Jak si prakticky vyčistit hlavu od negativního myšlení? Existuje nějaká technika?

1. Meditace a mindfulness: Tyto praxe pomáhají uklidnit mysl a oddálit se od negativních myšlenkových vzorců. Zkoušej se soustředit na svůj dech, na jednotlivé zvuky kolem tebe nebo na tělesné pocity, čímž se mysl oddělí od negativních myšlenek.
2. Úprava myšlenkových vzorců: Pokud zjistíš, že tvá mysl se znovu a znovu vrací k negativním myšlenkám, může být užitečné pracovat s terapeutem nebo psychologem, abys naučil nové způsoby myšlení. Kognitivně-behaviorální terapie je technika zaměřená na změnu nepříznivých myšlenek a chování.
3. Fyzická aktivita: Cvičení není jen pro tělo. Je prokázáno, že pomáhá také při zvládání stresu a úzkosti. Pokud jsi pod tlakem, zkus se protáhnout nebo vyjdi na rychlou procházku.
4. Povzbuzující sebeřeč: Nauč se být laskavější k sobě v mysli. Když zaznamenáš negativní myšlenku, zkuste ji překlopit do povzbudivé sebeřeči.
5. Strava a spánek: Udržuj zdravé stravovací návyky a dostatečný spánek. Tyto faktory mohou velmi ovlivnit tvou náladu a měly by být prioritou.
6. Děkuji deníček: Každý den si zapiš tři věci, za které jsi vděčný. To může vést k zaměření na pozitiva ve tvém životě místo na negativa.
7. Úkoly na odreagování: Najdi si něco, co tě uklidňuje a pomáhá ti odpočinout si od stresu. To může být cokoli od čtení knížky přes kreslení až po poslech hudby.

Pamětuj, že změna zvyklostí a myšlenkových vzorců se nedějí přes noc. Buď trpělivý sám se sebou a ber každý pokrok jako úspěch. Pokud se potřebuješ s někým poradit, neboj se vyhledat odbornou pomoc.

No určitě ne instantně, teď, rychle, „Hurá, akce!“.

V principu Ty si musíš ujasnit, co v životě chceš, co na opak nechceš, co je Ti (relativně) jedno, no a podle toho si ten život „nastavit“. Hodně blbé je, stanou-li se životním cílem peníze (protože ty jsou pouze nástroj), nebo „sláva“, popularita, ale tak jako proti gustu …?

Pokud si opravdu ujasníš, co v životě chceš, a co naopak nechceš, no tak, tak nějak přirozeně, začneš odfiltrovávat ze života všecko a všecky, co do něj nepatří. Pokud nebudeš odpovídat druhým na otázky jenom proto, protože se zeptali, no a nebo nebudeš přemýšlet nad tím, „proč to (ten druhý) dělá“ (protože Ti je po tom úplný hovno a stejně Ti ta informace vůbec k ničemu nebude), no tak spousta negativity „odplave“ sama, tak jako samovolně.

Můžeš si, třeba, udělat seznam věcí, co Tě serou. Na papír, nebo do placatýho přístroje, v principu v tom není rozdíl, ale sepiš to, nějak, abys se k tomu mohl vrátit. Ale až budeš mít ujasněno, co chceš a co nechceš, do té doby to nemá smysl. No a potom bitová informace: ANO vs NE. Týká se mne to? Posune mne to dopředu v tom, co chci, nebo naopak mne to bude brzdit? Pokud je odpověď ANO, tak to opíšeš na další papír (zkopíruješ do jiného souboru), pokud ne, jednoduše to škrtneš, ale tak, aby se to pořád dalo přečíst.

A dáš tomu čas, nebudeš chtít všecko hned. Jo, jak dlouhý čas, tak to já nevím, to je různé, taky podle vkusu každýho soudruha. Čím více jsi se nechal, dosud, životem vláčet, a čím více jsi se staral o to, po čem je Ti úplný hovno, tím ten seznam bude delší, no a tedy tím více času bude potřeba.

Teď budeš mít dva seznamy: věci, které se Tě nějak týkají, no a potom věci, které se Tě vůbec netýkají.

