Jak se kradlo ve velkém do roku 1989?

To bylo vše zcela jinak…..
Kradlo se v malém, někde soustavně, systematicky a všichni.
Státní kasa to vše unesla 😉
Samozřejmě, nějaká ta hospodářská kriminalita se objevila, odhalila (často i na udání).
Včetně úplatků (dnes korupce). Ovšem dnešku, to nesahá, ani po kotníky…
U nás byl na kriminálce „odborník“, tzv. „popravčí lékařů“.
Za úplatky mnozí zaplatili ztrátou vedoucí funkce (primáře), zákazem povolání na pár let,
výjimečně kriminálem, podmínkou…).
Hříšníci byli vyvěšeni, na černé tabuli u státních fabrik, aby všichni věděli, co provedli.....

1. Zespoda, „nahoru“ se hlásily někde bludy. Tedy lepší hospodářské výsledky, výnosy
/v rámci soutěžení). Jen aby „kolektiv“ a vedoucí pracovníci (malí panáci, ředitelé, předsedové JZD, později BSP, atp., byliodměněni.
2.
„Kdo nekrade, okrádárodinu…“
Kdo měl na t “žaludek“ bral vše, cose hodilo. Stavební materiál, pohonné hmoty, ze skladu podniků, co prošlo (ručníky, úklidové prostředky, ochranné pracovní pomůcky, obuv.
Ti, kteří pracovali v kuchyni) u jídla, v restauracích),se zadarmo nacpali (hubo praskni) a odnesli domů, pro manžela, děti….
JeZeĎáci a zaměstnanci státních statků, kromě deputátů, vykrmili ze státního, vlastní slepice, prasata (šrot, pšenice, produkty).
Nastavěli baráky (i za státní, nenávratné půjčky) ai z materáilů JZD…..

To my jsme si do práce nosili mýdlo akrém na ruce z domova… 😉
Až pár let před revolucí, jsme fasovali k bílé košili, kalhotám, plášti a přezůvkám i ponožky a to mýdlo, s krémem.
Ke konci r. 1989 (po psychotestech, prohlídkách), jsme si „vybojovali“ (po vzoru NSR aj. zemích )rizikové příplatky. Spadlo to do doby porevoluční… Ty skončili s privatizací a odchodem do privátz u zdravotnických pracovníků. Tedy kolem roku 1994 – 1996. Kapitalismus to zrušil, zanikly…..

Už z této doby je poplatné rčení, že RYBA SMRDÍ, SPÍŠE (ÍCE), OD OCASU, NEŽ OD HLAVY.
JUDr. G. Husák, údajně nevlastnil, ani vlastní chalupu 😛

Kradlo se stejně jako se krade nyní, ale byly jiné způsoby a jiné možnosti. Také byly jiné tresty, protože byla jiná klasifikace trestných činů. Dnes se ale navíc rozkrádá národní a nerostné bohatství, což se tenkrát nedělo.

JJ, byla tehdy těžká doba. Nešlo to tak lehce, ale Vašík CHROCHTY CHROCHT pašík to ošetřil PRAVDOU a LÁSKOU. Dokonce i tresty jsou směšné, ne jako tehdy, když ti za blbých 100 000 Kčs hrozilo klidně 10 let ve třetí cenový (jako prvotrestanému)!

JJ, bylo běžné, žes za „socialistické vlastnictví“ (rozkrádání) vyfasoval VÍCE, než za vraždu. 🙂

Takže nebrblej a RADUJ SE, nikdy to nebylo tak snadné! A i když se změnila politická hesla, tak STÁLE PLATÍ „Kdo nekrade, okrádá svoji rodinu“, chápeš? 😉

Celý komunistický režim byl prošpikován kriminalitou od nejnižšího stupně. V každé fabrice se kradlo. Například v pekárnách zaměstnanci rozkradli co mohli. Od surovin do potravin (jejich kvalita byla nízká díky kompletnímu rozkradení), přes vše co se v provozu spotřebovávalo, nářadí, součástky aj. Vzpomínáte na přísloví: Kdo nekrade, okrádá rodinu? Bylo zcela běžné vyrábět zboží pro komunisty zdarma a tak okrádat stát. V závodech vyrábějící nábytek by o tom mohl každý vyprávět. V rámci jiné zakázky se vyrobil nábytek pro komunisty do jejich nakradených bytů a domů. Samozřejmě za něj nezaplatili a náklady byly připsány k jiné zakázce.

