Odpoveď byla označena jako užitečná

http://curiou­s.astro.corne­ll.edu/about-us/101-the-universe/cosmology-and-the-big-bang/general-questions/577-why-isn-t-the-sky-bright-at-night-if-the-universe-has-so-many-stars-intermediate

Jde o slavný problém označovaný jako Olbersův paradox, který jako první vysvětlil básník Edgar Allan Poe. ve zapomenuté básnické próze Heuréka .

V odkazu je vše vysvětlené, ale nejsem si jistá angličtinou, takže je lepší, když si přečtete sám.

https://de.wi­kipedia.org/wi­ki/Eureka_(Poe)

"Jde o filozofický esej o podstatě a původu vesmíru se dotýká řady základních filozofických kategorií i poznatků z oblasti přírodních věd.

Literární kritik František Götz konkrétně píše o básni Heuréka, v níž vidí jakýsi kosmologický princip založený na odstředivém a dostředivém pohybu. Poe je tak v podstatě metafyzikem sám, neboť dokáže nejen nahlédnout lidstvo z ptačí perspektivy, jak jsme zmiňovali dříve, ale také pojmout svět jako celek, vysvětlovat jeho aktuální stav a rovněž kosmogonii, tedy vznik samotný."

https://theses­.cz/id/b0220q/P_e­klady_bsn_E._A­._Poea_v_kontex­tu__esk_litera­tury_-_Ond_.pdf

Překlady básní E. A. Poea v kontextu české literatury

Autor práce: Ondřej Selner
Diplomová práce, Jihočeská universita České Budějovice, 2015
–
Proč celá noční obloha nezáří?

"Olbersův paradox začíná tím, že si položíme prostou otázku, proč je noční obloha temná. Již Johannes Kepler si uvědomil, že v homogenním a nekonečném vesmíru bychom spatřili světlo přicházející z nekonečného počtu hvězd, ať už bychom pohlédli kterýmkoli směrem. Kdybychom hleděli na libovolné místo na noční obloze, přehlédli bychom zrakem posléze bezpočet hvězd a vnímali bychom nekonečné množství světla. Noční obloha by tudíž měla žhnout jako výheň! Po několik staletí byla skutečnost, že obloha je v noci černá, a nikoli bílá, zdrojem sice jemného, ale zato hlubokého kosmického paradoxu.
Olbersův i Bentleyho paradox je zdánlivě prostý, ale oba sužovaly mnoho generací filozofů a astronomů. Oba paradoxy vycházejí ze skutečnosti, že v nekonečném vesmíru se gravitační síla i světelné paprsky sčítají do nekonečných, nesmyslných hodnot. Během staletí byla navržena spousta nesprávných řešení. Kepler byl Olbersovým paradoxem zneklidněn natolik, že raději postuloval konečnost vesmíru, který je uzavřený uvnitř skořápky, takže do oka pozorovatele může dopadnout jen konečné množství světla hvězd.

Zmatení vyvolané tímto paradoxem bylo tak veliké, že ještě v roce 1987 plných 70 procent učebnic astronomie uvádělo jeho chybné vysvětlení

Především se lze pokusit Olbersův paradox vyřešit tvrzením, že světlo hvězd je absorbováno mračny mezihvězdného prachu. Takové řešení navrhl sám Heinrich Wilhelm Olbers, když v roce 1823 paradox poprvé explicitně zformuloval. Olbers napsal: „Máme velké štěstí, že Země nepřijímá světlo hvězd z každého místa nebeské klenby! Ale i tak, při nepředstavitelné jasnosti a teplotě 90 000krát větší, než jakou nyní zažíváme, by Všemohoucí dokázal snadno stvořit organismy schopné přizpůsobit se tak extrémním podmínkám.“ Aby se Země neutápěla v lázni „tak zářivé jako sluneční disk“ a aby byl pozemský život možný, přišel Olbers s nápadem, že intenzivní teplo je pohlcováno mračny prachu. Kupříkladu žhnoucí centrum naší Galaxie, Mléčné dráhy, které by právem mělo dominovat noční obloze, je ve skutečnosti skryto za prachovými mračny. Pohlédneme-li do souhvězdí Střelce, kde se střed Mléčné dráhy nachází, nevidíme žádnou planoucí ohnivou kouli, ale jen temnou oblast.
Mračna prachu ale Olbersův paradox plně vysvětlit nedokážou. Za nekonečně dlouhou dobu by totiž pohltila světelnou záři z nekonečného počtu hvězd a nakonec by sama žhnula jako hvězdný povrch. Proto by i prachová mračna z noční oblohy sálala." atd.

