Opravdu byl život před rokem 1989 tak strašný?

to nebyl, mě bylo dobře..
jídlo, nájmy vše bylo levnější a hlavně každý musel pracovat a měl práci..
lidi k sobě byli víc slušní, nebyly tak propastné rozdíly, tolik si nezáviděli jako teď..ta svoboda slova mi nechyběla, protože v tom bylo to kouzlo, že jsme mluvili šeptem někde u pivínka v hospůdce IV kat. :DD a teď si říká nebo řve do tlampače, kdo chce co chce, a k čemu to je k ničemu ??

Doplňuji:
na Letný jsem necinkala a taky nemám na cestování jako Drap, dřív jsem jela za pár kaček s podnikovým zájezdem a stačilo mi to, nakoupili jsme si spoustu věcí co tu nebyly a v Maďarsku bylo krásně v autobusu prča, to už nikdo nevrátí..
v Drážďanech, Lipsku, levný botky, džíny, svetříky..
pak v Polsku, teď se Polsko nedá srovnat maj tam samý šunty..

Upravil/a: briketka10

Strašný?To je teď,Dříve to bylo jen hrozný.
Doplňuji:
mojitku,ty Vary jsou horší!!!!Oni jsou tam doma,práci mají jen oni,vlastní všechno,roztahují se tam tak,jak umí jen oni.Slova Z.Svěráka ve filmu Kolja"rozpínaví jste" jen mohu potvrdit.

Upravil/a: anonym

Téma na delší rozhovor.Nic není černé a bílé.
Já osobně za bolševika neúpěl v temném žaláři.Hlavně proto,že mi byl komunista ukradenej,a já jemu taky.

Všechno nezatracuji – systém dětské zdravotní péče byl u nás nejlépe propracovaný v Evropě díky prof. Švejcarovi, možná ještě doprava…
Špatné – nedostatkové zboží všeho druhu – nejen toaletní papír, kakao, dámské vložky na příděl , cesty do zahraničí, spotřebiče aj. .
Osobně jsem měla problémy s přijetím na střední i vysokou školu kvůli špatnému kádrovému profilu,, přiznávám, že mně známí pomohli. V průběhu studia navštívil tajemník KSČ a MNV mého bydliště ředitele SŠ s tím, aby mě „vyhodil“, protože rodiče nechtěli vstoupit do JZD. Ředitel se zachoval velmi solidně, ale nakonec byli rodiče nuceni stát se členy, takže zásah nebyl nutný. O přijetí na VŠ se raději nezmiňuji. Nerada si tato léta připomínám a vzpomínám na další nepříjemnosti – Jáchymov pro nepřítele socialismu atd.
Jediná výhoda – byla jsem mladá, takže všechno se líp snášelo. Jsem ráda, že žiji v jiné době, i když všechno není samozřejmě ideální …

Nebylo vše ideální, ale osobně se mi žilo podstatně lépe. Byly obrovské sociální jistoty, koupil jsem si dům, postupně ho přestavěl,, vychoval děti, téměř každý rok dovolená v zahraničí. Pravdou je že lido -demo státy. V Jugoslávii 2×, devizový příslib jsem dostal bez problémů. S čedokem šlo cestovat víceméně po celém světě, ale vyšlo to dost draho. Všechny nedostatkové věci jsme stejně všichni nějak sehnali. Dnes je sice všechno, ale spoustu toho si nemůžu dovolit. To samé je i z dovolenou. Můžu jet kam chci, ale nikam nejezdím, protože peníze potřebuji na jiné věci a přebytek nemám.

Nedá se říci, že by byl tak strašný, ale mě chyběla svoboda. Nerada bývám na někom či něčem závislá.
Někdo může namítnout, že bez Kč není svoboda, ale já si myslím, že i to, jakým způsobem si vydělávám, je svoboda.
To, že si někdo vykládá demokracii a zákony po svém a že nyní mají lumpové volnou živnost, je zcela jiná otázka.

