Jak si mám představit nekonečnou temnotu, která nastane po smrti?

Je to nesmysl, je to nepravděpodobné, nelogické a existence duše byla prokázána, ale je to tvoje víra, tak ti to brát nebudu.

Jako ateista nevěříš ani v duši, takže logicky po smrti nebude žádná věčná temnota ani odchod někam, protože už nebudeš žádný ty. Jednoduše nebudeš existovat a vše skončí smrtí. Bude to jako předtím, než si se narodil. Po smrti už zkrátka nic nebude, ani nějaká ta temnota.

Upravil/a: Disraeli

Ale ta Tvá představa „nekonečné temnoty“ je zase jenom domněnka, zase v to můžeš věřit, ale nic víc.

Nekonečná se jeví jenom hmota. Ano, je možné, že hmota nějak vznikla, nějakým – třeba – velkým třeskem (ale jak?, z čeho? …), ale je také stejně tak dobře možné, že hmota je oním „bohem“ – prostě, že byla, je a bude. Hmota je, nic se z ní neztratí, pouze mění formu. Ale je!

Pokud je to, co my považujeme za duši (ať už si pod tím představuješ cokoli), spojeno s hmotnou existencí živýho těla, tak po Tvý smrti to – prostě a jednoduše – přestane existovat. Visualisovat si to můžeš naprosto dokonale: je to to samý, jako když usneš, spíš a nemáš sny. Akorát už se z toho neprobudíš. Když spíš, nemáš sny, taky o sobě nevíš, a kdybys neměl hodiny a zároveň jsi byl někde, kde nepatříš na oblohu, taky nebudeš vědět, spal-li jsi dvě hodiny, osm hodin, dva dny, nebo třeba tři roky.

Pokud je to, co my považujeme za duši, samostatným bytím, jsoucnem, naprosto a dokonale nezávislé na existenci živýho těla, tak si to ale můžeš taky naprosto a dokonale visualisovat: je to jako sen. Když spíš a sníš, v tom snu taky nemůžeš fysicky nic vykonat – v tom snu to fysický tělo nemáš. Rozdíl je v tom, že ze snu můžeš utéct: probudíš se. Z tohoto bys utéct nemohl.

V každém případě to nezjistíš, dokud nenatáhneš brko. Dokonce ani tehdy, když bys měl prožitek blízké smrti, bys nic nezjistil. Ano, Ty bys si něco prožil. Ano, Ty bys to nějak vyhodnotil (jak, tak to je omezeno Tvým omezeným intellektem!). Ano, protože prožitek blízký smrti je, dá se říci, forma Weischedelova frontovýho prožitku, v každým případě bys tím byl (nějak) otřesen. A teď, ledaže bys od toho neutekl, ale vrátil se k tomu, setrval v tý situaci, mohlo by Tě to někam posunout. To víme, to už naše psychologie zná, docela dobře to zná! 😎

Ale i když bys, třeba, byl přesvědčen, že jsi byl „za branou“, nebo „u brány“, nebo tak něco: pořád by to byla jenom domněnka, nemohl bys nijak potvrdit, ale ani vyvrátit, že to nebyl produkt Tvý psyché. Do doby, než skutečně, opravdu a pořádně nezemřeš. Pak to budeš vědět jistě! 😅

Tak to neřeš. Spěcháš? 😃 Kup si lano / vem si „prášek“ / kup si pistoli … a budeš vědět. 😜😈 Jinak počkáš, ne? 🙄 Máš tady toho málo k řešení … ?

„..v hrobě, kam odcházíš, není ani práce, ani plánování, ani poznání, ani moudrost.“
(Bible, kniha Kazatel 9.kapitola, verš 10)

Nemáte se čeho bát, nebudete nic vnímat, ani cítit. Budete mrtev.

Pusť to z hlavy, nemá smysl se tím zabývat. Až to přijde, tak to bude. Nic nevymýšlej a buď v klidu.

K tomu aby si mohl vnímat čas a prostor potřebuješ i mozek a ten po smrti mít nebudeš

Žádná temnota, nic, prostě nic, jako když spíš, prostě o sobě nevíš a je ti to jedno. Taky až budeš pod drnem, tak ti to bude jedno… Tak to je a vždycky to tak i bude!

Upravil/a: Tonda Káňa

Nejvíc se bojí ateisti a materialisti. Člověk s aspoň základním povědomím o duchovních vědách se tak nebojí.

Byls někdy na opheraci? Tak si to představ jako úsek od chvíle kdy tě uspali po moment probuzení. Docela chvilička, ne? Akorát s tím rozdílem, že tentokrát nepočítej s tím probuzením. 🤷‍♂️🤷‍♂️🤷‍♂️
Tak či tak to bude pořád stejná chvilička. Ať už se probudíš, či nikoli. Prostě, chvilička. Vypadá to, že si jednou všichni svorně budeme užívat/neužívat svou kratičkou chviličku. A co potom, jako…

Eh, loviště… KÉŽ BY!!! 😋

Upravil/a: zjentek