Dcera kojící otce. Téma, zpracované mnoha malíři napříč uměleckými směry, pochází ze starověké báje: Stařec byl neprávem uvržen do vězení, kde měl zemřít hladem. Jeho dcera uprosila zlého vladaře, aby směla chodit otce navštěvovat a tajně ho kojila, čímž mu zachránila život. Věznitelé považovali za zázrak, že nestrádá, ač mu nedávají jíst ani pít, a pustili jej na svobodu

http://brkostoj­cic.blog.cz/1205/in­cest-ne-pokracovani-o-kojeni

--
Zde se dovíte víc

Roman Charity ( latina : Caritas romana ; italština : Carità Romana ) je příkladným příběhem ženy Pero, která tajně kojí svého otce Cimona poté, co byl uvězněn a odsouzen k smrti hladováním ltd.

Příběh je zaznamenán v Factorum ac dictorum memorabilium (Devět knih památných se zákony a výroky starých Římanů). Autorem je starý římský historik Valerius Maximus.

Příběh a jeho obraz byly uváděné jako velký čin pietas (tj láska k rodičům) a římská čest.

Obraz zobrazoval scénu v chrámu Pietas . Mezi Římany mělo toto téma velký ohlas ve vztahu k mytologii Etrusků v Junově kojení dospělého Herkula.

Ten nejstarší – Freska z Pompeii
Umělec neznámý, polovina 1. století n. l.

V sedmnáctém a osmnáctém století tuto scénu zobrazovalo mnoho evropských umělců.

https://en.wi­kipedia.org/wi­ki/File:Affres­co_romano_-_Pompei_-_Micon_e_Pero.jpg

Micon a Pero, starověká římská freska (45–79 d.C.), Pompeje, Itálie.
https://en.wi­kipedia.org/wi­ki/Roman_Chari­ty
--

Takže záleží na tom, s kterým obrazem a od kterého umělce jste se setkala. Můžete porovnat s těmi obrazy, které najdete v uvedeném anglickém odkazu.

Upravil/a: annas