Jak se vrátit do rodného města navázat tam, kde člověk skončil?

Hezké odpoledne, včera jsem se bavila s kolegyní v redakci, kde jsem na stáži. Docela jsme se sblížily a našla jsem v ní člověka, který se stal mým vzorem, jak po profesní, tak po lidské stránce. Byla několik let v zahraničí, dělala zpravodajství i z válečných oblastí. Viděla víc, než je zdrávo a ustála i v soukromém životě věci, které by položily i hodně silné osoby. Teď má 41 let, vypadá mnohem mladší a je opravdu krásná. Já jí tvrdím, že může začít znovu, ale ona se cítí neskutečně unavená životem a říká, že je duševně opotřebovaná. Přitom je vtipná, veselá, ale uvnitř musí mít nějakou velkou bolest nebo já nevím, co přesně. Rozhodla vrátit se do města, kde vyrůstala. Může si to dovolit, vydělala si slušné peníze a navíc o ni nejenom naše redakce stojí natolik, že jí umožní pracovat odkudkoliv (nejsme zpravodajství, ale populárně-vědecký časopis). Myslí si, že jí to může pomoct najít ztracený klid a sama sebe. Jenomže za ta léta přerušila vazby. Měla tam několik přátel, o kterých si myslí, že by s nimi znovu bylo možné navázat kontakt. Na druhou stranu neví, jak na to, bojí se, že ji odmítnou nebo že se zklame. Já jí říkám, že nemůže nic ztratit. Ona už se ale podvědomě šetří. Chce zkrátka klid. Aspoň na chvíli. Myslíte si, že je možné oslovit dávné přátele jen tak? Co když jim na ní nezáleží tolik, jako jí na nich? Anebo jak by bylo nejvhodnější to udělat? Jim na ní záleželo, ale ona se sebrala a odjela do světa, přerušila kontakty. Co když se na ni zlobí? Já jsem jí říkala, aby jim třeba napsala dopisy a zkusila jim říct, co pro ni znamenají a jak jí na nich záleží, jak je má ráda. Na druhou stranu nevím, jestli radím dobře. Kdyby vám po letech přišel podobný dopis, jak byste se zachovali? Když já bych byla ráda, kdyby se kolegyně vrátila do místa, kde prožila dětství a mládí a našla nějaké zázemí. A aspoň jednoho přítele na sdílení toho, co má v sobě.