Jak se tedy chránit?

Jen bych podotknul, že otázka nebyla ke způsobu sebeobrany střelnou zbraní, ale týkala se možnosti dostat se v souvislosti s tímto do vězení. Prostě bez znalosti pravidel nutné obrany k tomuto tématu NEMÁ NIKDO CO ŘÍCT. Jinak, samozřejmě v diskuzi se bavte o čem chcete. Třeba o tom, na kolik metrů trefíte borovou šišku 🙂

Děkujeme Ti

Rádo se stalo 🙂

gecco
kdybys vedl za ruku svoje dítě a měl bys u sebe zbraň, věřím, že bys ji použil, nebo necháš raději rozřezat dítě, nebo sebe? Já bych pálila teda hned, v tu chvíli by mi bylo jedno, cobude pak, chránila bych nás oba, protože úchylákovi s nožem se těžko cokoliv vysvětluje

😉
Já to myslel jinak…
😉
Mám-li zbraň, předpokládám, že ji umím dobře ovládat a že umím i střílet. Takže toho magora nemusím nutně zastřelit, ale stačí jej pouze zranit.
Pokud mi namítneš, že ve stresu a zmatku ´nemáš´ čas mířit apod. – pak nemáš nosit zbraň. Používá-li střelnou zbraň stresovaný a zmatkující člověk, ohrožuje široké daleké okolí…*)
😉
Osobně jsem proti rozšiřování střelných zbraní mezi ´veřejnost´.
___
*) představ si, že někdo, kdo se cítí nějak ohrožen, najednou v davu vytáhne bouchačku a než mu dojde střelivo, zabije půl ´mateřské školky´ na výletě…

Svou první zbraň jsem si pořídil už bezmála před dvaceti lety, přesto nemůžu říct, že na patnáct metrů z krátké udržím vše v černém. A to jsem v klidu, ne ve stresu. Navíc, co tak kolují statistiky, nutná obrana se zbraní se odehrává na cca dva, tři metry. To je tak malá vzdálenost, kterou klidnou chůzí překonáš za jednu sekundu. Je tak málo času na to, aby člověk-neprofesionál (tj. ani policista, ani voják z povolání) zareagoval, že je prakticky nemožné, aby zareagoval správně.

Pokud by šlo o útok proti mně, tj. na krátkou vzdálenost, a nemám jinou možnost, střílím s cílem útočníka zabít. Vše ostatní zvyšuje pravděpodobnost zranění nebo zabití mne. Kdybych musel krátkou zbraní střílet na delší vzdálenost (např. bych sledoval střelbu na druhé), pak by se mi nejspíš tak třásly ruce, že bych ani zbraň nevyndal z pouzdra. A kdyby ano, byl by skoro zázrak, kdybych trefil jen útočníka.

Zbraň mám pro vlastní bezpečí a bezpečí mých blízkých. Ostatní se musí primárně starat sami o sebe. Pokud bych mohl, pomůžu, ale spoléhat na to nemůžou. Mají sami možnost zbraň nosit a chránit se.

Setapouchu – na 15 metrů tě nikdo nožem neohrožuje…
😉
Právě, že takový útok se obvykle odehrává v bezprostřední blízkosti a pokud nejsi ´jóóó´ připravený, ani nestihneš zbraň vytáhnout…
A na druhou stranu – pokud ti někdo nožem vyhrožuje na 15 metrů, jsou jiné způsoby, jak se útoku vyhnout, zbraň nepotřebuješ…
O variantě, že zasahuješ do „střelby na druhé“ se ani nebudu rozepisovat – to bys měl drahý (nejsi policajt)…
😉
…„Zbraň mám pro vlastní bezpečí a bezpečí mých blízkých.“ – OK – pokud znáš zakony a zbraň ovládáš, je to tvoje věc.
Já zbraň nechci – a domnívám se, že ani nepotřebuju. Ne za současné situace.
😉

Vzpomeň na fotky a videa z útoku na Charlie Hebdo – kdyby jeden z těch schovaných Frantíků místo mobilu držel zbraň… Co by kdyby neplatí, ale podle našich zákonů můžeš v rámci nutné obrany chránit nejen sebe, ale i druhé. Tolik ke střelbě na delší vzdálenost (těch patnáct metrů). Střelbu proti noži na takovou vzdálenost by uhrál snad jen opravdu hodně dobrý (a drahý) právník :)

Na krátkou vzdálenost ji opravdu třeba nestihnu tasit. Ale myslím, že takový „střelec z Tanvaldu“ byl celkem rád, když ležel na zemi a nahmatal zbraň.

Jak kdosi vtipně poznamenal, zbraň nosím, protože nemůžu nosit policajta. Pro mne ta bambitka není tak velká a těžká, abych litoval, když si na smrtelné posteli s úlevou řeknu „tahal jsem ji zbytečně“.

Neboj, já mít zbraň nikdy nebudu, nechci. Psala jsem to, jakože „kdyby“…kdybych ji měla.Já mám ze zbraní hrůzu,bylo mi špatně od žaludku, když mi ji dali jen na podívání do ruky, ale na druhou stranu, jsem tou samicí, co si chrání mladé. Je to těžký, si to i představit. Třeba, kdyby i k tomu došlo, složím se, omdlím hrůzou…já nevím, nikdy jsem to nezažila. Ono je to složitý i s tou bouchačkou, než ji nabiješ, odjistíš, to taky chvíli trvá, nakonec je ten nůž snad i rychlejší, já nevim…

Sambo – takové „kdyby“ nemá smysl…
😉
Kdybys měla zbraň (a byla rozumný člověk), určitě bys nenapsala (a ani neudělala) – „Já bych pálila teda hned, v tu chvíli by mi bylo jedno…“.
😉

pak píšu ještě, že je to těžký, člověk nezná dobře sám sebe, to je tak těžká chvíle, těžké rozhodnutí…on tebe, nebo ty jeho?… Vždyť já píšu, že nemám zbraň, tak si to neumím představit.Už jsem se lekla, že napíšeš „kdyby nebyly ryby…“:-))

klumprt
sim tě, zákoník, …bavíme se, –kdyby--, kdyby stál někdo před tebou s nožem a šel by po tobě, je to naprd i deset zákoníků, co budeš dělat, pokud máš zbraň? Koukat a čekat? No to určitě…

Nejde o to, co udělám. V tom mám celkem jasno. Jde o to, jestli půjdu za to do vězení. A právě to závisí na tom, co je v trestním zákoníku.