Jak si udělat kamarády ve třídě?

No, když kamarády „uděláš“, tak jako pořádně, tak budeš mít kamarády, tomu věř, v každém věku! 👌😎😎😎

Ne, vážně.

Tak puberta, ne? To je normální to, co popisuješ, a v každém ženském kolektivu je tato fragmentace na skupiny, (jistá) nevraživost mezi skupinami atp. naprosto běžná. U vás je to věkem, a asi máte kluky „baby“, dneska to tak je, dneska toho testosteronu moc ve společnosti není. 🙈😅

No jo, no, když s Tebou je to těžké: dupat nechceš, zvířátka taky nechceš „udělat“ (ne, já chápu jak to myslíš, ale ta konotace, že ti první souloží, a ti druzí „jsou na zvířátka“, je poněkud úsměvná 😂😅), no a ti třetí, to jsou pacienti s hlavou, nechceš depresivní lidi a pacienty s hlavou kolem sebe. 🤷‍♀️

Vím já, nebo kdokoli jiný tady, co to jsou zač, ti Tví spolužáci? Víme prd. Máš na výběr tři modely, jak se k tomu postavit:

1. úplně se na ně zvysoka vyprdnout. Život není škola, můžeš si kamarády, nebo i přátele, hledat úplně mimo školu. Já Ti mohu, třeba za sebe, říct, že ze základní školy nemám dneska ani jednoho kamaráda, nebo kamarádku. Ani jednoho. Jako většinu z nich pozdravím, pokud je potkám, a oni mne, s pár bývalými spolužáky prohodíme pár zdvořilostních frasí, pokud se potkáme, ale tím to končí.
2. Přidat se k některé referenční skupince. Co je na šoustání nechutného, prosímtě!? 🙄 To je zdravé, jestli už Ti bylo patnáct (nebo jak Ti bude), to Ti neublíží. Teda akorát mu musíš nasadit na veselý kolík čepičku, ale jinak: neublíží. Nebo zvířata: to nemáš žádné zvíře, ani jsi neměla? Ani k nim nemáš žádný interess? Depresivním 🤪 se vyhni za každou cenu, to do života nic positivního nepřinese. Když něco chceš, „musíš povolit“, a taky „něco poskytnout“, tak to v životě chodí.
3. Můžeš být na svůj věk vyspělá a družba s Tvými vrstevníky Ti prostě obecně nebude vyhovovat. Může být. Ono, na rovinu, i ty „sexuální věci“ se starším klukem budou na typově jiné úrovni (na druhou stranu, ale, to, že jste taková polena k tomu věku patří!), třeba. 🤷‍♀️ Znám pár takových lidí, a víš co? Dneska (po cca 20 letech) toho veskrze i litují, že byli „jenom“ nafoukaní, namyšlení, nic jim nebylo kach atp. Ale nikde není řečeno, že Tvá zkušenost bude taky negativní!

Není nějaké instantní řešení, jednoduchý manuál, podle kterého když se zachováš, tak budeš happy a fresh jako jahoda. Není. To si musíš Ty v sobě srovnat, co chceš, co je prioritou, a co naopak nechceš, a co Tě nezajímá. Ty, nikdo to za Tebe neudělá. 😃

Jsem bohužel z generace, která deprese, smutek, úzkosti, ve 13ti letech neznala. My se totiž nezabývali světem dospělých, jako děcka dneska. Takže ke skupině těch rádoby smutných dětí se nepřipojuj, nepodporuj je v tomto znuděném chování.

Nemusíš se bavit přímo se spolužáky ze své třídy, jsou i další třídy a ročníky, kde jistě najdeš podobně smýšlející osoby. Já měl na základní škole pouze dva kamarády, se kterými jsem se opravdu rád bavil a bavím do dnes. Také jsme byli rozděleni do skupinek, ale řešily se deníčky, nebo holky četly Bravo, a po škole se chodilo ven, na hřiště, nebo jen tak chodit. To už dnes není.

Zkus si vyhlédnout někoho, s kým budete mít společné zájmy. To, že se ve skupině baví jen o jednom zájmu, neznamená, že někdo z nich nemá další. Nemusíš ani nutně patřit do nějaké z těch šílených skupin. Hlavně se obloukem vyhni těm emo-individuím.