Jak vnímáte Bibli?

Uvedu, jak se díovám na bibli.

Zda kdokoliv informace uvedené ve Starém a Novém zákoně , které tvoří bibli, považuje za bláboly, je to jeho věc.

Je třeba si uvědomit, kdy vznikl Starý zákon, co obsahuje, jakým byl psaný jazykem, není to dílo jednoho člověka, ale více jedinců.

Najdeme i různé moudrosti atd., Píseň písní . Přísloví. atd.

Nový zákon je křesťanský, týká se Ježíše Krista, vznikl ve středověku, když se rozšířilo křesťanství – těžký život na zemi, lehký na nebi. .

Často byla Bible špatně interpretovaná, lidé by měli srovnávat, co je možné a co není. Platí to i u jiných děl, která se vykládají podle potřeby.

Lze si uvědomit, že už kdysi v minulosti si lidé kladli otázky o smyslu života, vzniku světa zda Bůh opravdu existuje.

Názory souvisejí s rozvojem myšlení, tedy i vědy a jiných poznatků.

Bible pozitivně ovlivnila osobnosti českých i světových dějin – Cyrila a Metoděje, J. Husa, A. Komenského, M. Luthera, malíře Rembrandta, a další… Stejně tak z ní vycházela proletářská poezie, využívala symboly. Z Desatera pak vycházel Morální kodex budovatele komunismu.

Proto mw překvapuje, , když někdo zatracuje Bibli a uráží ty, kteří ji „berou“. Dá se přece brát z pohledu literatury jako jedno z prvních děl orientální literatury vedle literatury akkadské a staroegyptské. Může ji třeba číst jako pohádky.

Mně nevadí, když některá díla někdo neuznává, má jiné názory, ale neměl by ty své považovat za jediné správné. Chybí tolerance.

Ale jako u každé ideologie nemám problémy s tím, co je napsané, ale spíš s těmi, kteří myšlenky interpretují. I dobá myšlenka se dá zneužít, tak se to stalo i v křesťanství.
V archivu je několik podobných otázek, stále se opakují. Zkuste se podívat.

Nedávno jsem ve sstarším pořadu zaslechla píseň ionspirovanou biblío. Vyhledala jsem ji.

Píseň mudrců
M. Chladil, K. Štědroň, P. Sedláček: Píseň mudrců (C. Z. Marat / A: Z. Borovec)102

My mudrcové od Východu
zaslechli tu zvěst,
že člověk moudrý ctného rodu
narodil se jest.
Andělů zpěvy nové
prý z nebe mají znít,
my od Východu mudrcové
chceme při tom být.
Ref.:Vedla nás hvězda,
ta souputnice odvěká,
co září v temném nebi,
hledáme spravedlivého člověka,
jehož je světu zapotřebí.
Jen ukažte nám pravou cestu,
kam se za ním brát,
buď tomu domu, tomu městu
sláva nastokrát.
Dítěti královskému vzdát
chceme hold a čest,
jen ukažte nám cestu k němu,
jestli vůbec jest.

https://www.ta­borradost.cz/res/ar­chive/241/02651­3.pdf

Upravil/a: annas

Ohledně „ponaučení“ mi Bible přijde prakticky BEZCENNÁ, protože je jako moderní zákonodárství. Přesněji NAOPAK, s ohledem na to, co tu bylo dříve. 😉
Bible má „odpověď NA VŠECHNO“ a to bohužel OBĚMA směry, tady najdeš odpověď na cokoliv jak ve smyslu ANO, tak i NE. PROTO je bezcenná v tomto ohledu.

Nicméně je to stále VELMI CENNÝ historický informační zdroj a to bez ohledu na obsažený náboženský balast. Typická ukázka je např. Noemova legenda, která je plagiátem části mnohem staršího „Eposu o Gilgamešovi“, to zná asi každý. A v poslední době se s použitím nemodernějších lingvistických a jiných metod se jejím rozborem ukazuje, že mnohé biblické legendy mají REÁLNÝ základ (v jakkoliv prozaické-nenáboženské skutečnosti).

Nejvíce mne fascinuje Mojžíšova legenda, které se sice odbornící na historii, tak i teologové usilovně brání, přitom je ale doslova nabíledni.

