Ne že bych nevěděl jak na to, ale diacetylmorfin bych do sebe dobrovolně vpravil jen v těžce klinických případech (na kaši rozdrcená noha apod.). ;)
Navíc – pokud chybí kontrapunkt krásy a není ji tudíž k čemu vztáhnout, tak i nejkrásnější svět bude vlastně úplně obyčejný (a do důsledku i NEJOŠKLIVĚJŠÍ), tudíž snahu o to, aby se mi „líbil CELÝ svět“ považuji za poněkud problematické počínání.
(Venkoncem ty dodnes zcela neodklizené hromady mrtvol nápadníků toužících líbat tvoji UMĚLOU (!!) kosmetickou pihu, kteří se z toho uzoufali xmrti touhou jasně svědčí, že o tom „NĚCO VÍŠ“!!) ;) :D :D
JDE to i JINAK. Metodou možná ještě diskutabilnější, než tou z úvodu. Stačí si nasadit ty „správné brýle“ a NAJÍT krásu i tam, kde se obvykle zdá, že žádná není. Je to vlastně jen obdoba hledání něčeho dobrého na zlém, zkrátka změna úhlu pohledu. Což vlastně je forma ADAPTACE a jak víme, tak ta je KLÍČOVÁ pro přežití. Problematičnost této metody nechám posoudit jiné. ;) :)
0 Nominace Nahlásit |
Ak nepoznáme svet, ako ho môžeme hodnotiť?
Môžeme hodnotiť len to, čo poznáme a môžeme hodnotiť nepoznané len na
základe externých informácií (ktoré môžu, alebo nemusia byť
pravdivé.)
Ak hodnotíme konanie iného človeka na základe externých (cudzích)
informácií, musíme sa najprv zamyslieť nad pravdivosťou a dôvodom
šírenia týchto (externých) informácií.
Ak pochopíte podmienky a spôsob života (nielen ľudí) v rôznych
lokalitách sveta spoznáte, že svet nemožno súdiť len podľa myslenia
človeka. Myslenie a konanie človeka (lokálneho) sa vyvíja v závislosti na
podmienkach, v ktorých žije a vonkajších vplyvoch. Snaží sa im
prispôsobiť, alebo sa brániť a naopak prispôsobiť ich svojmu vplyvu.. Ak
vplyv zvonku prevláda, človek sa mu bráni, alebo podľahne a
prispôsobí.
Ako docielim, že sa mi páči svet?
Snažím sa ho spoznávať aj osobne. Vidieť a cítiť život nielen na svojom
pieskovisku, ale aj v iných častiach sveta. Objavovať, pozerať a vnímať
život vo svete.
Vnímať nie jednofarebne, ale cítiť celé spektrum farieb života. Žiť
životom a nie smrťou.
Z minulosti sa učiť, dnešok žiť a na budúcnosť sa pripravovať.
0 Nominace Nahlásit |
Tak daleko jsem ještě nedošel. Zatím se snažím poznat sám sebe, proč se věci dějí tak, jak se dějí, proč jsem tady, odkud jsem přišel a kam mám směřovat.
0 Nominace Nahlásit |
I jiné duchovní cvičení kromě meditace nebo se zabýváním duchovnem (to už souvisí s tou četbou náboženských knih… nehledě na náboženství).
4. Snažit se o to… tedy i když je člověk třeba melancholik a
introvert (či cholerik), má se přinutit trochu víc komunikovat a být
s lidmi (souvisí i s tím cestováním). Když to člověk udělá, zjistí,
že to není až tak strašné, dá se do řeči i s cizími, bude
přátelštější, otevřenější a podobně. Účelově se snažit o změnu
způsobu myšlení/přístupu. Je třeba říct, že mysl, charatker, ale ani
temperament nejsou neměnné (alespoň ne zcela)… člověk může být
takový, jakým by si přál být. Jen na tom musí pracovat. Spousta takových
věcí (co souvisí zrovna s charakterem a temperementem) je o vlastnostech,
zvycích/návycích a vědomostech+zkušenostech. Zbytek je zase o intelektu,
schopnostech, dovednostech a fyzické schránce.
