obory s maturitou byly zálohou budoucích TH pracovníků.Vzhledem ke skutečnosti,že automatizace výroby nedosahovala dnešní úrovně,bylo i více pracovních možností.

Já vždy dostala práci hned, stačilo, že zaměstnavatel měl prázdné okénko na tu pozici. O zaměstnavatele jsem i dostala byt, tenkrát za 16 tis. Kč a 16 tis.Kč jsem doplatila a měla jsem krásné 2+k.k. Dnes se to zdá jako sen…díky sametové revoluci…nebýt jí, měli jsme se stále krásně

Pro suva Kečáš. Kdo nebyl vyučen v oboru tak bylo zaškolení,po určité době v závodní škole si mohl dodělat výuční list. Docházku do školy měl placenou průměrným výdělkem. Vyučen si mohl navýšit vzdělání večerní školou třeba průmyslovku,a po určitém čase praxe i vysokou školu.Na to už byl výběr.Vše platil podnik. Já po vyučení dostal od podniku garzonku za kterou jsem platil 120Kčs měsíčně když jsem se oženil tak do roka jsem dostal byt třípokojový za který jsem platil 360Kčs měsíčně.Podepsal jsem na 10 roku a nemusel na vojnu.Lékaři,in­ženýři dostávali umístěnky. Měli určité problémy s nimi. Student pražák a dostal umístění někde na Šumavu a naopak student který chtěl na vesnici dostal město,ale časem si to poměnili ke své spokojenosti.

Zaměstnavatelé tehdy ukecávali lidi, aby nastoupili právě k nim !! Proto dávali byty a poskytovali všemožné výhody.
Nejčastější výmluvou všech firem při nedodržení plánu či smluv totiž bylo „nejsou lidi“ 😁