Dobrý den,
předem píšu že se nejedná o mě ale o mojí kamarádku. Bude ji 13 let a
její rodiče si myslí, že ji je tak 6. Vím, mateřská láska ale je tam
i něco co je prostě jiné…
Chtěla chodit se mnou na koně (živé velké zvířata) ale rodiče jí to
nepovolili, prej je to moc nebezpečné a když si našla jinou věc jako je
hobby horsing (to je tyčka, která se dá mezi nohy a jede se s ní jako by to
byl kůň) ale i to ji rodiče nedovolili, zase je to moc nebezpečné.
Chtěly jsme jít ven ale její rodiče zase, je to moc nebezpečné. Chtěla
jít na brusle, je to moc nebezpečné. Proto se mě zeptala jestli bych našla
nějaký způsob jak jí pomoc (protože ví, že jsem kreativní a
mírumilovný tvor) ale mi už absolutně došly nápady a nevím, proč jí to
dělají. Proto žádám vás, neměli by jste nějaký nápad jak jí pomoct ?
Prosím…
Zajímavá 2Pro koho je otázka zajímavá? Speed77, Sofkaa před 1301 dny |
Sledovat
Nahlásit
|
Apelovat na ně – rozumovými a jinými argumenty. Ale to je spíš na
ní. Musí se jim postavit, něříkám přímo vzdorovat, ale vystěltit jim,
že to chce dělat a že to bude dělat. Ale to vyžaduje krapet
odvahy/sebevědomí.
Je to její život a už je prakticky SKORO dospělá, i když do 18-ti za ni
zodpovídají rodiče. Ale to neznamená, že rodiče vědí vše nejlíp a že
ji mus všechno zakazovat, ve všem ji bránit.
Jako jeden z argumentů by mohl být, že takový přehnaný strach je
iracionální. Nic to dítě, tak „neničí“ jako držet ho zkrátka, na
uzdě a před vším ho chránit. Není to správný přístup.
Ať taky ukáže svou iniciativu, svou zodpovědnost, svůj plán (do
budoucna… ohledně toho hoby). Proč by to chtěla dělat, co to pro ni
znamená a jaký smysl v tom vidí.
Ať si jde za tím, co ji baví a co by chtěla dělat.
Takovou matku jsem měl taky, před vším chránit, nic nesmět, dokonce ani
jezdit na kole… „a proč pořád se díš jen doma?“ „Nikam nejezdi,
radši zůstaň doma.“ Tak si vyber, co asi dělat, když nic nemůžeš. No
hrozné.....
Dítě pak bude nesamostatné, bez koníčků/zájmů/zálib, žádná
aktivita a už vůbec né žádná pohybová aktivita. To je nejlepší způsob
jak to dítě do budoucna odrovnat, demotivovat a doslova vážně zničit.
Psychicky i fyzicky.
Základem je komunikace – já nazvdory matce sportoval, dělal karate,
běhal, neustále jezdil na kole, plaval, posiloval… polovinu z toho dělám
pořád, plus nějaké nové. Ale trvalo mi to, než jsem se „vzmohl“ a šel
si za tím (ale bylo to dávno před 18-tinami).
Ale hlavně je to na ní. Můžeš sice jít s ní – promluvit si spolu
s ní s jejími rodiči, ale je to spíš jejich, rodinná, věc, takže by
měla sama. Můžeš jí ale dodat odvahy a společně probrat, jak by mohla
postupovat (co říct), aby rodiče přesvědčila.
Upravil/a: Speed77
2Kdo udělil odpovědi palec? Kateřina Šil, Sofkaa
před 1301 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
Maminka a režisér mají vždycky pravdu. Rodiče mají za své děti odpovědnost a je výhradně jen na nich, aby rozhodli, co je a co není pro jejich dítě nebezpečné.
0 Nominace Nahlásit |
Rodiče odpovídají za dítě do osmnácti let a nejlépe ví, co jejich dítě potřebuje i když se mu to nezdá. Jestli je dítě klidné, rozvážné, nebo divoké. Každý zodpovědný rodič má o své děti určitý strach. Třináctileté dítě není schopno úplně přesně rozeznat nebezpečí.
0
před 1301 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
Nijak, to je utopie.
Jednou ve strachu a obavách poleví, nebo také ne. Všechno nemusí být
obava,
ale zodpovědnost, kterou vy nemáte (dosud, ještě, snad se dostaví). .
Že se rodiče bojí pustit dceru ke koním, když o nich nic neví, se vůbec
nedivím.
V této době bylo vhodnější sedět doma na zadnici, s cizími lidmi se
nekontaktovat. Neohrožovat sebe a další členy rodiny. Stále se nemají
kontaktovat více, než 2 osoby.
0
před 1299 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
To jsem měl taky. „Jestli se utopíš, tak nechoď dom.“ Ale když jsem teď rodič, tak mám pro to pochopení.
Drap | 1712 | |
marci1 | 1092 | |
annas | 763 | |
quentos | 744 | |
ivzez | 715 | |
zjentek | 712 | |
iceT | 687 | |
led | 618 | |
Kepler | 540 | |
hanulka11 | 535 |
Těhotenství |
Děti a rodičovství |
Partnerství, manželství |
Přátelé |
Ostatní rodina a vztahy |