Rich:)

Jak zlepšit své duševní zdraví narušené depresemi kvůli rodičům?

Zdravím.
Otázka asi moc neřekne, takže bych rád přiblížil můj problém a chtěl bych požádat snad jen o radu, jak mám jednat, či jestli si nad tím vůbec nemám lámat hlavu?
Už dva roky mamka bydlí s novým přítelem, se mnou a mými třemi mladšími sestrami. Z počátku se mi přítel docela zamlouval, byl určitě lepší než předešlý otčím (otec jedné z mých sester – každý máme jiného otce), který mně i mým sourozencům snižoval sebevědomí a naháněl nám strach. Nový přítel byl vstřícný, nekřičel, nic nám nevyčítal. Jak to tak ale bývá, časem se vše změnilo. Poslední 2 měsíce zažívám depresivní stavy (téměř každou noc), kdy ztrácím vůli žít, cítím nekonečnou úzkost a zoufalství. Teď ale bych rád přešel k tomu, proč to tak mám. Faktem je, že mamka i její přítel denně (pokud mají volno samozřejmě) vypíjí společně 2 lahve vodky, lahev vína, 4 lahve piva a vykouří 2 krabičky cigaret. Každý měsíc všechno dáváme do zastavárny, mamka se zadlužuje, abychom vyžili. Každý měsíc se to opakuje. Mamka ani přítel nejsou opilí natolik, že se plazí, zvrací atd., ale to asi dělá zvyk. Začnou být bezstarostní. Až moc. Za střízliva jsou upjatí, přítel už začal říkat, že já i mé sestry jsme strašní sobci, rozmazlené děti. Když se opijí, najednou jsou mé sestry boží dar, pořád blbnou, srandičky apod. Za chvíli budu plnoletý a tyto jejich „stavy“ neberu jako přirozené. Vadí mi. Mamce je „všechno jedno“ a přítel má sebsetředné kecy, jaký není bůh… No, není to nic pěkného. Ale mé sestry z toho těží, užívají s nimi a neberou to jako něco zvláštního, i když jim nepříjemně alkohol táhne z pusy.
Rozčiluje mě jak finanční stránka věci, tak i to, že mamka se obhajuje tím, že její sourozenci jsou větší alkoholici než ona (to je bohužel pravda). Ale ona začala takhle pít až po seznámení s přítelem. Dříve jí stačilo jen jedno pivo denně a to za velkého vedra, což mi opravdu nevadilo, proč taky? Pět cigaret za den, no co? Ale poslední dobou je to stále horší! :(
Sám jsem abstinent, nekouřím, neberu drogy, jsem vzorný žák, své rodiče poslouchám, i když jsou opravdu striktní… no pro známé a profesory „dokonalé“ dítě. Ale na tohle si rychle okolí zvyklo. Nemůžu být lepší a přesto pociťuji, že se to ode mě požaduje, protože se nemám jak zavděčit, doma mě už nechválí, vůbec nic…
Ale to není hlavní problém. Mamka to nemá lehké, bývalý manžel jí dělá peklo, v práci si na ni zasedlo vedení… dříve dokonce byla na práškách, protože její život nebyl jednoduchý. Jenže bývalý manžel ji držel zkrátka, i když byl, jaký chtěl. Byl to svým způsobem pitomec, ale v tomhle směru jsem si všiml, že když hodně pije a kouří její současný přítel, ona začala taktéž pít a kouřit víc, než se hodí. Neříkám, hlady netrpíme, ale zadlužování je stále více nebezpečné, bojím se, že na to doplatí moje mladší sestry. Dva roky s novým přítelem z mamky udělaly tzv. „trosku“, pomalu se upíjí k smrti. :(
Přítel stále říká, že jsem sobec. Ale kdybych byl, byl bych nejšťastnější člověk na světě – furt mám co pít, co jíst, ve škole se mi daří, mám super kámoše, u profesorů jsem oblíbený… kdybych se nezabýval mamkou a ním, byl bych šťastný! Ale nejsem… trpím kvůli jejich lehkovážnému jednání! Bojím se, co bude. A nevím, co mám dělat?! Stále se mi honí hlavou, že bych svůj život ukončil, protože jsem zde prostě zbytečný… za ty dva roky jsem nebyl schopen udělat nic, jen se přiživuji a vidím, jak se všichni kolem mě upíjejí k smrti! A nejen mamka s přítelem. Bývalí otčímové taktéž… A moje nejstarší sestra se neustále přejídá, z čehož taky viním rodiče, protože zatímco já trpím depresemi, ona to asi radši řeší tím, že vyjí lednici… Je to doma tragédie!
Nejlepší pro mě by asi bylo, abych v 18i odešel a nechal svou famílii dělat, co se jí zlíbí… Ale to nemůžu svým sestřičkám udělat, prostě nemůžu. :(
Máte nějaké doporučení? Zavolat sociálku? Poslat sestry do dětského domova? Už opravdu nevím. :(
Díky za odpovědi.

