Postup výroby ložiskových kuliček je následovný: Kuličky jsou vyráběny z ocelového drátu, který je v první fázi nasekán na dílky odpovídající zhruba průměru budoucího ložiska, následuje lis, který kuličky vytvaruje do hrubé koule. Následně jsou tyto hrubé polotovary dopraveny do brusky, kde jsou obroušeny. Poté kuličky putují do strojů na dokonalé zakulacení a vyleštění, tento proces přitom může trvat až dva dny. Další fází je vytvrzení kuliček v peci a poté jejich vyčištění v lázni čistícího roztoku. Na konec jsou prováděny testy určující kvalitu přesnosti kuliček a kuličky jsou podle jejich výsledků zařazeny do různých kvalitativních tříd.

Kuličky jsou vyráběny ve specifických třídách kvality, jenž definují jejich geometrickou přesnost. Stupnice je od 3 do 2000, s tím, že čím je číslo menší, tím je přesnost vyšší. Třídy jsou značeny podle anglického slova grade, tedy Gxxx. Dílčí dělení je na přesné ( G > 100) a vysoce přesné (G < 100).

Třída kvality je definována třemi parametry, a to kvalitou povrchu, přesností rozměrů a kulatostí. Kvalita povrchu znamená hladkost povrchu, pevnost a nepřítomnost defektů jako škrábance, drážky a skvrny. Hladkost povrchu je měřena jeho vlnitostí a drsností. Přesnost rozměrů udává, jak těsná je tolerance mezi dvěma deskami přiloženými k povrchu ložiska. Desky začínají na nominální hodnotě ložiska, nebo teoretickém poloměru ložiska. A poté je spočten průměr mezi největší a nejmenší kuličkou dané výrobní série. Kulatost udává, jako moc se kulička odchyluje od dokonalé koule. Toto se měří při rotování kuličky proti lineárnímu snímači a poté je z grafu odečtena největší odchylka, která udává výslednou kulatost.
Materiál

Běžné materiály jsou uhlíkové oceli, nerezové oceli, chromová ocel, mosaz, hliník, karbid wolframu, platina, zlato, titan, plast. Ostatní méně obvyklé materiály jsou měď, olovo, stříbro.(Net)