Největší zlo napáchali komunisti v tom,že odnaučili lidi poctivě pracovat,vážit si vlastní práce.Umělá zaměstnanost a dezinformace o zdravotnictví „zadarmo“,cen­zura,ostnatý drát na hranicích,političtí vězni,falešné vztahy mezi lidmi,kultura projevu a společenské chování.To vše se na naší generaci projevilo a následky jsou znát dodnes…:D

V tom roce jsem chodila do 8 třídy ZŠ,takže jsem byla závislá na rodičích a jejich možnostech.
Protože ty možnosti byly omezené,tak jsme ani u Balatonu nebyli-tam jezdili movitější spolužáci-banány a ananas jsem znala z obrázků a na vánoce,protože takový výběr,jaký je dnes prostě nebyl.Ale stejně objektivní názor Vám nedám,protože jsem ještě byla děcko.Když jsem se hlásila na učňák,ještě to bylo dobré,ale za půl roku jsem věděla,že podnik,pro který se učím,pro mě práci mít nebude,kdo by taky zaměstnal člověka,jemuž po vyučení ještě nebylo 16,ale v tom problém nebyl .
Pamatuju si,jak mamka bojovala s nedostatkem dámských potřeb,protože nebyly k dostání,dnes ji je na jedno místě plnej regál.
Takže i tak to není objektivní názor.

Ne nebyl …pro mne ne …nikdy jsem si neuvědomovala ,že by špatný byl- jak se tvrdí. Ono asi jak pro koho.Opravili jsme 2 domy – dřív byly za babku, vychovali dvě děti, splatili jsme v pohodě půjčky,které jsme měli i z těch platů …jak si někteří dovolí tvrdit, že stály za houby.
Je pravda, že jsem nikdy před tím nebyla v cizině /kromě Německa/a ani mi to nechybělo.U moře jsem byla prvně až před 10 lety a od té doby je to droga. Je fakt nyní se žije jinak , všeho je dostatek…ale zase jak pro koho. Já si nestěžuji. Ode mne nic záporného neuslyšíš…snažím se žít pozitivně a vždy si najít to lepší v životě a naučila jsem to snad i své děti/podle toho jak žijí/. Je to jen ve zkratce .

Já se narodila v 93 takže jsem tu dobu nepoznala. Pokud by se mě někdo zeptal na můj názor řeknu toto: Nevím, nemohu posoudit, v té době jsem nežila. A kdo mě na tento názor přivedl?
V prvé řadě náš učitel ZSV – „Dnes je dobrá doba se spostou špatných vlastností, tenkráte byla špatná doba se spoustou dobrých vlastností“.

Dále to byla moje babi – doktorka a trvalá zastánkyně komunismu (byla práce, vše bylo levné, i po gymplu jsme měli jistotu že budeme vydělávat, nekradlo se…) , která úplně odvracela názor naší češtinářky – odpůrkyně komunismu (ve škole se učilo to co se učilo, byla to nebezečná doba, cenzura, věznění, nucená práce…)

Pokud jde o rodiče, ty se nikterak nevyjadřují takže tyto názory. Takže žiju ve světě který je proti tomu, ale přesto velký vliv prarodičů způsobil to, že jsem bez názoru, protože jsem to nezažila. Ale myslím si, že tenkráte to bylo o tom, jak jste se narodily a jak jste měli štěstí.

Strašný rozhodně nebyl.Za sebe mohu říci,že byl klidnější a veselejší,lidé k sobě byli uctiví a přátelští,mládež se chovala úplně jinak.Žilo se skromněji,ale byla jistota práce,bydlení a pravidelné výplaty.Není to jednoduchá otázka i názory budou různé.