http://www.osel­.cz/2598-proc-cela-nocni-obloha-nezari.html

Upravil/a: annas

Především si je třeba uvědomit, že ač se to nezdá, je vesmír obrovská prázdnota a fotony světla vidíme pouze když se odrazí od hmoty. Navíc některé frekvence různá atomární hmota pohlcuje a jiné odráží. Třeba rostliny se nám díky odrazu nejčastěji prezentují zelenou barvou. V prázdném vesmíru bychom fotony světla neviděli ani pokud by nám prolétaly těsně před nosem. O vlastnostech a charakteru temné hmoty dodnes jen teoretizujeme.

Předesílám, že píši spíš úvahu pro zasmání, žádnou vědu. Nevěděl jsem o tomto problému. Asi hlavní příčina je ten kosmický prach, ale napadá mě ještě:
1)něco jako „koncentrace fotonů“ Prázdné prostory mezi hvězdami jsou obrovské a počet vyslaných fotonů je omezený. Se vzrůstající vzdáleností od zdroje klesá koncentrace fotonů, ty letí všemi směry. To by bylo spíš zadání pro vyspělý počítačový výpočet, jak to konkrétně probíhá.

2. Při těsnějším průletu kolem bližších hvězd je toto světlo zmařeno. Gravitace má sice asi vliv jen u černých děr, ale v blízkosti hvězdy není vakuum, světlo se rozptýlí a pohltí. Nebo zarazí o planety.

3)Kdybychom to tu měli simulovat s baterkama, a měli tu vaakuum. Baterky bychom umístili v různých, spíš velkých vzdálenostech tak, aby dokonale zaplnily z našeho úhlu pohledu celý prostorový výsek… Je to vůbec možné?..
4)Takže množství fotonů, přicházejících k nám ze vzdálených hvězd je sice dostatečné na to, abychom tyto hvězdy viděli nejsilnějšími dalekohledy, ale tato koncentrace fotonů nestačí na to, aby byla obloha žhavá. Lidské oko nedokáže tak malý počet fotonů zaznamenat. Možná jde o poměr obrovského mezihvězdného prostoru k množství vyslaných fotonů. tedy se bavíme o obloze v noci. Ve dne je to ještě jiné.

Doufám jste se dobře pobavili úvahami vidláka.

Tak se po roce k otázce vracím, protože jsem narazil na tento matematický článek, který potvrzuje mé vidlácké úvahy:
https://www.mat­fyz.cz/clanky/1064-matykani-xii-olbersuv-paradox
Takže opravdu selský rozum bývá někdy lepší, než okamžité nápady pana Olberse a jím mystifikovaných o­bětí.

I kdybychom měli nekonečně velký a nekonečně starý statický (bez rozpínání) vesmír, bez rudého posuvu a bez dalších ztrát světla, tak i matematicky by úhlové velikosti vzdálených hvězd z nekonečného vesmíru byly tak malé, že by tvořily jen nepatrnou menšinu oblohy. Většina oblohy by byla vždy tmavá. Aby hvězdy svými úhlovými velikostmi pokryly celou oblohu, musela by být jejich hustota ve vesmíru podstatně větší. Nelze to vykompenzovat nekonečným vesmírem. Další věcí je ta omezená svítivost (množství vyslaných fotonů) hvězd.
Co se týče Viditelnosti hvězd versus rozmazanosti obličeje známého přes ulici, nebo překvapující nerozmazanosti hvězd i přes jejich velké rychlosti, to by bylo počítám lehce vysvětlitelné. Ale je to na samostatnou otázku a já nejsem odborník.

Upravil/a: EKSOT123