Po zmatcích 2. přechodové doby (vpád semitských Hyksósů, kteří načas ovládli dolní Egypt – v Bibli imigrace semitských Izraelitů [Josef] do Egypta) v době úsvitu Nové říše v období asi nejslavnější 18.dynastie za panování Amenhotepa IV. („kacířského“ faraona Achnatona) došlo v Egyptě k pokusu o náboženskou reformu a pravděpodobně první zaznamenaný pokus o přechod z původního polyteismu na monoteismus (s jediným SUPERNADŘAZENÝM bohem Atonem, ostatní božstva poklesla do rolí podřadných služebníků).

Po Achnatonově smrti došlo k návratu/obnovení původního stavu a prakticky veškeré zmínky o Achnatonovi a jeho panování byly úmyslně tehdejšími kněžími zničeny. Včetně opuštění jeho nového hlavního města Achtetaton. Každopádně toto nové, v zásadě MONOTEISTICKÉ náboženství jistě mělo své přívržence a dá se očekávat, že mezi nimi byly právě „menšiny“, tedy nepůvodní Hyksóské obyvatelstvo, které po restauraci Egypta do Nové říše již v nilské deltě zůstalo. A stejně tak se dá očekávat i „nepřízeň“ zastánců starých Bohů, tedy kněžích, o xenofobii a pod. dnes dobře známých věcech nemluvě. To by mohlo vést k jejich vyhnání z Egypta, tedy k legendě o Mojžíšvi, který Izraelce „s boží pomocí z Egypta vyvedl“ (ale už jako MONOTEISTY, byť zatím stejně jako Aton byl Jehova pouze HLAVNÍ („pravý“) bůh.

To (tedy „pravost“/nad­řazenost boha Izraelitů) dokládá např. legenda o Eliášovi a jeho „zkoušce proti prorokům Baalovým“. (tedy „falešným“, PODŘADNÝM bohům). Situace tedy prakticky STEJNÁ jako za Achnatona, kdy jeho monoteistický Aton upozadil ostatní božstva do role podřadných služebníků. Opět dokazování nadřazenosti jednoho boha nad ostatními, to se celé mnohokrát opakuje tak dlouho, dokud ostatní bohové nebyli zcela potřeni a vůbec (později) popřena jejich existence.

Dokonce to i krásně časově sedí – od vlády Achnatona ke konečnému vyhnání, přes dlouhé mnohaleté putování až k založení Jeruzaléma to je cirka 200let. 🙂

Bohužel existují jak náboženské, tak i politické důvody (VELMI VÁŽNÉ, s NESMÍRNĚ hlubokými důsledky) PROTI přijetí této teze. Takže máš na výběr – buď být akademik a dostávat granty (a přirozeně takvou tezi POPÍRAT) NEBO akademický vyvrženec živící se vybíráním popelnic, pokud to nepopřeš. Však známe akademický svět. 😕

Podotýkám, že nejsem historik, ale pokud je mi známo, tak veškerá argumentace PROTI této tezi stojí výhrandńě na ne zcela nepochybých důkazech (spíše dosti sporných). Každopádně Bible je bez ohledu na nějaké náboženství uznávaným a cenným historickým pramenem.

BTW – VELMI se mi příčí být potomkem incestních prasáků (jakkoliv časově vzdáleným). Tobě NE? 😉 😄

Stejně jako v mnohých jiných, dobrých knihách se dá najít spousta poučení nových informací a podobně, Ne nadarmo se jí říká kniha knih. Přesto nejsem věřící, mám jiné náboženství, věřím jiným věcem, neni to však důvodem, proč bych měl bibli zatracovat. Jen tak pro zajímavost do ní občas nahlédnu.

Kdo by zatracoval Bibli Macík, vždyť jsou v ní SUPER HLÁŠKY! Sám níže pro ilustraci jednu uvádíš a zrovna tahle se dá vnímat, jako bys ji z úst samotnýmu Zjentekovi rovnou vyrval!!!

Bibli beru jako dopis od milujícího Otce, který vedl své služebníky k tomu, aby se o něm vyjádřili z vlastních zkušeností s Ním. Je to také kniha plná moudrých rad z osvědčeného zdroje – od milujícího nebeského Otce, které jsou i v dnešní „moderní“ době stále aktuální. A hlavně, Bible nás seznamuje s tím kdo jsme, proč tu jsme, proč svět není takový, jaký byl před vzpourou v Edenu a že díky Božímu zásahu do lidských událostí bude obnoven původní řád pro ty, kdo budou chtít zažít takový svět, o jakém se nám v současnosti ani nesnilo.. Prostě ráj na Zemi pod vládou Božího království. A že je na co se těšit!

