Jak? Normálně. 🙂 Co si tak vybavuju…
povinné předměty ČJ + cizí jazyk (cizí jazyk ale nebyl povinný na všech
školách)
k tomu 2–3 volitelné (nechápu, proč si někdo dobrovolně zvolil
3 předměty:-)
Myslím, že u všech předmětů bylo asi 25 – 30 otázek předem
známých a ty ses měl během svaťáku našprtat. Otázku sis při maturitě
vylosoval, šels na potítko a mezitím zkoušeli toho před tebou.
U ČJ se psala ještě před maturitou slohovka, z ní byla známka, co se
započítávala do celkové známky z ČJ, k tomu nějaký test z mluvnice a
pak podle mě totálně zbytečná část, což byla literatura.
U matematiky jsem si vytáhl goniometrické rovnice, čili dostal jsem nějaké
příklady, ty jsem vylouskal raz dva, pak jsem je předvedl na tabuli a dostal
pár doplňujících otázek.
Víc si už moc už nevybavuju.
0 Nominace Nahlásit |
Maturoval jsem před 23 roky a taky jsem to měl tak, jak píše Alesh. Z každého předmětu bylo 25 předem známých témat. Na vlastní diskusi s maturitní komisí o vytaženém tématu bylo 15 minut, jenom při maturitě z deskriptivní geometrie, kterou jsem nedělal, byl čas kvůli rýsování dvojnásobný. Taky považuji povinnou maturitu z literatury za zbytečnou, je to spousta biflování něčeho, na čem náš úspěch v dalším životě nestojí.
Maturitě předcházel takzvaný svatý týden neboli svaťák, kdy maturanti už neměli výuku a dolaďovali přípravu.
0 Nominace Nahlásit |
Doplnil bych podstatné k písemné části – otázky byly celostátně jednotné, tedy to proti čemu se nyní neustále protestuje. Buď byly úkoly vysílané rádiem, nebo je měly školy v zapečetěných obálkách.
0 Nominace Nahlásit |
Na střední technické škole jsem maturoval v roce 1968 a události doby docela věrně popisuje film Rebelové. I tehdy „zkouška dospělosti“ probíhala podobně jak popisují mladší kolegové, navíc jsme museli podle poměrně náročných pravidel vypracovat a obhájit tzv. maturitní práci. Moje téma se týkalo faktorové analýzy tvorby a rozdělení zisku ve státním podniku.
Upravil/a: dudu
0 Nominace Nahlásit |