Odpovědět

Zajímavá 2 před 3001 dny

Sledovat Nahlásit

Diskuze: 3 příspěvky, nejnovější před 2999 dny

Nejlepší odpověď

Tw!st

Toto je dost složitá situace. No pro tebe by bylo asi nejlepší to nějak přežít a vydržet než ti bude 18 a půjdeš do vlastního. Jenže to komplikují ty sestry. Nedokážu si přesně vybavit jaké prostředí to pro ně vlastně je, ale pokud by to pro ně nebylo přijatelné a rodiče by s tím nepřestali nebo nedej bože ještě se to zhoršilo a rodiče by si nedali říct pak by bylo asi nejlepší řešení pro tvé sestry to nahlásit na sociálku. Nemusí to okamžitě znamenat odbavení sester do děcáku, třeba dostanete nějaké příspěvky od státu, to by minimálně mohlo trochu pomoci tíživé finanční situaci.

3 před 3001 dny

0 Nominace Nahlásit

Další odpovědi

Nuk nuk

Rozhodně kvůli tomu život neukončujte, ale naopak začněte ten svůj někde jinde. Jestli Vám do těch 18ti moc nezbývá, pak bych úderem svých 18. narozenin z takového prostředí odešla. Už teď si koneckonců můžete na brigádách vydělávat a v 18 ti v nejhorším případě, než se najde něco lepšího, zkusit bydlet někde na ubytovně a holt se postavit na vlastní.
Pokud ze své rodiny máte opravdu deprese, nebojte se požádat o pomoc psychologa.

A co se sester týče, jestliže jsou mladší než Vy, znamená to, že ještě nejsou plnoleté. V takovém případě bych opravdu zavoala sociálku. S tím nemusíte ani čekat do 18ti, na linku bezpečí může zavolat i malé dítě. Je pravděpodobné, že rodičům sociálka pohrozí, a že sestry skončí v nějakém Klokánku nebo dětském domově, ale je otázka, jestli to pro ně nebude lepší. Pokud držíte se sestrami pohromadě a leží Vám na srdci jim pomáhat, pokuste se s nimi zůstat co nejvíc v kontaktu.

Držím Vám palce.

3 před 3000 dny

0 Nominace Nahlásit

zjentek

Zatím ještě nevíš, co chceš. To, že tě nikdo nechápe, ještě neznamená depresi. Moc bych to nedramatizovat a zabýval se více vlastními zájmy. Půdu pro to si musíš nějak vytvořit sám a lehké to nebude. Jinými slovy, je dobré nechat plynout věci jak jsou a nesnažit se to ovlivnit. Tohle tě hodně otupí, ale zase ti to pomůže existovat, protože celý systém vývoje civilizace je bohužel takto nastavený- tupě. Tupci už hrají prim a obsazují rozhodčí pozice, na této zemi není čas se zabývat pocitama, jinak „nic nestihneš“. Těm lidem kolem sebe prostě nepomůžeš, nemůžeš, i když se ti to nezdá, tak oni se hodně trápí, tudíž ještě nejsou úplní tupci a proto žijí mizerně. Nejspíš to postupem času budeš mít taky tak. Aby vnímaví lidé mohli také existovat, snaží se otupit alespoň uměle no a ta droga jim postupně zničí mozky a pak už tuplovaně nic nevyřeší.
Nemít v deseti letech chytrý telefon se pomalu považuje za něco nemorálního, takže z toho je jasný, že zlo už dávno pohltilo dobro;) Takže, co vlastně chceš? Chceš mobil a nebo chceš doma respakt? Někomu to může znít nesrozumitelně, ale je třeba si vybrat ;)
Tupost je hnacím motorem sebezdokonalování bez vlivu okolí. Člověk k životu nepotřebuje mnoho. Někdy stačí trochu luxusního jídla, tupost a pár košil od Blažka. Můžeš lidem sebrat flašky, ale nemůžeš je donutit přestat pít.

1 před 3001 dny

0 Nominace Nahlásit

Diskuze k otázce

Rich:)

