Ahoj, nevím, jestli to sem úplně patří, ale nemám komu se svěřit.
Takže se omlouvám, že je to tak dlouhé a podrobné, ale potřebovala jsem se
vypsat. Budu vám vděčná za jakoukoliv reakci.
Je mi teď 18 let a na táboře jsem „objevila“ jednoho chlapce, kterého
teda znám už spoustu let, ale nikdy jsem k němu necítila to, co teď.
Momentálně je mu 16 let. Nikdy dříve jsme se spolu nijak zvlášť
nebavili, on byl vždycky takové to „hyperaktivní nezvladatelné dítě“,
které úmyslně či neúmyslně tropilo neustálé problémy, údajně proto,
že to neměl doma úplně jednoduché. Celkově je na něj dodnes pohlíženo
s jakousi směsí despektu a soucitu, jako k člověku, který má nějaký
problém. Každopádně jsem k němu měla vždycky spíše kladný vztah –
byla jsem vůči němu taková „neutrální“, brala ho takového, jaký je.
On mi to oplácel tím, že mi nikdy nedělal žádné problémy a častokrát
mi i vyšel vstříc v situaci, kdy jiného člověka poslal do určitých
míst. Letos jsme se spolu začali trochu více bavit. Jenže se stala
zvláštní věc – všimla jsem si, že výrazně dospěl (jak fyzicky, tak
i mentálně). Připadá mi jiný, než byl dřív. Sice má občas své
stinné chvilky, kdy se s prominutím chová jako magor, ale když už někomu
ve své rozjívenosti neúmyslně ublíží (například někoho urazí), je
v něm vidět upřímná lítost a snaha to napravit. Také to skvěle umí
s dětmi, je na něj spolehnutí. Mimo to je velmi obětavý. Když k němu
přijdu, když sedí na židli a je v blízkosti jediná, tak mě pustí si
sednout, nebo se rozdávaly zákusky a já přišla pozdě, načež mi hned
nabídl ten svůj. Mám v něm ale trochu zmatek – přijde mi, že se
chvíli chová jako pubertální hovádko, ale když se baví se mnou, je to
najednou úplně někdo jiný. Každopádně se stalo to, co se stát nemělo a
já si uvědomila, že k němu po těch několika dnech cítím něco víc. Ne,
že bych do něj byla nějak vyloženě zamilovaná – mám přítele a
vždycky mě spíše přitahovali starší muži (třeba okolo 25 let). Ale
často se na něj dívám, nejradši bych byla pořád s ním, nesmírně ráda
se ho dotýkám. Když si spolu po večerech povídáme, sami někde mimo
ostatní, vždycky si položím hlavu na jeho rameno a vnímám jeho teplo, to
jak dýchá a chvěje se, když mluví. Říká, že mu to nevadí, vždycky se
tak zvláštně pousměje a někdy si opře hlavu o tu mojí. Nebo když jsme
se váleli v trávě, lechtala jsem ho stéblem trávy v dlani a pak ho nějak
sevřel i s mými prsty. Já jsem neucukla, on také ne. I on se ke mně
docela má, snad jen jednou, když jsme se nějak provokovali, někdo z legrace
prohlásil něco na způsob toho, že co se škádlívá, to se rádo mívá a
on toho okamžitě nechal. V jedné slabší chvilce jsem mu řekla, že je moc
fajn. On dlouho mlčel a pak řekl něco jako, že něco takového o sobě moc
často neslyší a že to ode mě nečekal. Potom mě přemlouval, abych
zůstala na táboře ještě o něco déle, než jsem měla v plánu. Nechci
v tom hledat něco, co v tom není, ale ten kluk si mě prostě něčím
získal. Nevím, jak to cítí on. Ani nevím, co od toho očekávám. Chtěla
bych ho třeba jenom hladit po vlasech, držet za ruku, usínat v jeho objetí,
možná ho i políbit, ale to asi spíš ne. Ale stále mám pocit, jako by to
bylo něco nemorálního a divného. Už kvůli tomu mentálnímu rozdílu –
pořád je to ještě tak trochu dítě. On je ještě ten typ teenagera, který
na facebooku „lajkuje“ vumělkované fotky slečen věku 14–16 let
(ideálně s našpulenou pusou a několika barevnými filtry), nějaká
diakritika, otazníky a pravopis mu nic neříká. Takže váhám, jestli je to
vůbec vhodné k němu chovat nějaké takové city, byť jen na dobu tábora.
Vlastně ani nevím, proč k němu tohle cítím, nenapadá mě, jak si to
interpretovat. Budu vám vděčná za každou reakci, postřeh, radu, názor..
cokoliv. Díky moc. :)
ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce
Zajímavá 2Pro koho je otázka zajímavá? iceT, bolak před 3404 dny |
Sledovat
Nahlásit
|
Ahoj, tak sem si to celé přečetl, tak k tomu mám pár věcí :)
Z toho co píšeš, mi přijde, že si nejsi úplně jistá jaký vztah
k němu vlastně máš a jaký bys chtěla mít.Takže se mi těžko radí.
Nejspíše si tím není ani jistý on, aspoň podle toho jak to píšeš.
Absolutně bych nekoukal na věk, až/jestli vám bude 88 a 90 tak ty dva roky
budou vypadat jak nic.
Trochu to asi komplikuje to, že máš přítele. Upřímě já být tvůj
přítel, tak bych trochu u těch částí o lochtání, pokládání hlavy
o rameno, trochu znervózněl, ale asi to nemyslíš nijak špatně.
Ty jeho pubertální výlevy jsou nejspíše jen přechodné období, chce se
předvést před kamarády a tak… ale k tobě se podle toho co píšeš
chová celkem dospěle, tak bych ho soudil spíše podle toho. Asi mu na tobě a
na tom co si o něm myslíš záleží a uvědomuje si co je
správné/slušné.
No vážně nevím moc co víc napsat, ten vztah k němu si musíš ujasnit sama, ale podle mě to je teď dost hezké kamarádství a třeba by vám to mohlo oběma stačit. Nebo třeba za dva roky budete oba zas o kousek dospělejší a dáte to dohromady i víc :)
0 Nominace Nahlásit |
Láska na věk nehledí, můj osobní názor zní – až budeš mít
v hlavě jasno, co k němu vlastně cítíš, tak pevně věřím, že
půjdete spolu životem i dál. Nejen na táboře. Ale pokud se rozhodneš, že
zůstanete jen kamrádi, bude to vskutku hezké přátelství. Myslím si že on
ví co asi od tebe čeká a chce, tak se rozhodni dle vlastního uvážení.
Kdysi jsem zažil podobnou situaci a dopadlo to tak, že dnes jsme manželé
již 29 let, vychovali jsme dva syny a nyní si užíváme i vnoučátek.
Upravil/a: Rommart
0 Nominace Nahlásit |
Tobě je 18 let? Kdybys napsala 13–14, tak bych to brala, řekla bych si „je to dítě“, ale tohle napsat v 18 letech? Odpovědi nemají končit otazníkem, tak k tomu musím ještě něco připsat 🙂
0
před 3404 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
U otázky nebylo diskutováno.
Nový příspěvekDrap | 1712 | |
marci1 | 1092 | |
annas | 763 | |
quentos | 744 | |
ivzez | 715 | |
zjentek | 712 | |
iceT | 687 | |
led | 618 | |
Kepler | 540 | |
hanulka11 | 535 |
Těhotenství |
Děti a rodičovství |
Partnerství, manželství |
Přátelé |
Ostatní rodina a vztahy |