Jsem z tradiční křesťanské rodiny, takže bych si měl asi dávat pozor a předpokládat, že nejsem dostatečně nestranný. Nicméně: Vystudoval jsem zemědělství, tedy přírodní obor. A prostě na cokoliv se zaměřím, jeví se mi z vědeckého, statistického, logického hlediska naprosto nemožné, že by to nebylo vymyšleno vyšší inteligencí. Podobné je to s existencí mravního řádu u tvorů, ačkoliv je to částečně přirozený důsledek jejich inteligence.
Dále jsem už zřejmě ovlivněn tou rodinnou výchovou, přesto, kdykoliv se tomu chci vzepřít a hledat jinde nebo sám něco nového, tak podle mě nejpřirozenější a snad i jediné schůdné vysvětlení přináší křesťanství. A tady už částečně opouštím přísně logické postupy, když prostě důvěřuji tomu, co křesťanství říká. Je to proto, že přes všechny slabé lidské faktory které církev jako nositelku křesťanství provázejí, předpokládám Ježíšův a Boží dohled. Důvěra, že je Bůh lidem nablízku, je doplňována i osobními zkušenostmi a událostmi v životech lidí považovaných za svaté.
Na druhou stranu, věřící je současně pod stálým tlakem informací, které by mohly křesťanskou víru podkopávat. Přijde mi, že pokud si tedy dotyčný z nějakého důvodu Kristovu existenci nepřeje, tak časem snáze opustí rozumové a logické úsilí a svou víru ztratí, změní nebo poupraví.

A konečně k dotazu, věřím, že současná podoba bible byla vytvořena pod Boží ochranou. Jistě se spousta informací ztratilo, ale co zůstalo je logické a v harmonii. Z nového zákona je cítit, že Kristus mluví jako někdo, kdo má moc. Proto ho tehdy také spousta Židů mělo za blázna. Suma sumárum, bible je pro mě nenahraditelnou knihou, darem pro lidi, nic srovnatelného nemáme. Ačkoliv jsem si v životě prošel těžkými chvílemi, ve kterých jsem se s biblí necítil podpořen a přišla mi ne ve všem dokonalá. Naznačím to na knize Job. Ve skutečnosti to byl člověk z elitní vrstvy a s pohrdáním tam píše o lůzách a lidské spodině, které se mu v jeho trápení přišli vysmívat. jakoby tato spodina nebyly vůbec Boží děti.

Nijak, nezajímá mě.

Podle mne by měl znát Bibli každý člověk a to bez ohledu na víru, vyznání a pod. Ale není třeba umět citovat nějaká místa v Bibli, spíš je umění nacházet smysl v daných příbězích, hledat v tom moudrost, smysl a pod. Taky by si měl každý přečíst Korán, něco z Budhismu , stejně jako něco od Marxe nebo Lenina, Kanta , Hegel a pod. . A nikdo by to neměl zavrhovat a také by neměl uznávat jen jednu věc.

Bybel, sám o sobě, jako takový, je sbírka starých bájí, kronik bez možnosti ověření authenticity, poesie, prosy, pohádek ve stylu Vasilisa Krasivaya, Finist yasnyy Sokol, či Baba Yaga.

Tanach je docela zajímavým psychologickým a sociologickým exkursem do mentality a společenského uspořádání starých Israelitů. Jediným jeho problémem je, že neexistuje český překlad Tanachu od Israelitů a křesťanské překlady jsou silně tendenční. Český překlad Tory neexistuje, nejbližší je tłumaczenie Tory po polsku od rabina Saszka Pekaricy (Šašek, čuješ to? Máš jmenovce, a slavného!).

Překvapivě relativně přesným překladem je Vulgata, Thora ve Vulgatě není zkreslená, a oproti překladu Pekaricy ani ovlivněna ústní Thorou (karaimové, logicky, překlad do polštiny, ani češtiny, nemají).

Na překladu velmi záleží.

Litera gesta docet, quid credas allegoria, moralis quid agas, quid speres anagogia.

Český překlad Bybelu, který by se přibližoval originálu, neexistuje, poněvadž neexistuje překlad, který by se nesnažil přiblížit jeho čtenáři. Bylo by potřebné, aby se čtenář sám oblomil v biblických pojmech, a pak sám sobě našel cestu, jak proniknout do jeho myšlenkového světa.

