Jak u vás v domácnosti funguje financování?

Peněz máme málo,tím pádem méně starostí za co je utratit,zaplatíme složenky,koupíme to co je třeba do domácnosti,žádné peníze nezbydou,tak není o co se hádat.

V našem manželství se dvěma dětmi jsme měli vždy jeden účet, manželka se o finance nikdy příliš nezajímala, já její finanční disciplínu v zásadě plně respektoval, ona zase důvěřovala mým schopnostem ohlídat kasu. Vždy jsme drželi železnou rezervu, v období tísně jsme si po úhradě nezbytných nákladů na bydlení stanovili celkový denní limit zbytných výdajů vč. jídla. Když bylo nejhůře pomohli několikrát rodiče. Nevzpomínám si, že bychom se kvůli penězům někdy pohádali.

Toto je velice choulostivá otázka.
(Peníze nejsou všechno – když jsou.) Každopádně je dobré že již nejste úplně záviská na partnerovi. Jak jste poznala dá se to zneužívat. Je to v každém případě záležitost obou, ale musí být schopní rozumně a nesobecky zhodnotit svoji situaci.
A to je někdy velmi těžké.
U nás to bylo jednodušší. Obá jsme měli zhruba stejný příjem. Každý máme svůj účet.
Žena hradí stravu, já hradím základní potřeby kolem bydlení. Pokud je třeba investovat sedneme zhodnotíme situaci a každý přispějeme dílem na kterém se dohodnem. Zásada je nejdřív bydlení rodina a zdraví . Pokud máme toto zajištěno jeden druhému neříkáme co si má ze svých peněz koupit. Takto nám to přešlo i do důchodu.
Dříve jsme dávali všechno na jednu hromadu, ale tento způsob se nám jeví jako lepší.
Dává partnerovi určitý pocit nezávislosti.

V dřívějším vztahu jsme měli každý svůj účet a nedělalo to dobrotu, nyní máme peníze společné a zdá se mi to lepší, společně šetříme a společně i nakupujeme.

tak to dost nechápu,u nás se dají peníze na jednu hromadu,rozdělí se na co je potřeba,no a co zbude,tak uložíme,nic světoborného,ale funguje to už moře let.

Já z rodičovské platím složenky a nic mi z ní nezbyde. Přítelovo peníze jsou stále k dispozici na jídlo atd. Ze svích peněz pouze kupuji věci pro psa(granule, očkování, pamlsky, výcvik) , kterého jsem chtěla já.

Kasu v rodině vedu já moje mateřská jde dětem na obědy na kroužky a 4000 ukládám bokem.Manžel když donese vyplatu zaplatí se potřebné šeky a zbytek se ukládá k tym mým pro případ nouze.

U nás jsem pokladníkem já.Oba s manželem máme každý určitý obnos pro sebe..Běžné výdaje řeším sama a o větších se radíme společně.

Každý máme svůj účet. Já z rodičáku platím jídlo, drogerii, a co je potřeba – dětem věci, sobě něco (ne každý měsíc). A manžel platí složenky, hypotéku, nákupy větších obnosů – třeba dnes mi zaplatil nový boty a dětem taky, jeho peníze jdou za spoření dětem, jeho i moje.
Ale mi to tak, jak to píšete vy nebereme. Peníze jsou společný a basta. Když potřebuju, tak mi dá, ale většinou nepotřebuju nebo naopak. Mě taky kolikrát řekne, že jestli chci nový obaly na květináče, tak ať si je koupím a peníze mi nedá, ale hlavně abych nešla do mínusu na účtu. To bysme totiž neušetřili ani korunu.

U nás to funguje tak, že společně hradíme velké položky…nájem, složenky, školu(stravné) a pod. rovným dílem…nákupy jednou platí přítel jednou já…drobnosti si hradíme každý sám…i když např. útratu v rastauraci většinou přítel…:-) i když on toho hradí víc…ale né protože bych to vyžadovala…ale protože chce…kdyby nechtěl zatáhnu to klidně sama … ale určitě bych nikdy nechtěla být na svém muži finančně závislá … je jasné, že ve dvou se to lépe táhne…hlavně finance( ta kára je pro jednoho hodně těžká) 🙂 ale vím, že i bez mže jsem schopná svou rodinu uživit…dává mi to jistý pocit svobody…a nemůže mi můj partner vyvádět to co ten Váš Vám…jsem ráda, že už to tak není … jeho chování bylo hnusné…promiňte

Já Vás v žádném případě neodsuzuji.....ani Vás nechci nijak moralizovat… je jasne, že jste nemohla vědět co je to za sobce…teď jste poučená a jsem rada že už na něm nejste finančně závisla a držím Vám palečky … 😉

Podobně jak píše BEAES. Taky jsme měly každý svůj účet a dohadovaly jsme se. Teď máme účet jen jeden, kasu vedu já s tím že když se něco kupuje rozhodujeme o tom oba a pro peníze jsme se nepohádaly nejmíň rok.