Jak se mám dostat do dětskýho domova ?

Pokud tě mamka bezdůvodně týrá (fyzicky, duševně), nedá ti najíst, neobouvá, , nešatí, nekrmí (soudím z předchozích dotazů, že kapesné zřejmě máš), nezajímá se o tebe, je alkoholička, feťačka…
Máš několik možností: řešit vše s praktickou lékařkou a psychologem,
případně školním psychologem. Sociálními pracovníky MÚ – PÚ (městský – pracovní úřad) apod.
Možná by problém v komunikaci s mamkou vyřešil psycholog a sociální pracovníci (bez toho se to zřejměstejně neobejde).
Zkoušela sis popovídat o tvém nápadu/rozhodnutía důvodech s dalšími příbuznými/ka­marádkou? Nebo někomu napsat?
Odborná pomoc bude asi velmi vhodná.
Zvaž své rozhodnutí, ale pokud to jinak nejde…
Hodně štěstí!

Doplňuji:
Starší dcera měla někdy pocit, že jí vůbec nerozumím, nic nedopřeji, nekoupím – co chce, že chci vědět kam a jde a s kým (mobilní telefony ještě nebyly ;))., kdy se vrátí atp.
Zvykala si po revoluci na velké rozdíly ve finančních možnostech rodin spolužáků (výše kapesného, nákupy, vybavení bytu, dovolené.).
Až za několik let přiznala, že ty „hodné“ maminky byly opravdu pracovně velmi vytížené (na noční směně) a nemohly se tolik zajímat, „omezovat“ své dcery nebo, že si žily svůj život a o děti a domácnost se příliš nezajímaly..
A že je ráda, že jsem tehdy o ni měla zájem a starost 😁
Když se budete s mamkou snažit, nějakou cestu a vzájemné porozumění jistě najdete!

Upravil/a: da ny

Co bych za to dala mít rodiče mám jenom babčinu.A když tohle čtu je mi na blití..Nechci ti vrtat do svědomí ale si husa.

Promiň mi můj názor, ale já si myslím, že toto je až nejhorší krajní řešení. Zkus si s mámou promluvit, sedněte si a v klidu si proberte jaká která jste, jaké máte problémy, co vám na té druhé vadí ( v klidu, ne hádkou ). Zkuste si zorganizovat svůj každodenní režim, komunikujte spolu, začněte více spolu trávit čas, běžte si spolu zaplavat, zacvičit, do kina, do divadla apod. 🙂
Sociálku navštívit v krajním případě můžeš, ale malého domácího mazlíčka v dětském domově asi sebou mít nemůžeš. ☹
Zkuste spolu s mámou komunikovat a já myslím, že skoro vždy se dá tato situace řešit, zvláště jsi-li „náctiletá“. 🙂

Jo ,jdi na ouřad a řekni jim to tam,vem si toho mazlíčka hned taky sebou,ať víš do čeho jdeš.
Oni tě rádi přivítají.

Začni u školního psychologa. Pověz mu o svých problémech a společně najdete řešení!
Názor
Doplňuji:
V tom případě stačí vyhledat na netu nejbližšího dětského psychologa v okolí.

Upravil/a: www

Mazlíčka určitě ne.
Na úřad zajít můžeš.
Dej potom vědět, co řekli.
Doplňuji:
V dět.domově nemůžeš mít s sebou svého mazlíčka.
Představ si, že by ho tam měl každý. V pokoji vás spí víc najednou. A kdo by se o něj staral, když budeš ve škole?

Upravil/a: ReHu

Máš x možností kde ti poraděj co a jak, můžeš:

1. to říct třídní učitelce ve škole, když nemáte psychologa ani výchovného poradce, ale myslím si že výchovnýho poradce musí mít každá škola, možná jen nevíš že tam vůbec nějakého máte, takže se nejdřív jen můžeš zeptat třídní učitelky, jestli neví kde najdeš ve škole výchovného poradce a ona už se tě možná sama zpetá co máš za problémy, pokud výchovný poradce nebude
2. Najít si dětského psychologa sama, odkaz na databázi lékařů jsem vložil do diskuze
3. Informovat obvodní lékařku pokud tě matka nějak týrá
4. Zavolat na linku bezpečí, nemusíš nic říkat, jen se zeptáš co potřebuješ vědět, případně si s paní na telefonu můžeš jen popovídat, o čemkoli budeš chtít
5. Můžeš si o tom popovídat s rodiči nějaké kamarádky za kterou chodíš domů, nebo jestli máte nějakou hodnou sousedku kterou máš ráda
6. Můžeš o tom dokonce říct nějaké kamarádce, nebo o tom co doma prožíváš můžeš napsat třeba slohovou práci, pokud ve škole nějaké dostáváte
7. Kontaktovat nějakou sociální pracovnici na patřičném úřadě
8. Můžeš kontaktovat policii

Tady vidíš že máš plno možností, záleží jen na charakteru problému, pak už si stačí jen vybrat, která možnost je ta nejvhodnější.
Doplňuji:
Linka bezpečí má i e-mail: pomoc@linkabezpeci.cz

Upravil/a: bolak