U Thory to není nijak složité, tedy přesahuje-li intellektuální rozměr čtenáře intellektuální rozměr Medvídka Pú, a má-li alespoň elementární znalosti reálií starých Israelitů, poněvadž je až primitivně jednoduchý. Musí být, poněvadž staří Israelité nebyli ani intellektuálové, ani filosofové, ani gramotní.

Silně nedoporučuji číst **Tanach **v křesťanském překladu, byť by se jevil sebelepším (což obecně v mentalitě lidí znamená jednodušší: jsou líní!). Jakýkoli křesťanský překlad Tanachu je kulturní krádeží, na kterou nemá, ta či ona, křesťanská denominace sebemenší právo; křesťanství je jiné náboženství a s judaismem je neslučitelné ipso facto.

Judaismus, oproti křesťanství, je náboženstvím kmenovým, klanovým, přičemž, historicky, je to náboženství, které tvoří identitu národa. Proto je Israel národ knihy a Tanach, zejména pak Thora, se těší typově nesrovnatelné míře úcty, než jaké se těší kanonické texty u křesťanů.

"Posvátné texty v židovské domácnosti:

*Posvátné texty najdeme v knihovnách mnoha židovských domácností. Tanach (Tóra, Proroci a Spisy), často s komentářem, bývají i v těch nejsekulárnějších rodinách (mnozí Izraelci dostávají Tanach jako dárek například při ukončení školy nebo základního vojenského výcviku). V praktikujících rodinách (i v mnoha nepraktikujících) mají k základní literatuře navíc rozsáhlou biblickou knihovnu s dalšími komentáři, Mišnu (se základními komentáři), Talmud (včetně rozsáhlých komentářů), Šulchan Aruch a novější kodexy a příručky pro náboženskou praxi. Kromě nich najdeme díla příbuzných disciplín náboženských studií – například filosofie, etiky a současných událostí – a specializovanou literaturu odpovídající zaměření rodiny (chasidskou, sefardskou, aškenázskou). Rabíni vlastní a využívají rozsáhlé sbírky talmudických komentářů, responsa a právní kodexy.

Téměř každý Žid má doma standardně modlitební knihy. Sidur (pl. sidurim), který se používá při denních bohoslužbách a o šabatu, je výsledkem výv…ovaly se zpaměti. Zapisování modliteb začalo na konci talmudické éry, ale první skutečný sidur, Seder Rav Amram Gaon, který byl sepsán na žádost španělských Židů, pochází z 9. století. Sidur byl zpočátku používán pouze na Jom kipur a o dalších svátcích; časem se tak rozšířil, že současní rabíni rozhodně nedoporučují učit se ho zpaměti. Některé sidurim obsahují také modlitby pro sváteční bohoslužby, halachické instrukce k bohoslužbám a komentáře k liturgii. Liturgický ritus existuje v několika verzích a liší se podle komunit (aškenázské, chasidské, sefardské, jemenské). Některé sidurim obsahují modlitby na svátek nezávislosti Izraele, které zavedl izraelský Vrchní rabinát.

V mnoha židovských domovech existují další díla posvátné literatury jako např. hagada (příběh pesachu) a šabatový zpěvník (často spojen s modlitbami po jídle).

Protože tyto knihy jsou svým obsahem posvěcovány, ukládají se po skončení životnosti do genízy (zvláštní sklad či archív) a pak se rituálně pohřbívají.*" (https://embas­sies.gov.il/Pra­ha/AboutIsrael/Pe­ople/Pages/Je­wish-Sacred-Texts.aspx)

Jestliže někdo čte český, křesťanský, překlad Tanachu, tak i mezi nimi je dosti významný rozdíl, leč obávám se, že i sebelepší čtení tohoto překladu mu nedá víc, než hodně vzdálenou představu o obsahu děl samotných a k jeho kulturnímu obohacení nepřispěje ničím moc víc, než všeobecným přehledem, a půjde-li o lingvisticky kvalitní překlad, rozšířením slovní zásoby. Protože třeba Bible Svatováclavská nebo Sýkorův překlad, jsou v tomto na vysoké úrovni. Číst tzv. Českou ekumenickou Bibli, nebo Bibli 21. století, je absolutně k ničemu.

