Jak se za socialistického režimu nakládalo s dětmi, které měly ADHD?

Nikoho to nezajímalo.

To se neřešilo. Tenkrát se to ani nediagnostikovalo. Všichni jsme chodili do stejné třídy, když už toho bylo moc, tak postižený dostal pár facek a po nějaké době se vše nacházelo v nějakých stanovených mantinelech.

Určitě se za minulého régime nic nenakládalo z dětí s ADHD. 🤦‍♀️ Soudruzi byli různí, někdy hrůzní, ale děti nejedli! 🤪🤦‍♀️

Jinak, logicky, když „ADHD“ v ČSSR nikdo neznal, logicky byli pacienti s ADHD léčeni na jiné psychické / neurotické nemoci, poruchy a úchylky. Samotný pojem „ADHD“ se do diagnostiky dostal až v 80. letech, a než ho stačila zpracovat československá psychiatrie, Strana dávno prděla do hlíny.

Jak, jako, nakládalo?

Nakládat možno tak okurky.

Dívej, Jyřík, to takhle po světě vyhubíš pár jednotlivců exotů vystupujících coby úplně nadlidi typu zdejší káně matfyz ultra mocny, smažka, bývalá nebývalá, dement to nevídaný, rozumíš, hlavně prostě úplně ty pacienty, typu, co to moc studují, víš, ty věci, obecné, okolo nich, místo na sobě, no a v tu ránu, když je pak po nich, nikde neserou, nekušní a neotravují luft, lidem slušným a obvyklým, prostým, tak pak už nenakládáš nic, než ty okurky, bo nějaké ADHD, etc., je v tu ránu taky úplně normální člověk, plný, zdravý, hodnotný tvor, když je vyhubena ta pakáž, nesmyslná a na světě komplexně zbytečná (!!!), co to furt studuje, z dlouhé chvíle a slabosti PRACOVAT, takto normálně, fysicky 🤷‍♂️🤷‍♂️🤷‍♂️

Nijak, se s nimi nenakládalo, přestože zájem dělat jim ze života peklo se projevoval už tehdy (nebudeš věřit Jyřík ale bubáci s mindráky tady s námi byli už za komanče, ukrutného a hojili se na nás už tehdy, sffině namistrovaný.) 🥱

Během komunistického režimu v Československu nebylo rozpoznání a léčba ADHD (Porucha pozornosti s hyperaktivitou) tak rozvinuté jako dnes. ADHD byla málo známá a často nerozpoznaná. Neexistovala žádná specifická terapie nebo podpora pro děti s ADHD.

Pokud byla hyperaktivita u dítěte rozpoznána, mohlo být posláno k psychologovi nebo psychiatrovi. Léčba často spočívala v užití sedativ a pokusech o změnu chování. Mnoho dětí se však setkávalo s nepochopením ze strany učitelů a vrstevníků, což vedlo k problémům ve škole a v sociálních vztazích.

Výzkum ADHD a jeho léčba se v Československu začaly výrazněji rozvíjet až po roce 1989. Dnes existuje řada léčebných postupů a podpůrných programů pro děti s ADHD, které pomáhají zvládat příznaky tohoto stavu a dosahovat úspěchu ve škole a v osobních vztazích.

„Ako deti s "iným myslením“ pokiaľ sme sa veľmi neodchyľovali od štandartu riadneho školáka, chodili sme do školy tak ako aj iní. A trpeli nepochopením okolia. Až neskôr, keď sa už konečne odhalila príčina nášho netradičného myslenia, začali sa nám venovať aj lekári. Mnohí z nás dokázali síce pracovať s kvantovou fyzikou, ale problém sme mali so zaviazaním šnúrok na botách. Vďaka za mokasíny!" (citát postihnutého ADHD v časoch keď tento pojem ešte nebol známy).
Žiaľ aj dnes to vo veľa prípadoch platí. Len málo rodičov je šťastných, že im zdravotníctvo pomáha.

PS.
Jirka, vy, ako osemdesiatnik, si už nepamätáte tie časy za komunistov, keď ste chodili do školy rovnako aj s nami zdravotne postihnutými?

Upravil/a: led