Čím dál tím víc zjišťuji,že bylo před rokem 1989 lépe. Sportovala jsem,takže jsem jezdila i do zahraničí, přestože půlka mé rodiny v roce 1969 emigrova­laŽádné omezení jsem necítila,ale naopak.Vychovávala jsem 2 děti sama,ale že bych něčeho měla nedostatek,tak si bohužel nemůžu vzpomenout.Bylo nám opravdu dobře a jsem ročník 54.Myslím si že před rokem 89 měli lidi k sobě blíž.Dnes je to opravdu hrozný a cítím to odevšad.

Největší „argumenty“ proti dřívějšku je-1)nebyla svoboda vyjadřování-S tím souhlasím.Dnes se můžete svobodně vyjádřit,ale to je asi tak všechno co dneska poctivě pracující člověk může-on ho stejně nikdo poslouchat nebude,a pokud proběhne „svoboda vyjadřování“ v zaměstnání,tak s největší pravděpodobností vás vyhazov nemine-a poraď si jak můžeš.Nemáš na placení nájmu?Tak táhni pod most,ty ubohej malej človíčku,a stěžuj si kde můžeš!

2. nemožnost „volně vycestovat např.do Jůůesej“-dobrý,ale k čemu mi to je když jentaktak člověk zaplatí nájem?! Mimoto ani dneska nemáte jistotu že vás tam pustí.. Jinak za komančů jsme cestovali mnohem víc..
3. Šli jsme ruku v ruce CCCP-tak to je pravda,to bylo největší zlo dát se dohromady s tupejma primitivníma azbukama.Ovšem byli jste někdy ve Varech? Na obchodech nápisy v azbuce,češtinu tam neuslyšíte.A Praha? Samej rusák,jsou tu rozlezlí jak svrab. O ukrajincích tady ani nemluvě. Kdyby člověk aspoň trochu cítil že se to tady postupně lepší…jenže ono je to čím dál horší a horší.Ani nechci vědět jaký to tady bude třeba za 10 let..

Ano kapitalismus selhal tak jako socialismus. Obě společenská zřízení narazila na lidskou nenažranost a co dál ? !! Socialistické ideály byly pro člověka lepší ale také se nedodržovaly! Můj otec vstoupil do KSČ vroce 1945. Takže v té době určitě ne z nějakého prospěchu. V roce 1968 z KSČ vystoupil a řekl, " myšlenky velice dobré" ale nikdo podle nich nejedná.
Osobně si myslím že směr, který se společnostv ČSR pokoušela nastolit v roce 1968 byl nejlepší. Bylo to něco co se praktikuje dnes v Číně.

Narozen 1957.
Jak již někdo napsaů že nelze vše zahodit jako špatné. Doporučuji shlédnou historické dokumenty, týdeníky a probrat co jste právě viděli s někým. Vždy se najde ten kdo chválí, a kdo haní. Včera jsme probírali, svačinka vlašský salát 10dkg za 1,30, vstupenka na ples 8Kčs, na čaje 5,– ale taky jsme vydělávali 8kč za hodinu. Je třeba vzít tenkrát průměr a dneska, co si za hodinu práce pořídím…
Damiano, ono se na každé poradně píše o tomto tématu, vždy se ale lidi neschodnou, páč zapomínají…
Třeba sousedka se postarala, abyste nejela na dovolenou, kam jste chtěla…(uliční orgán).
a mnoha dalších. Lidi zapomínají na špatné věci, ale věřte mi, že bylo hůře nežli teď. Ale jak kdo…Musel jsem po dlouhé době na nákup do Globusu, ale okolo oběda,,, to bylo aut a lidí…
Přeji každému jen pohodu.

Doplňuji:
S každým názorem zde je možno polemizovat.