Co se týká Novum Testamentum, tak s jejich překladem, na straně jedné, problém není: postačí jakýkoli tradiční katholický překlad: Bible Pražská, Bible Svatováclavská, či překlad od Sýkory či Schallerův překlad lithurgický, pouze nedoporučuji číst Český lithurgický překlad. I ten Bybel Jeruzalémský je docela dobrý, dnešnímu čtenáři bude asi z dostupných nejsrozumitelnější. Orthodoxní (pravoslavný, byzantinský) překlad Bybelu do češtiny neexistuje, a z tohoto úhlu pohledu je mentalitě toho institucionali­sovaného, státního, křesťanství, západní katholicismus nejblíže, tedy ve své tradiční formě.

Katholického, nebo obecně překladu od Církve s velkým C, která má apoštolskou sukcessi a je, alespoň nějak, věrna Tradici (s velkým T, něco, jako křesťanský Talmud, raná patristika, Pravidla svatého Basila Velikého etc.), je nezbytně nutno se přidržet, protože jinak je Novum Testamentum pln lutherismů, umělých vsuvek, které jsou prokázané falsum a mají doplnit chybějící, aby bylo lze ustát thesis Sola Scriptura.

Je to, prostě a jednoduše, směs čtyř vybraných evangelií z XX, několika desítek epištol z několika stovek, a snad až z tisíců, jedněch skutků apoštolů z desítek různých. Nic víc, nic míň, část obrazu raného křesťanství, nakolik reálná, a na kolik zkreslená, ponechám na úsudku každého čtenáře.

Nevím, co by to mělo dnešnímu člověku positivního dát. Od starých Israelitů se máme čím obohatit, třeba i poučit, proč by ne, křesťanství je špatné ze samé podstaty, jde proti životu, přirozenosti, je submisivní, introvertní, nemocné. Bez urážky, já v něm nic positivního, ani přínosného, pro společnost, ani jedince, nenacházím. A to ani v těch jeho formách, které buďto zanikly samovolně, nebo z přičinění státní církve, např. u gnose. Ani v nejmenším!

Potud je to sbírka knih. Kronik bez možnosti ověření, pohádek, bájí, poesie a prosy, jak jsem již zmínil.

Pokud jsou, jako takové, čteny a vnímány, protože nic jiného to není a nic jiného nelze prokázat, prosím. Problém je v tom, že jsou zneužívány k propagandě ideologie, která se nazývá náboženství.

„Nedůvěřuji systematikům a vyhýbám se jim. Vůle k systému je nedostatkem poctivosti.“ (Friedrich Nietzsche: Der Wille zur Macht)

Každá ideologie má jediný cíl, a tím je vytvořit systém, který má něco zajistit – národně socialistický stát, beztřídní společnost, nebo „správný“ vztah k bohu, bohům, duchům, bubákům, babukenám, či, co já vím, komu ještě.

Na žádnou ideologii nepřijde někdo zdola, nikdy, vždycky je to „prorok“, „mesiáš“, „spasitel“, „inspirovaný“, „guru“, „vůdce“. Nikdy ta ideologie není přezkoumatelná, nelze prokázat objektivní materiální pravdou: někdo někdy viděl boží království? Někdo někdy vyfotil ráj na placatý přístroj? Někde, ve vyspělé průmyslové, či postprůmyslové, společnosti fungoval „beztřídní ráj“? Samozřejmě, že ne, jsou to nesmysly, nikdy to fungovat nebude.

Ale jak to prosadit, když to nebude fungovat? Tak, že se to zabalí do lákavého, instantního, pozlátka propagandy.

A je dokonale nepodstatné, jestli to evangelium, nebo ta epištola, vznikly, cíleně, jako nástroj propagandy, nebo k tomu byly využity, či zneužity. Dokonale nepodstatné. Jednou je to propaganda, hotovo.

Nic proti, lidé žijí s propagandou po tisíce let, ono sprostému lidu se pravda říci nemůže, realita se jim musí skrývat, ani jedno nechtějí a neunesli by to.

Ovšem Ausgerechnet křesťanství je ideologie velice nebezpečná, až společensky destruktivní. Vlastně podobně, jako komunismus, ale ještě mnohem víc.

