Jaká jste podle svého názoru osobnost?

spíš jsem otevřená,upřím­ná,většinou co na srdci to na jazyku. Když už se s někým pohádám kvůli nějaké malichernosti,tak mě to během chvíle přejde. Pokud se pohádám kvůli nějakému pořádnému důvodu,tak jsem schopna s tím dotyčným už nikdy nepromluvit.
Doplňuji:
Ještě jsem zapoměla napsat,že nesnáším,když někdo lže a podvádí,někomu ubližuje a jsem schopna každého chránit a pomoci mu,když to potřebuje. V dnešní době je to těžké,nesprave­dlnost je na každém rohu.

Upravil/a: kropitko

otevřená a upřímná, s průbojností jak kdy, ale spíše nesmělá; s odpouštěním vždycky vyhoržuju naštváním do smrti, ale nakonec to pomine v řádu hodin či dnů…

Já jsem také velmi ukecaná, otevřená, umřímná, obětavá. Nemám v žádném případě ráda nudu, ale legraci. Hooodně legrace 😁. Já osobně se strašně nerada hádám, ale pokud si za svým stojím a je opravdu potřeba, svůj hlas dokáži velmi zvýšit. Ale s mým mužem se moc nehádáme, takže tam je to v poho. Když už se teda stane, že k hádce dojde, nebavíme se spolu max. 1–2. Zažila jsem i případy, že jsem se s kamarádkou nepohodla a nebavily jsme se i měsíc. Ale potom jsme se usmířily a zase se normálka bavíme. Další můj případ byl, že s jednou mojí kamarádkou jsem se nebavila cca 3 roky. Bohužel to celé zavinila ona. Bavit se se mnou chtěla, ale já jí to prostě nedokázala odpustit. Nakenec jsme se daly dohromady a jsou z nás velmi dobré kamarádky. Jinak já už hodně dlouhou dobu s nikým rozhádaná nejsem a jsem za to ráda, že jsem si se všemi „padla do noty“. Takže teď je všechno O.K. a je to jedině dobře 🙂
Doplňuji:
Ještě musím souhlasit s Kropitkem a Ten který je. Je i u mě pravda, že co na srdci, to na jazku. Dále je také fakt to, že když se člověk hodně rozkecá, zapomene na svět kolem sebe, pořád mluví a mluví a nakonec řekne i to, co říct nechtěl a je jeho osobní. Takže na toto si také dávám velkýho majzla. 🙂

Upravil/a: Jahoda

Taky jsem upovídaná,ale dávám si pozor na to co komu říkám protože jak píše Ten který je když je člověk upovídaný moc se rozkecá pak nakonec na to doplácí.

Říkají o mě,že jsem vůdčí typ a puntičkář.Něco na tom bude.Osobně si myslím,že jsem tvrdohlavý cholerik.Nesnáším nedochvilnost,laj­dáctví a přetvářku.Poslední dobou mě vytočí i maličkosti,ale jinak si myslím,že s lidmi jednám slušně.Hlavně v práci,tam zapomenu na starosti v soukromí a ráda lidi vyslechnu.Můj muž je pravý opak.Totální flegmatik-hodina sem,hodina tam,to ho vůbec nerozhází.Na vše má dost času a když zuřím,tak se usměje a řekne:Že se rozčiluješ,sice ti to sluší,ale prdne ti žilka v hlavě.To je jeho oblíbené.Všichni se diví,že jsme spolu tak dlouho.Jinak odpouštět nedovedu,ikdyž bych to chtěla umět.Snažím se zapomínat,ale někdy to trvá hodně dlouho......

Jsem spíše uzavřený.Dříve jsem byl dost důvěřivý a to se mi vymstilo.

Já mám spíš pocit,že se má osobnost mění takovou rychlostí,že prakticky ani nevím,avšak vím,že jsem ctižádostivý,když si za něčím stojím tak by mě musel někdo přesvědčit že nemám pravdu,jinak jsem opravdu pravý beran a taky vždycky o věcech až moc přemýšlím,rozhodně ale nejsem člověk,který by vás provokoval svou blbostí.

Já jak kdy. Většinou jsem otevřená v prostředí lidí, kteří na mě působí sympticky a přístupně. Naopak v prostředí, kdy se ti lidé kolem mě sotva usmějí a nejsou příjemní už při pozdravu, stáhnu se jakoby do ulity a jsem pak dost nesmělá.

Já jsem otevřená, stejně tak otevřená novým nápadům, myšlenkám. Ve společnosti jsem vůdčí typ (svým způsobem musím) a doma jdu do opaku, někdy polevit musím. Jinak takřka stále pozitivní, svým způsobem se snažíme s mužem udržovat se v pohodě, nač se stresovat, jsem spíše vtipálek, mám ráda okolo sebe podobné lidi, naopak ráda pomohu s problémy, pro ostatní jsem rádcem, možná tím, že jsem zájemce psychologie. Pokud mohu, nehádám se, není to můj styl, hádkami se nic nevyřeší, vlastně nikdo nedokáže pochopit, že se s manželem nehádáme, ano, občas proběhne výměna názorů, nebo po sobě štěkneme, když je špatná nálada, ale nic to neznamená, většinou převádíme řeč jiným směrem, tedy za předpokladu, že původní je vyřešena. 🙂 a jako kdyby se nic nedělo, jedeme dál. Vše se snažím řešit tak, abych druhé straně neublížila, ano stalo se mi, že jsem v afektu něco načla, ale v průběhu si vždy uvědomím, že pravda je jinde. Jsem spíše diplomat. 🙂

no..jak bych to rekla…ve vetsi spolecnosti introvert,v mensi extrovert…emo­cionalni ale taky splachovaci…kdyz mi o neco jde tak si za tim stojim…mno celkove se s e mnou clovek nenudi…:)

Dovedl jsem být velmi otevřený a kamarádský,dnes je tomu jinak.Samozřejmě zbytečně neubližuji.

Na tichou domácnost s manželem nehrajeme.Jsem pro vyříkání si všeho narovinu.Nesnáším lež a pochlebování.Jsem ukecaná.Se zapadnutím do
pracovního kolektivu jsem problém nikdy neměla.Než se ale s někým spřátelím více,trvá mi to trochu dýl.Opravdu dobré kamarádky mám dvě už 32 let.

Zdroj: život