Atraktivnost zaměstnání se posuzovala podle míry toho, co si člověk mohl nakrást nebo kde mohl dostat největší množství úplatků. Nejžádanějšími obory byly: řezník, zelinář, číšník, kuchař, lékař, automechanik aj. Atraktivnost práce se posuzovala podle toho, kolik si toho mohl člověk nakrást, nebo kolik času mu zbylo na melouchy (pro mladší ročníky: v práci se zdržet jen krátkou dobu a jít dělat na černo).

Bratrstvo zlodějů
Komunističtí lháři dnes vypráví pohádky o tom, že se za nich krást nemohlo, protože se komunisti báli o své posty a výhody. Omyl soudruzi vždyť to co vás spojovalo byla skutečnost, že každý na každého něco věděl. Za komunistů se u nás stavěl „kultůrák“. Na střechu byla plánovaná hliníková krytina. Z jednoho „kulturáku“ několik komunistů postavilo své vily a několik desítek komunistů mělo nové střechy. A hádejte z jakého materiálů? Každý věděl kdo to rozkradl, ale všichni mlčeli. Ti nekomunisti by nejspíš přišli o práci, děti by nemohly studovat na střední škole, vypadli by z pořadníku na auto, na které čekali již několik let. A komunisti museli držet pospolu, protože měli barák nebo jiné zboží, za které nikde nezaplatili a nemohli se vystavovat nebezpečí, že by po nich chtěl někdy někdo vidět stvrzenku o nákupu. A těch pár komunistů co nemělo prokazatelně nakradeno mělo přece děti a chtělo, aby se dostaly na atraktivní střední školy a potom možná na „vejšku“.
Zadarmo ani kuře nehrabe
Oblíbené rčení za komunistů. Chtěli jste rohlíky ještě odpoledne (byly jen dopoledne) bylo nutné dát úplatek, chtěli jste maso a ne jen Remoplátky, bylo nutné dát úplatek, chtěli jste dámské vložky, toaletní papír, náhradní díly, jiné dlaždičky než dva druhy, které byly v nabídce, písek, jiný kabát než ten co vyráběly komunistické závody již deset let a vypadal spíše jako pytel, džíny, zahraniční deodorant, chtěl jste čekat v pořadníku na strašné komunistické auto jen rok nebo jste chtěli poukaz na dovolenou do zahraničí atd. atd. Všude jste museli dávat úplatky! Úplatky činily od několika procent z ceny až po několikanásobek oficiální ceny.

Značnou část života musel člověk věnovat shánění všeho. Bylo to spojeno s ponižováním, doprošováním a křivením lidských charakterů. Úplatky musely platit i podniky! Potřebovali ve fabrice náhradní díly z Mototechny (monopolní podnik prodávající automobily a náhradní díly) museli uplatit odpovědného pracovníkova v Mototechně.

Potěmkinův export
Jeden z hlavních zdrojů tunelování českého hospodářství byl export do zahraničí. Komunistický export byl důsledkem centrálně řízené ekonomiky, centrálního plánování v rámci RVHP. Neměl nic společného s kvalitou komunistické produkce. Například naše lokomotivy se nevyvážely pro svou kvalitu, ale proto, že se v RVHP rozhodlo, že budeme vyrábět určitý typ pro celý východní blok a spřátelené země. Za naše produkty a služby jsem dostávali málo kdy zaplaceno! Nebo jsem vyváželi velmi „výhodně“ například váhu lokomotivy za váhu rajčat z Rumunska. Komunisti se neostýchali dotovat své soukmenovce po celém světě na úkor vlastních lidí.

„Dary“ Sovětským komunistům

Tehdy ukrást 10K byla už veliká lumpárna na pováženou ovšem uzmout někde 100K to byla nebetyčná sprosťárna už i pro papaláše, přitom ta hodnota peněz se až tolik nezměnila pokud přehlédnu současnou inflačně/daňovou politiku etc.