5. Rozhodně pomůže menší studium psychologie a sociologie (+antropologie).
Principiy, příčiny, proč a jak (se co děje, proč se tak někdo chová, co
to způsboju, s jakými problémy lidé – většina lidí – zápasí). To
může dodat nadhled, porozumění, pochopení, soucit a toleranci i vůči
nepříjemným lidem. I když s nimi nesouhlasíš, můžeš je odsoudit
(jejich chování), dokážeš je do jisté míry pochopit, protože každý má
svůj příběh, své démony, problémy,…
Bokem bych dal za 6. Přírodu. Která spíš může fungovat jako takové
baterky a podobně, čili takové dodání pozitivismu. A může souviset
s celou planetou (než přímo lidmi).
Záleží ale, jak je otázka myšlena. Jestli myslíš, ať se ti líbí
kdekoli na planetě (prostředí) nebo se to týká hlavně lidí/lidské
společnosti nebo nějak všeobecně. Já jsem to bral hlavně z lidské
společnosti – různé lidé, mravy, zvyky, země s jejich
odlišnostmi,…
K někrerým těm bodům výše bych ještě rád řekl, že tolerantní
neznamená být lhostejný. Toleranci typu Ježíš („nastav i druhou
tvář“ a podobně), to není něco, co by se mi líbilo. To už vnímám
spíš jako pasivitu, naivitu, oddanost/lhostejnost atd. Někdo tě bodne
dýkou a ty na něj: „promiň, že jsem ti zašpinil košili svou krví,
bratře“. To už je moc… 😂
Upravil/a: Disraeli
0 Nominace Nahlásit |
Mně se líbí celý a je ho celého škoda (chápeš, jsme tady my lidé a to není prdel), ale když se ptáš- někomu by mohl postačit i pouhý prožitek blízké smrti. Píši NĚKOMU. A někomu zase ne. Někdo se na př. praští až nemožně silně do hlavy a přesto se směje stejně (na př. stejně tupě) jako před úderem. (; To pak mám dilema, jestli takový člověk toho již dávno nedocílil a zda mu závidět! (;
Přeji krásnou neděli můj milovaný a moudrý ametystíku, pa 🖐🖐🖐
Upravil/a: zjentek
0 Nominace Nahlásit |
aliendrone, čo sa to stalo? Netvor z Vesmíru v sebe objavil Človeka? Kto nás tu teraz bude strašiť?
led>>> Ó laskonko sladce chrumkavá, to je jen standardní osobnostní posun k znejistění protivníků ohledně mé pozicea situace. Základní požadavky 100% úspěšného, zákeřného (tedy z poza keře ;) :D) útoku jsou naplněny tehdy, když:
Takže si s tím nelamte hlavičku, tohle nacvičuji neustále a v reálu je to zcela bezvýznamné. ;) :D :D
Disraeli: To je ono: čím víc cestuju, tím víc zjišťuji, že se Češi chovají jako obklopeni nepřáteli, v porovnání s cizinci,kteří se usmívají a komunikují.
Ano. Já sice nerad hodnotím národy podle toho, že jsou to určité
národy, ale musím říct, že Češi jsou hodně takoví nepřátelští,
arogantní, plní předsudků a odsuzování. Člověk, aby se v Česku
„bál“ jít ven nebo na někoho promluvit. Nemyslím kvůli kriminalitě,
ale kvůli mravům a přístupu, kdy Češi hned soudí, respektive automaticky
kolikrát odsuzují (kdekoli, kdykoli, cokoli, když to tak řeknu :D).
Společnost velmi nespolečenská, která žije společensky hlavně jen nuceně
(škola, práce a pak jen stáří známí z těchto míst) a pak jen na
sociálních sítích = ve skutečnosti vysoce asociálních, ketré funugjí
spíše PROTI komunitě a společnosti.
Ale zase v tom Češi nejsou sami… trochu Západní kultura, řekl bych
(i když rozhodně ne ve všech státech – třeba na severu Evropy jsou
přátelštější, přestože pořád „Západ“).
Drap | 1716 | |
marci1 | 1093 | |
annas | 763 | |
quentos | 744 | |
ivzez | 715 | |
zjentek | 714 | |
iceT | 689 | |
led | 620 | |
Kepler | 540 | |
hanulka11 | 535 |
Těhotenství |
Děti a rodičovství |
Partnerství, manželství |
Přátelé |
Ostatní rodina a vztahy |