Ten seznam věcí, které se Tě vůbec netýkají, zatím necháš stranou a vrátíš se k tomu, co se Tě týká. Opět, bitová informace: ANO – NE. Mohu tu věc změnit? Pokud NE, tak jí škrtneš tak, aby se dala přečíst. A potom opíšeš na ten seznam k věcem, které se Tě netýkají.

Cílem je jednoduchost. Ono je jistě smutné, že na Madagaskaru umírají lidi na mor, jak ve 14. století, jenom proto, že nemají na antibiotikum za tři stovky, nebo že v Karílandu denně znásilní stovky ženských, protože se, chuděry, taky musí někde vymočit / vysrat, no a jak čapnou, tak při tom je znásilní. Smutné to je, ale ani jedna z těch věcí není věcí, kterou bych mohl já, Ty, Savier, nebo kdokoli jiný tady změnit. Je dobré to vědět, že jako kdybys měl zájem jet na Madagaskar, že je praktické vzít si antibiotika s sebou a neposílat dceru do Karílandu bez doprovodu „bílého dospělého muže“, no ale víc si tím nemá smysl lámat hlavu.

Už antičtí filosofové přišli na to, že člověk je vnitřní dialog. Je ale potřeba ten dialog usměrňovat, není nikde řečeno, že když se Tě zeptá vágus, jestli bys mu nedal na pívo, že mu musíš odpovědět. Třeba. Můžeš, ale taky se s ním nemusíš vůbec bavit. Nebo mu můžeš říct „toto je kružítko, ale nemám žádnou kočku“. Nebo něco podobného. V každém případě rozhodnutí je na Tobě.

To samé je, například, válka, nebo co to tam je (tak co by to bylo, že jo 😅) mezi Ukrajinou a RF: no, tak nebo tak, se to dotýká mne, Tebe, jako kohokoli jiného tady. Ale nikdo z nás to nemůžeme změnit. Tak to nemá smysl řešit.

Pokud si toto schéma „naprogramuješ“, tak, tak jako postupně, Ti budou negativní myšlenky, nálady, dojmy, pocity odplouvat. Nebo jinak, nasrat se nasereš, co bys se nenasral, ale bude to mít objektivní příčinu, ne, že si Igor prdnul v Zemi královny Maud, vyřešíš to hned: pošleš toho nasíratele do řiti, nebo se jenom otočíš na podpatku a odejdeš do řiti Ty, nebo něco podobného.

Tím, že se budeš soustředit na svůj život, budeš se „jinak“ dívat, „jinak“ soustředit na své blízké, na svou práci, asi i přehodnotíš způsoby trávení svého volného času, jedno s druhým. Přestaneš mít problémy, budeš řešit výzvy.

No a k té negativitě bude méně a méně důvodů. Nečekej ale, že to půjde ze dne na den, záleží na tom, jak moc jsi komplikovaný, jak moc komplikované máš interpersonální vztahy, tak podle toho to může jít z měsíce na měsíc, nebo z roku na rok, ale dřív rozhodně ne. Ale přijde to, někdo Ti třeba řekne, že jsi čurák, a Ty se jenom zasměješ, podíváš se mu do očí a řekneš: „pro čuráka každý čurák!“, otočíš se a odejdeš. A nebo mu řekneš: „Neříkej mi to, mne to nezajímá. Klidně si to mysli, jo, žádný problém, ale neotravuj s tím!“ A nebo mu neřekneš vůbec nic, pochop, každý jsme jiný, v každém případě to, že si o Tobě Jenda Tělísko z Vyšných Vlkodlaků myslí, že jsi čurák, Ti bude naprosto a komplexně někde, takže ho nebudeš nenávidět, ale ani návidět, prostě Ti bude úplně a naprosto a komplexně volný.

Ovšem musíš vytrvat: musíš si udělat ty seznamy a, alespoň z počátku, důsledně analysovat každou negativní emoci. Každou nenávist. Každou závist, všecko. A nečekat nic, nevěřit, prostě vědět, že kde je píle, výsledek se dostaví. Dříve, nebo později, ale se dostaví.

To je celé, nazývá se to život v přítomném okamžiku. 😃

ChatGPT odpověděl (odpověděla) celkem komplexně, ale zapomněl (la) na sex.