Je tomu tak proto, že v křesťanství je všecko naopak. Už jsem to tu psal, budu se opakovat:

Křesťanství je nebezpečné tím, že oslabuje chuť do života, ničí přirozenou potenci. Křesťanství je „soucit s činy nepodařených a slabých“ (Friedrich Nietzsche, Der Antikrist). Stejně, jako komunismus musí zničit ty schopné, pracovité a samostatné, protože kde by jinak vzal ten majetek, který by, potom, mohl centralisticky přerozdělit těm, co jsou líní, neschopní, aby pak vedl k logickému úpadku a svému konci, a tak pořád dokolečka dokola, dáme-li jim příležitost, stejně tak křesťanství, jako komunismus, musí podkopávat lidi silnější, pracovitější, zaměřené na budoucnost, a na místo nich musí vytvořit opačný typ člověka – jedince ve stádu, existenci nemocnou a slabou.

Stejně, jako z komunismu, se z křesťanství vytratila jakákoli pravda a pravdivost, a tedy i morálka. Křesťanství se zastřešuje vymyšlenými příčinami („svobodná duše“, „já“, „bůh“, „duch“ …), jako komunismus se zastřešuje vymyšlenými příčinami („třídní nepřítel“, „třídní zášť“, „třídní boj“ …), vymyšlenými následky (hřích, trest, milost) a imaginárními bytostmi (bůh, Satan, duchové, anjelé). Stejně, jako v thesis o třídním boji a třídní nenávisti, neexistuje ani v křesťanském imaginárním světě neexistuje jakákoli představa vrozených, zaviněných a přirozených příčin, prosté kausality. Křesťanství, tedy, popírá, znehodnocuje a falšuje skutečnost. Z výrazu „přirozený“ učinilo „odsouzeníhodný“; učí opovrhovat tělem, hygienu odmítá jako smyslnost a nabízí falešnou grandiosnost obřadů, únik do Rausche od reality, závislost, malost.

Z křesťanství těží pouze slabí a nemajetní, je vhodné k ukrácení dlouhé chvíle, poněvadž stále udržuje vášnivý affekt vůči jedné, mocné, imaginární bytosti pomocí modliteb. Křesťanství je náboženství, které se vyhýbá veřejnosti, hledá úkryt, temný prostor. Je naplněno nenávistí vůči smyslům, smyslovým radostem a vlastně radosti ze života vůbec.

Svého času to byl způsob, jakým udělat v civilisaci pořádek, a to tak, že se z lidí udělali nemocní a slabí. Dnes je to pouze nebezpečná ideologie, jedna z mnoha, nic víc, nic míň.

Nebezpečná lidem, nebezpečná společnosti, nebezpečná životu. Bohužel, většina lidí je natolik pomatených, že ctnost považují za hřích a hřích za ctnost.

https://www.pol­skieradio.pl/8/22/Ar­tykul/530659,T­ora-po-polsku
http://www.my­ty.info/view.php?cis­loclanku=2005030003
https://embas­sies.gov.il/Pra­ha/AboutIsrael/Pe­ople/Pages/Je­wish-Sacred-Texts.aspx

Upravil/a: Filip84

Pre každého človeka je najlepšie ak sa o jej obsah nezaujíma. Pojednáva o úplne niečom inom a jej obsah znamená úplne niečo iné než čo z obsahu vyplýva. Je zapísaná rečou tých, ktorí sa povyšujú a a svojim spôsobom prejavu odporujú tomu kto ju dal zapísať a preto je pre nich jej obsah toxický a nivočiaci ich. Je to kniha jedného muža o jednom mužovi a pre jedného muža. Kompletne od prvej kapitoly prvej knihy až po jánovu Apokalypsu, okrem tých blábolov medzi posledným evanjeliom a Apokalypsou. V prvej časti sa biblia zaoberá vznikom psychiky človeka neskôr povahou a vývojom všetkých pováh, ktoré sú v ľudstve a po tom sa už venuje, výhradne, životopisu jedného človeka!
Rozoberá sa v nej vnútorná psychika teda to čo tvorí akým sa človek javí iným, teda nič sa z nej nedá naučiť a ani aplikovať, je to popis vnútropsychickej činnosti.

Upravil/a: Julo Tribula

Bible je jeden z nástrojů, pomocí kterého se přibližujeme ke Stvořiteli a poznáváme Ho. Díky ní můžeme jednat způsobem, který si přeje (příklad Jeho syna, který zemřel aby nám mohly být odpuštěny naše hříchy) a přežít soudný den, který se blíží.