Jak se pozná ve škole budoucí Einstein?

Myslím, že se pozná jen podle nepozornosti, unuděnosti, roztěkanosti… a dalších podobných vlastností. Ale ty nemusej být dány právě nadmírou inteligence, ale klidně stavem právě opačným. Smysluplně se uplatňovat začne až v mnohem pozdějším věku, kdy jeho názory začnou mít větší váhu.

Většinou nepozná. A kdo koho bude k někomu přirovnávat, také nejde odhadovat.

Relativně špatně. Něco může napovědět hlubší zájem o fyziku a matematiku, způsob myšlení a nápaditost při řešení úkolů… Pak se dostaví puberta, přijde nějaká holka a všechno je v čudu. Ale třeba ne 🙂

Sám Einstein nijak zvlášť ve škole nevynikal a to prý ani v matice a fyzice (údajně měl z těchto dvou předmětů čtyřky, pětky = téměř propadal), jinak měl průměrné výsledky. Už od mala ale byl typický svou nepozorností (nekoncentrací), nerespektováním autorit a zavedených řádů (pravidel, konvencí), taky často chyběl.

To, že propadal z matematiky a fyziky není potvrzené a možná jsou to jen fámy, ale kdo ví… Nebylo by to nic zvláštního, školský systém nehodnotil a nehodnotí tak úplně kvality – dovednosti a znalosti žáka, ale spíš jeho paměť a neskutečné memorizování slovo od slova (třeba i v matice, ale fyzika a dále ekonomie aj. jsou typickým příkladem… nemluvě o tom, že si po testech nebo po splněných zkouškách nikdo nic neodnese = nic si nezapamatuje a téměř každému je to jedno), takže školní výsledky o ničem neodpovídají. A vzhledem k tomu, že se od té doby školství nijak zvlášť nezměnilo (nezlepšilo)…

Dále se traduje, že ve fyzice a matematice vynikal od mala, ale v ostatních předmětech dost pokulhával (to, že mu nešly jazyky- francouzština, pak přírodní vědy, chemie a mnohé jiné je jisté).
Teď už si přesně nejsem jistý, ale na jedné ze škol, na kterou chodil (asi ve Švýcyrsku) byla hodnocení žáka podle známek opačná než máme dnes tady (tzn., že 1 je nejhorší známka a 5 – nebo dokonce šestka byla nejlepší. Něco jako dnešní ruské známkování, 1 – nedostatečná, 5 – výborný). Tak možná proto se vykládalo, že nevynial i z fyz. a mat.
(Každopádně největší problémy měl ještě na škole v Německu, kde to neměl rád ve Švýcarsku, kdy už byl taky starší, se mu vedlo lépe).

Jisté ovšem je, že mu několikrát hrozili vyhozovem, nepracoval podle daných postupů (třeba ve fyzice) a pracoval po svém, proto mohl mít třeba i horší známky, protože ač byl geniální, tak nešel podle „jediného správného systematického postupu,“ který škola uznávala. Taky studoval jako samouk, chodil na různé přednášky atd., což mělo za následek, že přkonával i tamní učitele (v té fyzice a matice) – taky přicházel s novými myšlenkami, takže tím vším podkopával autoritu těch učitelů, což mu na popularitě nepřidalo (a mohl díky tomu mít i horší známky).

Shrnuto: ve škole a obvzlášť podle výsledků ve škole (či samotného tituly, který získá) nepoznáš jaký ten člověk je, co v něm je – jaký má potenciál, zda bude v budoucnosti úspěšný a nebo zda je či bude geniální.
Př.: Někdo na škole vyniká na výbornou už od základní školy, pak na střední a pak ještě na vysoké. Jakmile ovšem školy vystuduje už nikdy se nebude sám vzdělávat, už třeba nikdy nevezme do ruky knihu, nebude vědět, co se životem a nakonec nastoupí do průměrně placené práce (kam většinou chodí i ti, kteří mají jen výuční list = a kolikrát oni mohou být placeni mírně nadprůměrně, po různých řemeslnících bývá často sháňka a někteří mají dost slušné platy).
A teď na druhou stranu nějaký trojkař, čtyřkař nebo dokonce pětkař, který získá maximálně střední vzdělání (nebo třeba ani to ne), začne podnikat, obchodovat, sám se bude vzdělávat, zlepšovat se ve všech ohledech – bude na sobě pracovat = bude úspěšný, bohatý a může vést lepší život než ten, který získal všechny tituly a všechny školy prošel na výbornou. Může se taky věnovat nějaké speciální tvůrčí činnosti, ve které uspěje… ale jen za předpokladu, že na sobě bude pracovat. Je to pochopitelně na každém jedinci, ale škola v tomto ohledu neurčuje nic a kničemu takovému nepřispívá.
Škola a výsledky v ní lepší život nezajistí ani nepřipraví na život (každý je tu sám za sebe, má svou zodpovědnost, a to co dokáže je jen na něm – na jeho snech a odhodlání).

BTW někde jsem viděl statistiku, že ti, kteří měli na škole průměrné výsledky (trojky), jsou v životě nejúspěšnější a nejšťastnější, často z nich jsou podnikatelé, nebo mají dobře placenou práci atd.
Každý ví, že trojky (ve škole :D ) stačí… stačí projít. Takovéto výsledky o člověku nic zásadního nevypovídají.

Genialita sama může být jen tvrdá dřina v určitém zaměření (oboru). Někdo, kdo neustále něco studuje, pořád se zabývá něčím konkrétním v tom jistě jednou bude excelovat, což by se dalo nazvat genialitou. (Pro člověka, který nezná třeba ani základy fyziky jsou Einsteinovy teorie a nové nápady geniální a i nesrozumitelné. Je třeba obsáhnout celý ten obor, aby v něm pak člověk vynikal, pochopil ho a mohl v něm sám pak nalézat inovace).

Sám Einstein řekl (nebo Edison – každopádně v podobném znění to řeklo několik osobností=géniů): „Genialita je 1 % talentu a 99 % tvrdé práce.“

Každý může vynikat v tom, v čem si vynika přeje, stačí chtít a snažit se, i samotná genialita se může dostavit (člověk má schopnost naučit se všemu). Školní výsledky neprokáží nic.

Když už jsme u Einsteina tak doporučuji seriál Génius — kvalitní zpracování (o Einsteinovi pojednává první řada).

Upravil/a: DoTazatel

Většinou tak že ho výuka nezajímá a nudí a který se spíš a raději soustředí na určitou marginální věc která ho prostě zrovna baví … tak ale poznáš i lempla ze kterého nebude nikdy nic, takže se to nejspíš rozpoznat nedá 🙂

Obvykle ale platí, že notoričtí jedničkáři kteří studují vždy jen to co se po nich chce obvykle do této kategorie patřit nebudou. Jednoduše proto, že nemají tendenci si z osnov vybrat téma na které se budou sami chtít specializovat a věnovat mu více času, nebo dokonce veškerý čas a právě tím v dané oblasti vyniknout.

Upravil/a: anonym