Pro zjentek: Jak jsem už naznačil v otázce, kdybych opravdu myslel jen na své štěstí a svůj život, byl bych dokonale šťastný. Prostě bych se v 18i sebral a šel si po svém. Jestli to tedy chápu dobře, na sestry a jejich štěstí nemám myslet? Protože ano, jak jsi naznačil, tohle je asi to, co mě dokonale ničí. Ale jsou to ještě děti, a protože ještě sám žádné nemám, nedokážu přesně rozpoznat, odkdy je prostředí pro jejich správný vývoj nevhodné. Tomu bych chtěl naivně předejít. Je to tedy zbytečné? Asi už je pozdě, sestry již jsou poznamenány, takže změna prostředí by snad vedla jen k roztržce mezi nimi a mnou/rodiči, což by mělo za důsledek jen další zhoršení situace… Po finanční stránce se asi nic dělat nedá, čím víc peněz, tím víc alkoholu, takhle to tu chodí… Abych tedy neskončil sám na práškách, či na závislosti, mám se tedy zachovat sobecky a (nejen teď) se nezajímat o druhé? Prostě to nechat plynout? Ano, zcela chápu, že to pro MÉ potřeby je zcela ideální řešení… Ale nevím, zda by bylo tohle jednání správné. Pro pocit vlastní spokojenosti bych tedy měl říci „Ano, beru mobil.“, zatímco kdybych řekl „Chci respekt.“, znamenalo by to, že… se stanu stejným, jako jsou oni? Je děsivé, jaká je teď doba – na jednu stranu se furt říká, abychom byli co nejvíce empatičtí, naslouchali a pomáhali… na druhou stranu nás tohle jednání nikdy nemůže učinit zcela šťastnými, protože přebíráme břímě za jiné, staráme se o to, do čeho nám vlastně nic není… Nejlepší je tedy nechat to plynout? Dobrá… možná, že bych konečně mohl zkusit se o věci nestarat… nepřemýšlet nad nimi… a je tedy možné, že budu duševně v pořádku spíš, než kdybych začal jednat? No, za zkoušku to stojí…

před 3001 dny Odpovědět Nahlásit

zjentek

„odkdy je prostředí pro jejich správný vývoj nevhodné“- na to je dávno pozdě.
Člověk by musel mít hodně veliký vliv, aby dokázal nenásilně (BEZ NÁSILÍ) pomoci druhým lidem.
Půjdeš-li s tím k psychiatrovi, zjistíš, že ani on nemá větší vliv a proto také zvolí invazivní metodu. Dostaneš prášek, což je vlastně „násilí“ a půjdeš domů, zase to řešit. A ostatní svéprávné členy rodiny k ničemu nedonutíš, prášek si dáš sám.
Jestli to umíš, tak jim nabídni lepší život a pak slib dodrž! Ty holky na to slyšet budou. Budou ale sedět v tom momentálně jediném zázemí, nijak ti nepomohou a budou vyčkávat, co bude. Proto jsou to holky, ženy. Jejich programem v mozku a celou podstatou přežití je držet se potencionálního zázemí (jistot), nezávisle na tom, kdo jej ovládá. Ovládni jejich zázemí a oni na dotyčnýho přítele zapomenou dřív, než bys řekl švec. Budeš to ty, na koho se budou natřásat, i kdybys chlastal a táhlo to z tebe. Samotná existence matky s holkama nic neřeší, tam je samičí rivalita. Buď to tam ovládni ty a nebo to vzdej a sni si o svém vlastním místě (ale to pak nechtěj jakoby pomáhat) a nebo třetí varianta- to vzdej, odejdi a staň se poustevcníkem, osvobozeným od všeho tohoto. Můžeš pak hlásat vítězství nad hmotou, jelikož pokoříš materiální statky. No ale pak neočekávaj, že sestry se toho budou nějak účastnit, ty budou mezitím dýchat alkoholový dech, hlavně když bude „v čem!“ (Jistota hmotného zázemí). No, když si vybereš to tam ovládnout a dát tomu svůj vlastní řád (představy z tvé otázky), sestry se k tobě začnou chovat naprosto identicky, jako se těď chovají k tomu příteli matky. No, a ty budeš žít s naivním pocitem, že´s někomu pomohl. Ty přeci „nějak vnitřně“ VÍŠ, že jim MUSÍŠ pomoct. Drsné! A jak šlechetné ;(

před 2999 dny Odpovědět Nahlásit

Rich:)

Pro Tw!st: To je právě ten problém, sestry to nepociťují natolik černě jako já. 8-letá a 12-letá jsou v podstatě v pohodě (z jejich pohledu), pravidelně chodí k otčímovi 8-leté, který je pravidelně tahá do hospody (vlastně to samé, co u nás, jen on v hospodě, naši radši doma). Ta 14-letá mi přijde mírně lhostejná – dokud má co jíst, moc věci neřeší. A to, že je s přítelem sranda, když je pod vlivem alkoholu, si užívá, baví se s ním, společně se smějí… Jsem jediný, kdo si ty stavy neužívá a radši se drží stranou, což mi samozřejmě už stihli naši vyčíst. S mamkou jsme už měli nesčetné debaty o příteli, ale poslední hromadná debata (já, mamka, přítel, 14-letá sestra) dopadla tak, že jim nemáme co vyčítat, protože vydělávají, máme kde spát a kde jíst…

před 3001 dny Odpovědět Nahlásit

Nový příspěvek

Zajímavé otázky v kategorii Rodina a vztahy