Upravil/a: cukrar

Souhlasím s tím co píše cukrar.
Každý vidí jen to své. Že se kradlo, to ví každý ale žádný Blesk či jiný bulvár, kde by se o tom psalo nebyl, ani nesměl být. V televizi, seriál o Ženě za pultem a nebo Třicet případů majora zemana. Koncert zahraničních skupin … Nepředstavitelné. Zato se muselo cvičit na Spartakiádu. Stát potřeboval pozemek na stavbu svého díla – tak vám jej zabavil – no a co že na něm stojí váš dům – půjdete do paneláku.
Chcete si koupit auto? Tak se zapište do pořadníku a možná je za půl roku budete mít, nebude červené jak jste chtěli, ale bude. Práci měl každý, že na práci kterou dnes svedou tři lidé platila fabrika sedm lidí. Dnes na tu práci je alespoň nářadí a stroje. Chtěli jste založit spolek (třeba na výměnu vzorů pletení a háčkování) sešlo se vás ve vesnici deset zájemců o členství? Nepovoleno, vždyť ve městě vzdáleném deset kilometrů je spolek podobný a spadá pod hlavičku Svazarmu – musíte být pod kontrolou, co kdybyste pletli a háčkovali něco protistátního.
Před rokem 1989 se o mnoha věcech nevědělo protože se o nich nesmělo psát, veřejně mluvit. To neznamená, že se nepodplácelo a tehdejší „poslanci“ si nepřilepšovali.
O hodně věcech se dá polemizovat, jde o úhel pohledu, co kdo chtěl dělat, jak to chtěl dělat…

Těch hodnocení bude určitě nespočetně. Jsem ročník 1955 a většinu svého mládí a nejlepších let jsem strávila před revolucí. Nebyla jsem ani disident, ani hrdina a v rodině jsem byla báječné. Hodně o té době vypovídají filmy, jako jsou Pelíšky. Když si člověk odmyslí tu kupu srandy, kterou režisér a scénárista film prošpikovaly, tak to docela na tu dobu sedí. Města i městečka byla šedivější, krámy vesměs s pár druhy zboží i když docela slušné kvality, anebo jako např. masny často prázdné, fronty se občas stály i na toaletní papír (to nám vnuci věřit asi nebudou), cestovat kale nebylo kam, ale když jsi měl fantazii, tak se dala užít bezvadná zábava i tak. Lidi se víc potkávali osobně – to mi dnes výrazně chybí. Docela příjemně se čas dal strávit s různými koníčky – my prosluli zahrádkařením a chalupářstvím. Co Čech, to kutil. Rozhodně ale oceňuji jiné možnosti, které má dnešní mládež až po revoluci. To se týče cestování a volnosti studií. Má dcera po maturitě v r. 1998 měla možnost strávit rok na studiích v Dortmundu, já se i bez stranické knížky vypracovala na manažerskou pozici ve středně velké nadnárodní firmě jako hlavní účetní – jen se střední školou. Tohle bylo vykoupeno tvrdou prací jak mou, tak dcery. A taky by to za starého režimu nebylo naprosto myslitelné. Všechno je v dnešní době něco za něco a za všechno se fakticky i obrazně platí. Ale to, do jaké míry jste za co ochotni ještě platit a za co už ne, si určujeme každý sám. A ne politbyro anebo nějaká domovní důvěrnice se stranickou knížkou. To platilo tehdy a nyní dvojnásobně. Chce to jen přijmout fakt, že nic není neměnné a že změna je permanentním životním stavem. Pokud toto akceptujete, pak Vám dnešek nebude připadat v porovnání k minulu tak hekticky nepřijtelný. To je tak všechno, hodně v kostce, co mně k tomuto zajímavému tématu napadá. Děkuji za to, že se ptáte. Zvídavost mládí je příslib šťastné budoucnosti této země.

 Já osobně se mám mnohem lépe, než před rokem 1989. Režim na tom ovšem nemá sebemenší zásluhu. Poznal jsem svoji ženu po sametu a vzal si ji v kapitalistické krizi a nyní, kdy obecně padají veškeré hodnoty, jsem nejšťastnější, protože mám ji. Nejspíše by se nám život žil příznivěji v předlistopadových hodnotách, nejsme karieristé za každou cenu a tak vědomi si své hierarchie hodnot, oba ubíráme plyn v oborech, kde jsme úspěšní a užíváme si společného krásného vztahu.